Adam Drda
Včerejší parlamentní debata o tom, zda zřídit vyšetřovací komisi kvůli kauze "Slonková-Srba", docela dobře vystihuje stav české politiky, respektive českého státu po opoziční smlouvě.
Demokracie tu formálně funguje bez větších chyb a odchylek od normálu, jištěna všemi ústavními i mimoústavními institucemi, avšak u některých z nich si člověk nemůže být jistý, na jakém základě pracují a do jaké míry se jim dá věřit.
V partajní politice pak jako by se uplatňovala slavná věta ze seriálu městečko Twin Peaks, že "sovy nejsou tím, čím se zdají být". To platí zejména pro postoje opozice, jež by se jindy jevily jako řádné a zásadové.
 |  |  |  |  | | | V uplynulých čtyřech letech se hned několikrát objevilo podezření, že policie, potažmo ministerstvo vnitra nejsou imunní vůči neoprávněným zásahům shora. | |  |  | |  | Poslanecká vyšetřující komise je zcela legitimní orgán, avšak tím se neříká, že je to taky orgán smysluplný. Pochybnosti platí zejména v kauzách, které mají kriminální rozměr, protože poslanci pak vedou vyšetřování po svém a mohou mařit postup policie - například tím, že o výsledcích zpravují stranické kolegy a z parlamentu pak unikají informace daleko snáze než z kriminální služby.
A je tu i problém důvěry. Mají-li občané věřit ve stát, musejí být přesvědčeni, že jeho instituce jsou schopné plnit své úkoly, čemuž nepřispívá, když političtí repreźentanti třeba o policii zjevně pochybují a pustí se do paralelního šetření.
Potíž je v tom, že tahle argumentace, používaná včera mimo jiné částí vládních politiků, platí v demokracii, kde dlouhou dobu nebyla zpochybněna nezávislost policie a justice.
Český případ je jiný: v uplynulých čtyřech letech se hned několikrát objevilo podezření, že policie, potažmo ministerstvo vnitra nejsou imunní vůči neoprávněným zásahům shora, třeba od poradců někdejšího premiéra, a že se policisté občas vydají na tenký led, aby splnili přání politiků.
Vzhledem k tomu, že kauza "Srba-Slonková" má díky hlavnímu aktérovi politický přesah a vztahuje se k minulé sociálně-demokratické vládě, v níž seděl kupříkladu současný ministr vnitra, dostává se tím poslanecká komise rázem do lepšího světla. Začíná se jevit jako nedokonalý ale aspoň nějaký prostředek, který nemusí vyšetřování ohrozit, nýbrž naopak posílit jeho nezávislost.
Zajímavé však je, že největšími zastánci zřízení komise a největšími kritiky policejní a sociálně-demokratické kooperace jsou lidé z ODS. Jistě, opozice takhle jedná všude, ale není to opozice, která by se předtím připoutala k vládě smlouvou, jejíž nepsanou, byť evidentní součástí byla zásada "nebudeme si navzájem koukat pod prsty".
ODS se zcela zbavuje odpovědnosti za minulé období, přitom se prakticky nepokoušela vládu kontrolovat, dosáhnout toho, aby se dávno známé skandály třeba na ministerstvu zahraničí důkladně prošetřily.
Vypadá navíc skoro úsměvně, když dnes nezávislost policie na ČSSD halasně zpochybňuje třeba Ivan Langer, který před volbami jako stínový ministr vnitra obesílal policejní šéfy osobním dopisem, který bylo možno interpretovat jako "pokus o získání nových kamarádů".
Opoziční smlouva zrušila základní kritický vztah vláda-opozice. Pokud teď mezi ČSSD a ODS skončilo období tolerance, je to pro stát dobrá zpráva, je to návrat k normalitě - jen by člověk měl mít na paměti, že činy Karla Srby, podobně jako rozbíhající se aféra s představiteli diplomatického servisu, jsou mimo jiné důsledky období, v němž obě strany ještě postupovaly ruku v ruce.
|