Žebrák na zápraží Unie?

Neděle 29. dubna 2001

Připravil Václav Sochor

Jak se dívají na Čechy, své budoucí sousedy v Evropské unii, obyvatelé největšího z jejich stávajících členů - Německa? Poslechněte si nebo přečtěte reportáž české redakce BBC.

Otevření hranic na východ před jedenácti lety dodnes není událostí, na jejímž charakteru by se Němci shodli. Příchod nových spolkových zemí do západoněmecké náruče byl šokem pro obě německé komunity a řadě lidí při vyslovení výrazu sjednocení zní ironie či přímo hněv.

O šoku mohou hovořit i obyvatelé příhraničních regionů východního Bavorska poté, co se jim zpoza železné opony na obzoru objevilo Československo, respektive Česká republika.

Otevřené hranice

Majitel hotelu Bayerischer Hof v bavorském příhraničním městečku Marktredwitz, Ralf Schulthaus, už několik let žije s českou manželkou. Popisuje, jak změnil názor na zemi pár kilometrů východně:

"Vyrostl jsem v šedesátých letech s pohledem východní blok na jedné a Spojené státy a Západ na druhé straně. Jako dítě jsem měl vždy strach z Rusů a také z Poláků a vůbec všechno, co přišlo z Východu, nahánělo strach. Dneska, nezávisle na faktu, že jsem ženat ... hranice jsou otevřeny a já pozoruju, že mladí lidé na druhé straně hranic vidí věci stejně jako já a mají stejné problémy jako my v Německu. A můj pohled se úplně změnil."

Pozitivně vnímá odstranění ostnatých drátů i landrat - česky snad okresní hejtman - správního okresu Wünsiedel Peter Seisser:

"Jsem velmi šťasten, že se hranice otevřely. Byl jsem v Praze prvně za Dubčeka v roce 1968 a potom také, takže proto to cítím velice silně. Věci, které byly normální pro naše rodiče, třeba jet na kafe do Karlových Varů, Františkových lázní nebo Chebu, jsou teď normální i pro nás. Samozřejmě s vědomím, že teď se na české straně setkáváme s jiným obyvatelstvem, než před válkou a že Němci byli vysídleni."

Negativní obraz Čechů

Ne každý Němec ale navštívil Prahu už v době komunismu a ne každý má za manželku Češku. Jak poznamenává Ralf Schulthaus, negativní obrázek České republiky v myslích mnoha Němců přežívá:

"V našich mediích je spousta reportáží o prostituci v České republice, a to do značné míry vytváří obrázek Němců o Češích. Zločinnost je stále dost vysoká a situace v legislativě nejasná. Mám pocit, že lidé v Čechách stále sedí na stejných židlích a přijímají stejná rozhodnutí."

	V našich mediích je spousta reportáží o prostituci v České republice, a to do značné míry vytváří obrázek Němců o Češích.
	Ralf Shulthaus, majitel hotelu

Ačkoli o české příhraniční prostituci a německé erotické turistice mají Češi z vnitrozemí obecné povědomí, skutečný rozsah tohoto fenoménu si uvědomí jen ti, kdo přejedou hranice.

Desítky nevěstinců a houfy v prokřehlých prostitutek obalují jako cholesterol komunikační tepny hned po přejezdu hraniční čáry. Pro německého turistu i pro poměrů neznalého Čecha patří k největším šokům a také nekřiklavějším důsledkům otevření hranic.

Bavorsko-česká hranice

Alena Muchanová je instruktorkou aerobiku ve fitnesscentru v bavorském Marktredwitzu, kam denně dojíždí z Aše. Ona stojí na zcela opačném konci reprezentačního týmu České republiky. Každý den se cestou do práce a zpátky domů musí proplétat zástupy prostitutek a sádrových trpaslíků.

V Německu pracuje legálně, za plnou mzdu a tedy s vědomím, že si ji zaměstnavatel vybral pro její profesionalitu, nikoli cenu. A její sousedé ji za to nemají rádi. O závisti méně úspěšných českých spoluobčanů hovořili všichni v Německu pracujíci či usedlí Češi, se kterými jsem hovořil.

Honba za levnějším zbožím

Stejně frekventované jako veřejné domy jsou na české straně hranice stánky vietnamských obchodníků nabízejících textil, o němž místní lidé říkají, že je padělaný, alkohol, o němž říkají, že je pančovaný, a tabák, o němž říkají, že je pašovaný. Od nákupu to však řadu z nich neodradí. Nejsofistikovanější formou příhraničního stánkového obchodování jsou velká tržiště.

