| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ![]()
Rovnováha nespokojenosti Ondřej Štindl Někdy je docela dobré zachovat se pragmaticky, zaznělo v asi hodinové debatě, která předcházela definitivnímu schválení nové podoby volebního zákona. A Senát se skutečně pragmaticky zachoval a novelu schválil přesvědčivou většinou - ti, kdo hlasovali proti, tak mohli činit s jistotou, že jejich postoj bude v rámci horní komory ojedinělý a jejich zásadovost proto nepovede k nějakým nepředvídatelným následkům. Během zmíněné debaty přitom vyšlo najevo, že zákon vskutku ideální není. Odhlédneme-li od sporu o férovost zavedení pětiprocentní hranice pro vstup jednotlivých stran do parlamentu, která se v případě koalic sčítá, kde se názory dělí podle politické příslušnosti, obsahuje nový volební zákon i body problematické jaksi obecně. Například se ukázalo, že ustanovení, jež mělo zvětšit váhu preferenčních hlasů při volbě do Sněmovny, velmi pravděpodobně bude mít efekt právě opačný. Stejně tak byla relevantní kritika té části zákona, která sice umožňuje volit českým občanům v zahraničí, musí však volit v budově velvyslanectví. Krajané třeba ze západního pobřeží Spojených států by museli být vlastenci skutečně enormní, aby kvůli volbám cestovali přes celý kontinent do Washingtonu. Argument, že oproti stavu, kdy krajané nemohli volit vůbec, přináší novela pokrok, se jeví do značné míry jako nepřípadný. Jenomže Senát jednal pod tlakem a na vylepšování zákona i v těch politicky méně sporných pasážích prostě nebyl čas. Proč nebyl, je historie dlouhá a známá. Čtyřkoaliční senátor Jiří Stodůlka, který měl novelu na starosti jako zpravodaj, zákon, asi se skřípěním zubů, doporučil. Řekl přitom, že novela nesedne v podstatě nikomu, což dosvědčuje, že při její přípravě bylo dosaženo jisté rovnováhy. Je to celkem výstižný popis momentálního rozložení sil v české politice, alespoň pokud jde o otázky související s Ústavou. Maximální možný úspěch je dosáhnout toho, že nelibost bude rozložena rovnoměrně, že bude vyloučena možnost, aby se někomu něco líbilo. Možná, že po volbách, které přinesou změnu rozložení sil, nastanou i situace, kdy se někomu něco líbit bude. Ani to ovšem automaticky neznamená pokrok.
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Zpět nahoru | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||