Pondělí 19. listopadu 2001

předcházející

Smutný restituční případ

Adam Drda

Bývalý kancléř Karel Schwarzenberg vyhrál v pátek u píseckého Okresního soudu spor o hájovnu ve Smetanově Lhotě. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o banální záležitost. Vlekla se ovšem celé roky a Schwarzenbergovým protivníkem byl někdejší komunistický generální prokurátor.

Tento restituční případ by se skutečně mohl jevit jako drobnost - ve hře je jedno venkovské stavení a člen slavného rodu, který je získal zpět do vlastnictví, má jen v České republice třeba zámky Orlík, Varažov nebo Radkovice. Schwarzenbergovu kauzu ovšem nelze vnímat jen jako majetkovou a bylo by chybné měřit její význam finanční hodnotou nějakého baráku. Je to případ symbolický a hodně vypovídá o rozpolcenosti postkomunistického Česka.

Spor o hájovnu se táhne osm let. Proti žalujícímu Schwarzenbregovi stojí současný majitel - od pátku je to "majitel" v uvozovkách - bývalý komunistický generální prokurátor Jaroslav Krupauer. Ten koupil stavení ještě hluboko za minulého režimu: bylo tehdy oceněno na 32 tisíc, přičemž prokurátor zaplatil polovinu. Podle Schwarzenberga byl jako zasloužilý kádr při koupi zvýhodněn. Jak spor prakticky vypadal?

Okresní soud v Písku nejdřív rozhodl ve prospěch žalobce, odvolací soud ale rozsudek zrušil. V roce 1996 byl vynesen nový verdikt, že Schwarzenbergovi hájovna nepatří, a toto rozhodnutí potvrdil i soud vyšší instance. Schwarzenberg se odvolal k soudu ústavnímu, který anuloval všechny předchozí výroky. Roku 1998 byla hájovna Schwarzenbergovi opět přiřknuta, ale o rok později Krajský soud výrok zase zrušil. V pátek tedy skončilo další kolo, přičemž Krupauerův obhájce okamžitě prohlásil, že se znovu odvolá...

Je přinejmenším znepokojivé, že se česká justice nedokáže během osmi let vypořádat s jednoduchou restituční otázkou, v níž jde o spor dvou lidí o jeden dům. Člověka pochopitelně napadne, jak to asi vypadá v případech, kdy restituent není zámožný, nemůže si dovolit dobré advokáty a nemůže riskovat, že bude nucen platit náklady prohraných řízení. Občasné demonstrace nešťastníků, kteří se nemohou dostat k svému majetku, dávají dosti chmurnou odpověď.

Dvojnásob znepokojivé pak je, když proti restituentovi stojí někdejší opora komunistického "práva". Pomyšlení, že Krupauer má dodnes natolik slušný vliv, že dokáže roky úspěšně provádět obstrukce, není zrovna příjemné. Jeho argumentace proti Schwarzenbergovi, užívaná v poslední době, je podle nejednoho historika dost kuriozní.

Krupauerův obhájce například tvrdí, že Schwarzenberg předložil závěť svého otce pouze rakouským úřadům, a ne v České republice. Druhá strana tvrdí opak, takže je záhadné, proč justice nezaujala už dávno jasné stanovisko a příslušný dokument si prostě nevyžádala.

Ještě zajímavější je tvrzení Krupauerova obhájce, že Schwarzenberka v jeho třiadvaceti letech adoptoval strýc, a tudíž prý nemá nárok na dědictví po vlastním otci… Jenomže podle zákona nelze adoptovat dospělou osobu, a i kdyby to šlo, podle právníků stejně nezaniká její nárok na dědictví po biologických rodičích, navíc odkázané závětí.

Kuriózní kauza se asi ještě povleče a je dost pravděpodobné, že Schwarzenberg se jí bude účastnit jen kvůli tomu, aby právě někdejšímu totalitnímu prokurátorovi nedopřál vítězství. Ale ať už bude konečný výsledek sporu jakýkoli, trapný dojem, který vyvolal jeho průběh, může těžko odstranit.