Obchod funguje i obráceně, i když jeho forma je zcela jiná. Češi jezdí nakupovat do Německa. Joachim Dankbar je redaktorem regionálního deníku Franken Post, který se sociálními aspekty soužití obou národů zabývá a na bavorské straně česko-německého pomezí se uvolil být mým neocenitelným průvodcem.

"Myslím, že Češi tady v supermarketu ALDI hledají speciální cenové nabídky, zrovna tak jako Němci, protože tady jsou některé věci očividně levnější, než v České republice. Teď už to není problém, ale po otevření hranic byla řada místních supermarketů zcela vyprodána."

Zvlášť v prvních letech po otevření hranic ale Češi nejezdili do německých supermarketů jen nakupovat, jak říká okresní hejtman Peter Seisser:

"Tady je třeba rozlišovat: na začátku tu bylo víc drobných krádeží, zejména v supermarketech, protože lidé ve státech východní Evropy nebyli zvyklí na průmyslové kamery. Takže často docházelo k drobným krádežím, což zvyšovalo statistiky o zločinnosti. Ale teď už se to vrátilo k normálu."

Oběd v Čechách

Pohraniční kontakty ale samozřejmě mají i daleko příjmnější stránky. V porovnání s prostitutkami a trpajslíky sice ustupují poněkud do pozadí, ale ta, troufám si říci naprostá většina obyvatel pohraničí, kteří nejedou do druhé země krást či obcovat, dokáže najít důstojnější turistické cíle. A nemusí jít bezpodmínečně o košatou architekturu starobylých měst.

Chebský okresní hejtman Michael Karas mne pozval do jedné z chebských restaurací populárních mezi německými turisty. Neptal jsem se na to, ale myslím si, že její název "Barbarossa" nemá s historií co dělat.

Jestliže ceny v supermarketech jsou dnes již na obou stranách hranic v podstatě srovnatelné, ceny v restauracích jsou v Bavorsku dosud zhruba pětkrát vyšší. Víkendové nájezdy hladových německých rodin tak představují z hlediska ekonomického jednu z nejziskovejších a z hlediska etického jednu z nejpřijatelnejších forem drobného obchodního styku obou komunit.

Ty další, jako nevěstince ci vietnamská tržište, hejtman Karas rád nemá, situaci ale nepovažuje za nijak dramatickou. Co má také říkat - správa okresu je v jeho rukou a za svou relativní prosperitu vděčí celé české západní pohraničí právě ochotě německých sousedů utrácet.

Drogy už i v pohraničí

Bordely a kšeftování s nezdaněnými cigaretami nejsou vítanou, leč dosud tolerovanou formou podnikání. Kvetou ale ješte i jiné formy byznysu, které už tolerovat nelze. Ludwig Hartl je oblastním šéfem bavorské pohraniční policie:

	Největší problém jsou drogy. Mladí jezdí do Chebu na diskotéky, a tam jsou jim drogy nabízeny. Jejich cena je mnohem nižší než u nás a trh se rozšiřuje.
	Ludwig Hartl, pohraniční policie

"Největší problém jsou drogy. Mladí lidé jezdí do Chebu na diskotéky, do klubu, a tam jsou jim drogy nabízeny. Máme stále více případů, kdy u Němců vracejících se z České republiky zadržíme menší množství drog, velice často je to oblíbený český amfetamin s názvem krystal-speed. Cena drog je v Chebu mnohem nižší než u nás a trh se rozšiřuje."

Drogová scéna nechala česko-německé pohraničí poměrně dlouho po otevření hranic stranou své pozornosti, která se soustředila především na Prahu a další velká města. V poslední letech se ale situace dramaticky změnila a boj s drogovou kriminalitou má pro pohraniční policii vyšší prioritu, než pašování lidí.

Pozor na české řidiče!

Pro hejtmana Seissera je ale prvořadý problém jinde:

"Češi nebyli zvyklí na tyto silnice a rychlosti, tak jako i východní Němci. Počet nehod se nejprve zvýšil, neboť lidé neznali rychlá auta. Češi se po automobilové nehodě většinou snažili rychle dostat zpátky do České republiky a pak jsme měli velké problémy s vymáháním pojistek."

Češi si už na rychlá auta zvykli, na ujíždění z místa nehod však podle zkušenosti německých úradu také. A jak hejtman podotýká: "Hoňte si je pak někde za hranicemi." Ani čeští řidiči samotní to však v Německu mnohdy nemají jednoduché.

