Národ chatařů a chalupářů


Češi o víkendech stále s chutí vyrážejí na své chaty či chalupy

Úterý 18. srpna 2001

Připravil Vít Pohanka

Řekne-li se "Chalupáři", vybaví se obyvatelům České republiky nejspíš stejnojmenný seriál ze sedmdesátých let, který letos v létě už bůhví pokolikáté reprízovala Česká televize. Chalupářství - tento specificky český fenomén - stále žije a zřejmě bude žít i nadále.

Režisér a scénárista Bernard Šafařík vidí kořeny chalupářství v potřebě obyvatel především velkých měst hledat a naplňovat jakýsi venkovský ideál, který pro představovala především Babička Boženy Němcové.

	Chataření vzniklo z obdivu k Divokému západu, lidé se snažili žít podle vzoru, který viděli ve westernech, proto vznikaly první chatařské osady v údolích připomínajících Divoký západ.
	Bernard Šafařík

Jeho dokument na toto téma nazvaný "Homo chalupář" plný autentických výpovědí příslušníků tohoto stavu uvede Česká televize v příštím týdnu jako volné pokračování předchozího snímku uvedeného pod titulem "Homo chatař". Mezi oběma skupinami těchto lidí, kterým se hovorově sourhně říká "lufťáci", panuje podle Bernarda Šafaříka zásadní rozdíl:

"Chataření vzniklo z obdivu k Divokému západu, lidé se snažili žít podle vzoru, který viděli ve westernech, proto vznikaly první chatařské osady v údolích připomínajících Divoký západ. Chalupaření vzniklo mnohem později, částečně i proto, že svá obydlí po válce opustily tři miliony. Chalupa byla únikem ze špatné atmosféry měst za komunismu."

Neutuchající zájem

Chalupářství a chatařství bylo podle režiséra Šafaříka oblíbené především před rokem 1989. V 90. letech se otevřely hranice a Češi mají téměř 12 let mnohem pestřejší nabídku, z níž si mohou vybírat při rozhodování, jak a kde stráví volný čas. Znamená to tedy, že je chalupářství a chatařství na ústupu? Páteční zácpy na výjezdových komunikacích z Prahy tomu nenapovídají.

Podle Martiny Lžičařové z časopisu Chatař a chalupář o tom nesvědčí ani preference Čechů při výběru dovolené: "Dovolenou u moře tráví 40 procent populace a na chatě či chalupě 38 procent."

	Dovolenou u moře tráví 40 procent populace a na chatě či chalupě 38 procent.
	Martina Lžičařová

Ať už je motivace českých chalupářů jakákoli, tradice žije dál. Potvrzuje to i docent Ivan Bičík z katedry sociální geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který se tímto fenoménem vědecky zabývá:

"Podle údajů sčítání lidu v roce 1991 má 12 procent Čechů to čemu říkáme objekt druhého bydlení. Myslím si, že toto číslo za posledních 10 let mírně stouplo, o čemž svědčí i budování nových rekreačních objektů."

Hledání venkovského ideálu

Od roku 1989 ovšem viděno z širší perspektivy neuplynula až tak dlouhá doba. Lidé, kteří jsou dnes v produktivním věku vyrůstali v dobách reálného socialismu a možná tak trochu podvědomě pěstováním chalupářství či chataření hledají dětství a mládí.

Docent Bičík si podle svých slov dokáže představit, že tato tradice bude v české společnosti přežívat dál, byť v jiné podobě. Motivace příštích generací už nemusí spočívat v hledání venkovského ideálu tak, jak o něm ve svém dokumentu vypovídá režisér Šafařík. Ale chalupáři i chataři v Čechách a na Moravě se zřejmě nemusejí bát, že by jejich šiky řídly.