Nejen stěny měly uši

Příslušníci StB získávali rady i z instruktážních filmů KGB

Středa 11. dubna 2001

Připravila Majka Ošťádalová

Státní bezpečnost v bývalé Československé socialistické republice sledovala tisíce lidí, a to nejen odpůrců komunistického režimu. O tom jak vypadala odposlechová zařízení bývalých estébáků a kam všude takzvané štěnice umisťovali, svědčí výstava "Nejen stěny měly uši". V pražském Muzeu policie ji včera otevřel Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.

Sledování podle KGB

V černobílém filmu se začíná odvíjet zpravodajská hra. Agenti vstupují do hotelových pokojů, sehrané týmy instalují odposlouchávací zařízení, otevírají dopisy, sledují na monitorech podezřelé osoby, nezanechavají po sobě jedinou stopu.

	Existovaly i namátkové prověrky korespondence, při kterých se ročně otevíralo plošně několik miliónů dopisů řadových občanů.
	Daniel Povolný, publicista ÚDV

Instruktážní filmy, z nichž některé poskytli svým tehdejším kolegům agenti KGB, byly určeny příslušníkům komunistické státní bezpečnosti.

"Sledování probíhalo od února 1948, i když před rokem už 1948 tyto snahy byly, například prověrky korespondence. V centru pozornosti byli odpůrci nebo potencionální odpůrci režimu. Existovaly i namátkové prověrky korespondence, při kterých se otevíralo plošně několik miliónů dopisů řadových občanů ročně," uvedl Daniel Povolný, publicista Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu.

Ukazuje na různé drátové magnetofony, upravené telefony a miniaturní odposlouchávací mikrofony vystavené za sklem vitrín. Pohledem třetího tisíciletí jde o starožitné kousky. Ve své době - tedy celých jedenačtyřicet let trvání komunistického Československa - však patřily ke špičkovému vybavení tisíců estébáckých agentů.

Všudypřítomné štěnice

Za nejzajímavější exponát považuje Daniel Povolný originální štěnici, kterou ve svém bytě objevil v roce 1973 Zdeněk Mlynář, jeden z protagonistů Pražského jara 1968.

"Pan Mlynář na to přišel oklikou, protože státní bezpečnost odpouslech centralizovala přes telefon jeho sousedky, kterou začal telefon zlobit. Mlynář se nabídl, že jí ho zkusí opravit a při té příležitosti si všiml, že na podlaze u zdi, kde byl drát, je podezřelý zálitek sádry."

Mlynářův nález byl však výjimkou. Podle Povolného se totiž jen tak řekněme za kredencí štěnice objevit nedala. Bývalý disident Václav Vrabec na fotografii ukazuje odposlech, který v jeho bytě objevili až v roce 1990 policejní specialisté.

V Mlynářově případě se státní bezpečnost ke své štěnici neznala. Na jeho písemnou žádost o soukromý rozhovor tehdejší ministr vnitra Jaromír Obzina nereagoval.

Dopis předal inspekci ministerstva vnitra, která se s kontrarozvědkou dohodla, jak případ vyřeší. Po roce bylo Mlynářovi sděleno, že nejsou informace, které by opravňovaly "ke konání vůči konkrétní osobě".

Nedostatek důkazů o práci StB

Tehdy předstíraný nedostatek informací je dnes realitou. Daniel Povolný přiznává, že pro stíhaní bývalých estébáckých operativců není v současnosti většinou dostatek důkazů.

V současné době odposlechů v České republice využívá policie a Bezpečnostní informační služba. Umisťování nezvaných štěnic se řídí přísně stanovenými pravidly.

Bývalý ředitel BIS, nynější advokát Stanislav Devátý, říká, že odposlech využívají především policejní složky, BIS jen vyjímečně. Jak však dodává, z vlastní akvokátní praxe ví, že odposlouchávání není vždy nutné.

Od doby komunismu prošly štěnice značným technickým vývojem. Běžně k dostání jsou často i velmi moderní výrobky. Narozdíl od doby estébáckých odposlechů je však možné zakoupit i zařízení s jehož pomocí lze nezvané ucho odhalit.

Související odkazy:
Seznam agentů StB

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.