Církve nesouhlasí s navrhovaným způsobem financování

Středa 9. srpna 2000

Připravil Ondřej Štindl

V Praze dnes začala mezinárodní konference o vztahu státu a svobody vyznání, která zkoumá především situace, kdy stát svým občanům vnucuje jedno vyznání, anebo jim upírá právo svou víru svobodně vyjádřit.

V dějišti konference, České republice, je svoboda vyznání ústavou zaručena. Vztah českého státu k církvím je však v posledních deseti letech mírně řečeno složitý.

V současné době se projevuje například spory o budoucí podobu financování provozu církví. Ještě dnes - deset let po demokratickém převratu - se financování provozu církví řídí zákonem z roku 1949, který byl již několikrát novelizován.

Dohoda nemožná

Nové právní úpravy se české církve v nejbližší době zřejmě nedočkají. Při její přípravě totiž došlo ke sporu mezi vládní komisí, v níž mají významné zastoupení politické strany, a komisí ministerstva kultury, jejíž práce se vě větší míře účastní i církve.

Podle ředitelky církevního odboru na ministerstvu kultury Jany Řepové jsou návrhy obou komisí prakticky neslučitelné. Podle vládní komise by tedy ti, kdo chtějí podporovat církve, měli o to vyšší daň. Církve naopak trvají na tom, aby se příspěvky pro církve z daní odečítaly.

Další spor se týká platů duchovních, jež financuje stát, který ale přitom nemůže ovlivnit jejich počet. Stát proto navrhuje, aby se výše příspěvku na platy duchovních neodvíjela od jejich počtu, ale od jiného ukazatele.

Celý problém vyplývá ze skutečnosti, že české církve se bez státní pomoci neobejdou.

Kořen neshod

Český stát a české církve jen s obtížemi nacházejí společnou řeč. V čem je kořen těchto neshod? Na to jsem se zeptal filosofa a člena vládní komise pro otázky státu a církví Jana Sokola.

"Problém je v tom, že mezi představiteli státu a církví panuje základní nedůvěra. Musím říci, že vidím větší oprávnění k té nedůvěře na straně církve - kvůli zkušenosti s komunistickým státem. Když dnes použije ministerstvo kultury podobných obratů, například uspokojování náboženských potřeb věřících, pak samozřejmě představitelé církví říkají, to je pořád totéž.

Celková nálada proticírkevní je tak silná, že většina politických stran získat nějaký kapitál a nechce se církve zastat. Stát je však církvi dlužen, protože při každé konfiskaci se zavázal, že je bude podporovat, a teď jde jen o to tuto podporu inteligentně formulovat."

Patová situace v jednáních o financování církví zřejmě nebude v nejbližší době vyřešena a situace směřuje k dalšímu provizoriu. V současné době se hledá nějaký přechodný model financování církví, jenž by se používal do doby než stát a církev naleznou shodu. To ale může trvat ještě velmi dlouho.

Související odkazy:
Teze nového zákona o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností