BBC Online Network| váš názor
 
Zprávy
Analýza
Britský tisk
Evropský tisk
Radiofejeton
Dobré ráno
Interview
Víkendové pořady
Nová Evropa
Frekvence
Programy
Redakce
In English
Anglicky
s BBC
 
Other BBC sites:


Korespondent


Korespondent


Praktiky běloruského prezidenta

Alexander Lukašenko
Oponenti prezidenta Lukašenka jsou buď vě vězení, nebo zmizeli beze stop

Sobota 11. srpna 2001


Připravila Caroline Wyattová
Zpracoval Tomáš Pavlíček

V bývalém sovětském státě - Bělorusku - mizí politické osobnosti, a to v takové míře, že si toho všimla i delegace Rady Evropy. Ta nedávno kritizovala běloruské úřady, že se příliš nemají k tomu, aby tyto případy pečlivě vyšetřily.

Od té doby, co se stal v roce 1994 prezidentem Alexander Lukašenko, začaly jeho oponentům krušné časy. Řada z nich skončila na základě sporných obvinění v žaláři a další beze stopy zmizeli.

Prezidentské volby jsou plánované na září a v těchto dnech začíná oficiální kampaň. Alexander Lukašenko usiluje o znovuzvolení do funkce, ale jak tvrdí zpravodajka BBC Caroline Wyattová, část voličů je připravena na změnu.

Tržní socialismus

Jelenu Simkovou přivádí do rozpaků, když má ukázat svoji kuchyň, a stejně rozpačitá je i z toho, že může návštěvě nabídnout jenom vajíčka a chleba. Kuchyň je maličká a bez tekoucí vody, ale Jelena je hrdá , že její syn jí před domem postavil pumpu. Díky tomu nemusí chodit pro vodu do vesnice.

Jelena je také ohromně hrdá na svoji bezvadnou zahradu, s těsnými řádky česneku, salátu a cibule. Zeleninou krmí sebe a svoji rodinu. Jelena má jako dětská sestra plat pouhých dvacet liber za měsíc, přestože pracuje přesčas. Ve svých 68 letech stále laskavá bělovlasá žena nemohla dovolit odejít do důchodu.

Vítejte v Bělorusku, ve státě se vzděláváním a infrastrukturou přibližně na stejné úrovni jako v sousedním Rusku. Přesto se tady - deset let po pádu komunismu - pokoušejí oživit sovětskou třetí cestu. Prezident Lukašenko ji nazval tržním socialismem.

To však zahrnuje pětileté ekonomické plány, které příliš nefungují. V současnosti jsou farmáři povzbuzováni, aby dosáhli výjimečné úrody a vysloužili si tak od státu zadarmo koberec nebo televizi. To celkem sedí od bývalého šéfa jednotného zemědělského družstva, který se stal prezidentem.

Diktátorské praktiky

Alexander Lukašenko se dostal k moci na vlně veřejné podpory v roce 1994. V úřadě se mu tak zalíbilo, že prodloužil své funkční období prezidentským dekretem. Před pár lety vytvořil pro své lidi kouzelný slogan: Budete žít sice špatně, ale zato ne dlouho!

Podle mě tím myslel, že život se pro deset miliónů Bělorusů zlepší, i když s tím opozice nesouhlasí. Ne že by tu byla příliš silná opozice. Alexander Lukašenko ji tvrdě zastrašuje.

Opoziční vůdci a novináři, kteří byli kritičtí vůči jeho režimu mají tendenci se ztrácet. Jak vláda říká, jsou to oběti tajemných skupin únosců.

Když takhle odpočívám na lavičce minského parku a je nádherný slunečný den, těžko se mi věří, že političtí oponenti můžou jednoduše zmizet. Mladí muži a ženy se procházejí v džínách a sportovních botách, smějí se a nesou si plechovky s pivem. Vypadají jako teenageři na Západě.

Opatrnost na světě

Ale opoziční vůdce, se kterým jsme se setkali, hovořil jinak. Právě se vrátil z vězení. Jeho jediným zločinem bylo, že kritizoval Lukašenka. Stále o něm mluví jako o diktátorovi a říká, že v Bělorusku není prakticky žádná svoboda slova.

Opoziční vůdce Vincuk Vjachorka
To možná vysvětluje, proč se Jelena tak nervózně třásla, když jsme s ní mluvili - dokonce i přesto, že popisovala, jak dobře se jí tady žije. Jelena prohlásila, že v září bude rozhodně znovu volit Lukašenka. Podle ní je teď život skoro stejně tak dobrý jako v době komunismu. A chvatně se opravila: ne, život je nyní o hodně lepší.

Ne každý s tím ovšem souhlasí, ačkoliv Bělorusko patří mezi ta místa, kde lidé nemůžou snadno mluvit s cizinci - zvláště ze Západu. Lukašenko dal jasně najevo, co si o Západu myslí - vykázal ze země všechny západní velvyslance s obviněním, že se proti němu spikli. A navíc hrozí vězením těm cizincům, kteří podle něj překážejí při volbách.

Přesto se několik lidí v parku zastavilo na pár slov, jejich slova téměř zanikala ve zvucích nedalekého kolotoče.

"Bojíme se," připouští jedna žena. "Je to naše krev. Naši rodiče a prarodiče se v sovětských dobách naučili strachu a teď se toho nemůžou zbavit."

Spořádaná a řízená společnost

Na situaci v Minsku dobře vystihuje jeden starý sovětský vtip: My předstíráme, že pracujeme a oni předstírají, že nás platí...

Pokud máte peníze, můžete si koupit skoro všechno. Hlavní obchodní dům je skvělá sovětská budova plná mramoru a pozlacených sloupů. Nyní je v ní spousta věcí, které si můžete koupit.

Vítězné náměstí v Minsku
Kolem pultu s make-upem od L´Orealu se tísní dívky v elegantním oblečení. Vypadají toužebně, ale nakonec se rozhodnou pro levnější zboží z domácí produkce.

Když tak sedím v parku a dívám se na děti na kolotoči, najednou si vzpomenu, co mi Minsk připomíná. Je to téma parku v Sovětském svazu - místo, kde se zastavil čas. Policajt na každém rohu - místo tak čisté a tak uklizené. Všechno je spořádané a řízené.

Jelena si nedovede představit, že by žila jinak, ale mladí to dovedou. A jak před odjezdem potichoučku zašeptal jeden cizinec: jsou to dobří lidé a zaslouží si něco lepšího.


Související odkazy:
Profil Běloruska

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.

 

  Zpět nahoru 
© BBC World Service
Bush House, Strand, London WC2B 4PH, UK.
Zprávy a audio ve 43 jazycích: