Pondělí 11. června 2001

předcházející

Panika? Ne, obranný reflex

Adam Drda

Tuzemští chovatelé dobytka a zpracovatelé masa směřují podle všech prognóz i zkušeností do vážné krize: Pokud Češi projeví stejný strach z BSE jako před časem třeba Němci, přestanou mnozí kupovat nejen maso, párky a paštiky, ale třeba i polévkové kostky a vůbec všechno, co nějak souvisí s hovězím, kostmi a želatinou.

K tomu je třeba připojit ztráty, vzniklé zákazem vývozu. Citelný pokles zájmu může sice trvat jen pár týdnů, jako loni právě v Německu, ale už ta krátká doba znamená zejména pro malé farmáře riziko, že se finančně zhroutí. Na místě je tedy soucit a diskuse o tom, jakou formou může stát jejich škody zmírnit.

Když si ovšem člověk pročítá české deníky, a v nich pak vyjádření zemědělců, ministerských úředníků a veterinářů, těžko se ubrání dojmu, že hlavním viníkem nastávající krize je obyvatelstvo, které propadá panice a nesmyslně nechce jíst hovězí.

Ministr zemědělství dál trvá na tom, že riziko nákazy BSE je u českého dobytka minimální, veterináři prohlašují, že se neodhalil žádný vrchol ledovce a že se najde tak maximálně jedna nakažená kráva na deset tisíc zdravých. Hygienici tvrdí, že všechny rizikové části dobytka jsou úředně zabavovány atd atd.

Problém je v tom, že stejní úředníci se ještě před měsícem hlasitě rozčilovali, když Evropská unie zařadila Českou republiku na seznam zemí, v nichž by se BSE mohlo objevit. Jejich důvěryhodnost teď rapidně klesla a spíš to vypadá, že podcenili nebezpečí.

Logická úvaha pak říká: Když podcenili nebezpečí tenkrát, proč se má věřit, že ho nepodceňují zase? A za druhé: Když ho podcenili oni, kde lze brát jistotu, že si podobně nepočínaly "nižší články", třeba veterináři a samotní chovatelé?

Jak se dá věřit, že kontroly probíhají dostatečně? Kdyby zkrátka český stát bral problém BSE odpočátku vážně a jeho reprezentanti si počínali s větší prozíravostí, mohli teď všudypřítomné obavy klidnit daleko účelněji.

Celé se to trochu podobá diskusím o temelínské elektrárně: Jaderné energetice zřejmě žádný laik příliš nerozumí, tak jako nerozumí BSE.

Pravděpodobnost, že elektrárna vybuchne je stejně malá, jako že onemocníte Creuzfedl-Jacobovou chorobou. Nedůvěru v případě Temelína rovněž často nevyvolává samotný fakt jaderné elektrárny, ale spíš bohorovnost, s níž se úřady a odborníci stavějí k opakovaným poruchám a k upozorňování na možná nebezpečí.

Spíš než o panice by se tedy mělo hovořit o přirozeném strachu z BSE či o obranném reflexu. Je to strach daleko normálnější, než například krmení zvířat jakousi ohavnou směsí, v níž jsou rozemleta těla jejich druhů a z níž BSE vzniká. Nakažená česká kráva z Dušejova samozřejmě pojídala masokostní moučku z Německa a dnes se všichni diví - ta měla být přece podle údajů výrobce zpracována bezpečně.

Z počínající krize jakoby plynulo jasné poučení: nehledat čistou masokostní moučku, ale přestat jí používat, vypustit krávy na pastvu a začíst se k nim chovat civilizovaně. Tak, jako farmáři z BIO farem, kteří s BSE problém nemají.