Turisté navštěvují místa spojená
s holocaustem

Osvětim patří k nejnavštěvovanějším místům v Polsku

Pondělí 8. ledna 2001

Zpracoval Jan Čáp

Dvacátého sedmého ledna si Británie poprvé připomíne Pamětní den obětem holocaustu. Je to známka toho, jak velký společenský i politický dopad holocaust má víc než pětapadesát let po válce.

V Polsku navštěvují místa táborů smrti jako Osvětim, nebo někdejší židovská ghetta, davy zahraničních turistů. Ačkoli v zemi zůstalo už jen vemi málo Židů, vznikl tu celý průmysl, který přibližuje jejich způsob života.

Podle některých kritiků jde v Polsku, které je stále poznamenáno antisemitskými náladami, o nepřípustné kupčení.

Turistický Krakov

Začalo to Schindlerovým seznamem. Před Spielbergovým filmem byli předválečná židovská komunita Krakova, asi sedmdesát tisíc lidí, jednou z mnoha statistických položek obětí genocidy.

Město ležící pouhých devadesát minut od Osvětimi nebylo ničím jiným než hřbitovem. I když ne tak úplně. Podobně jako místo Schindlerovy továrny a ghetta, které představovalo zásobárnou pracovní síly, byl Krakov pozoruhodnou připomínkou židovského života, který nacisté z východní Evropy vyhladili.

Z ničeho nic, sem začali jezdit Židé z Británie, Ameriky nebo Izraele a hledali svou minulost. A někteří Poláci se jim jí rozhodli připravit.

Tady v Kazimierzi, jedné ze starobylých čtvrtí Krakova, uslyšíte tradiční klezmerovou hudbu v mnoha takzvaných židovských restauracích.

Hledání minulosti

Na náměstí stojí hotely pojmenované Ariel a Esther. Vynořily se po Schindlerově seznamu a s židovstvím mají společná pouze jména. Neplatí úplně stoprocentně, že majitelé hotelů nemají židovský původ.

Allen Haberberg, americký Žid, otevřel Hotel Eden před sedmi lety, a to i přes to, že jeho polští prarodiče zahynuli v holocaustu. Podnikatele v židovské čtvrti sleduje Allen Haberberg se zájmem.

"Někdy je těžko říct. Zajímavé na tom je, že i když nikdo z nich není Žid a všichni přitom reprezentují židovské podniky, tak například na Jom Kipur, což je nejsvětější židovký svátek, všichni svoje podniky zavřou a jdou do synagogy. Nevím, jestli je to nějaký kompromis, na nějž přistoupili, když tady před lety začali podnikat nebo jestli to dělají z upřímného pocitu soudržnosti k něčemu, co existovalo dřív."

Pseudožidovský styl

Pro Allenova strýce Herberta, který žije v Londýně, je to však až příliš shovívavé vysvětlení. Herbert pamatuje, jak vypadal Krakov před válkou. Dnes se však do města vrátit nechce. BBC řekl, co si o polských obchodnících v Kazimierzi, myslí:

"Je to jakýsi psedudožidovský životní styl. To, jak si polští podnikatelé myslí, že platilo pro Židy. Nějaký sentiment pro něco, co upřímně řečeno neexistuje. Všechno je to poznamenáno smrtí holocaustu. Oni těží jen ze vzpomínky na něco, co už není."

Filmová fantazie

A co samotný Steven Spielberg? Oživení příběhu Oskara Schindlera je bezpochyby mistrovské. Ale v jednom důležitém ohledu zůstává jen filmovou fantazií.

Židovské ghetto, které zřídili nacisti a na které se chodí dívat tisíce lidí, v Kazimerzi totiž vůbec nebylo. Ve skutečnosti se nacházelo na druhém břehu řeky - ve čtvrti, kam zavítá jen pár návštěvníků. Když se ale někde dají vydělat peníze, jsou iluze a realita vcelku blízkými přáteli.

Související odkazy:
Muzeum holocaustu ve Washingtonu

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.