Ruské vlaky jako supermarkety

Rusové jsou nuceni vydělávát si na živobytí nejrůznějšími způsoby - třeba prodejem zboží ve vlacích

Pátek 22. června 2001

Připravil Steve Rosenberg
Zpracoval Daniel Kaiser

Každý, kdo někdy žil v Moskvě, vám řekne, že přijde chvíle, kdy prostě musíte pryč z toho všeho, zvlášť v parném letním žáru, kdy se ruské hlavní město mění v pec. Jaká je tedy nejrychlejší cesta za odpočinkem?

"Jeď vlakem na venkov", radili mi moji ruští přátelé, "to tady dělá každý. Nemáš lepší možnost, jak nabít baterky."

Když vlak pomalu opouští stanici, usedám, abych si užil pokojnou cestu. Hřeje mě pocit, že za sebou nechávám shon velkoměsta. Šeredně se pletu.

Supermarket na kolečkách

Od chvíle, co jsme vyjeli, neuběhla ani minuta a do vozu vtrhla žena, která prodává hračky-vrtulníčky. "Dámy a pánové", moje vrtulníky opravdu létají. Jen třicet rublů za kus," vykřikuje.

Opravdu létají. Během předvádění jeden málem skolí křehkou bábušku, která sedí naproti. Sotva zmizela prodavačka hraček, už je tady prodavač knih. V ruce má takové bestsellery jako "Vaříme s okurkou" nebo "Jak se starat o zahrádku", všechny za výhodnou cenu 10 rublů.

Dveře na chodbu teď už zůstávají otevřené. Během deseti minut tu projde celý zástup prodavačů, kteří nabízejí všechno možné - tapety, sprchové závěsy, mastičky na opary nebo třeba dámské spodní prádlo. Zdá se, že ruské vlaky jsou supermarkety na kolečkách.

Příležitost pro nezaměstnané

Když mne míjejí pánská tílka a dámské kapesníky, nevydržím už se svojí zvědavost. Ptám se prodavače, jmenuje se Alek, proč prodává zrovna tady, ve vlaku.

"Byl jsem inženýr, ale teď pro specialisty, jako jsem já, není práce. Tak prodávám tohle zboží - čtrnáct hodin denně, každý den. Je to strašná práce, ale aspoň něco."

	Byl jsem inženýr, nemám práci, a tak prodávám zboží - 14 hodin denně, každý den. Je to strašná práce, ale aspoň něco.
	Alek

Podobný životopis má i Světlana, kdysi úspěšná účetní, dnes nezaměstnaná. Prodává teď po vlacích čepice a propisky. Světlana říká, že drahám každý týden platí pravidelnou částku za povolení prodávat ve vlaku. Připouští, že si v takovém zaměstnání může vydělat až pětset dolarů měsíčně, je to prý ale hodně nebezpečná práce.

"Některým cestujícím nevadí, že je rušíte, jiní ale hned začnou nadávat a někdy dokonce dojde i na pěsti. To je jenom důkaz jejich naprosté nekulturnosti."

Nerušit!

Jeden pasažér, kterého nákupčí nechávají chladným, se jmenuje Josef Grigorovič. S hlavou schovanou za novinami se snaží držet si prodavače od těla.

"Tyhle lidi Vám prostě lezou do cesty. Nemůžete si číst ani si schrupnout - je to opravdu protivné."

Situace Josefa Grigoroviče se ale začíná zhoršovat. Když spustí hudebníci a vozem koluje plechová krabice na drobné, vidím, jak Josef rudne vzteky. Je jisté, že během této jízdy už se nevyspí.

Ruská realita

To ale je realita dnešního života v Rusku. Problémy s ekonomikou nutí lidi hledat neobvyklé způsoby, jak si vydělat na živobytí. A víc než dva miliony lidí, kteří den co den jedou vlakem do Moskvy anebo z Moskvy ven, představují skvělý trh.

Nakonec se opírám o sedadlo, rozhodnutý aspoň si užít tu podívanou a prohlédnout si knížku, kterou jsem si právě koupil - ano, uhodli jste, je to "Vaříme s okurkou".

Související odkazy:
Putinův kult a nové Rusko
Rusko bojuje s populační krizí

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.