Martin Ševcík jezdí každý týden dvakrát přes celé Nemecko, je řidičem české firmy, která dodává komponenty společnosti Albert Greifenberg do Hattingu v severním Porýní. S německou pohraniční policií má své zkušenosti:

"To jsem jednou přejel hranici a nalepila se na mne pohraniční policie. Sledovali mě celých třicet kilometrů do vnitrozemí, než mě teprve v nějakém městečku zastavili. Vsechno mi prohledali a byli vyloženě zklamaní, když u mě nic nenašli. Oni si nás Čechy dobře hlídaj."

"Pošťuchování" aut z Východu

Problémy nekončí ani po opuštění pohraničního regionu. Totiž máte-li auto s poznávací značkou a státním symbolem z východní Evropy. Automaticky se pro některé řidiče znuděné únavnou jízdou po dálnici stáváte terčem pozornosti.

Bezdůvodné troubení, nesmyslné předjíždení a úšklebky při vzájemném míjení patří ke zkušenostem řady českých řidičů v Německu. Pan Ševčík sice říká, že Němci na silnicich rádi předvádí svá silná auta, ale z vlastní zkušenosti můžu říct, že je úplně jedno, jak silný stroj máte.

S naší Škodou Fabia Combi vybavenou nejsilnejším šestnáctiválcovým motorem, dosahujícím na německých dálnicích rychlosti přes 180 kilometrů za hodinu může má žena, neboť já nemám řidičský průkaz, konkurovat nejsilnějším německým vozům. Kombinace značek Škoda a CZ jí v tom ale často brání.

Někteří řidiči automaticky předpokládají pomalou jízdu a zpozorují-li, že jedeme rychleji než oni, snaží se s námi soupeřit. Když nás se svým pomalým, letitým západním vozem předjíždejí, neb má žena závodí jen s časem, nikoli s ostatními, zračí se jim v tvářích uspokojení.

Reputace škodovek

	Před pěti lety vnímalo 70 procent Nemců značku Škoda negativně. Dnes už je to jen 30 procent.
	Michael Sümnik, dealer Škoda Auto

Německý dealer automobilu Škoda Michael Sümnik nicméně podotýká, že alespoň pokud jde o image značky, to se každoročně vylepšuje, a neváhá nastínit paralely s pohledem Němců na východní Evropu:

"Před pěti lety vnímalo 70 procent Nemců značku Škoda negativně. Dnes už je to jen třicet procent. Dříve si škodovku kupovala, řekněme, dělnická třída hledající co nejlevnější vůz. Dnes už máme klientelu i z řad obchodníků a lépe situovaných lidí. Zákazníci přitom dobře vědí, že Škoda je značka z Východu. Dnes už jim to ale nevadí."

V Hattingu nedaleko nizozemských hranic jsme vystopovali firmu Albert Greifenberg. Ředitelky marketingu Nicole Adlerové jsem se zeptal, zda se jednání s jejími českými dodavateli liší od jednání s německými partnery:

"Určite. Češi jsou tišší, citlivější a přátelštější. Sliby a domluvy plní bez problému, mám pocit, že na rozdíl od našich německých partnerů z nás mají až bezdůvodný respekt a snaží se všemožně vyjít vstříc. Já se zase snažím jim to oplatit. Mám z Čechů pozitivnejší dojem než například z Poláků a určitě se můj názor na Čechy zlepšil v posledních letech, co jsem je více poznala."

Německá znalost Východoevropanů

Na rozdíl například od Britů umí naprostá většina Němců odlišit či rozdělit lidi z jednotlivých zemí východní Evropy. Minimálně tak, jako Nicole Adlerová - na Poláky a ty ostatní.

Bez obalu to říká vysoce postavená představitelka okresního úřadu práce v Bochumi v severním Porýní, která mi za cenu zachování anonymity slíbila zcela otevřený rozhovor:

"Poláci jsou pro Němce jako červený hadr. Velmi mnoho si jich tady hledá práci. Lidi je nemají moc rádi, protože si myslí, že nám berou pracovní příležitosti. Všichni tu už mají plno příbuzných, celé rodinné klany a řada z nich může prokázat svůj německý puvod, což jim samozřejmě dává možnost tady žít a pracovat. A přicházejí další a další, místní lidé už vůči nim projevují jistou agresivitu. Naproti tomu Čechů nebo třeba Maďarů je tu velmi málo, ti zájem o usazení v Německu nemají."

Ona "agresivita" vůci cizincům může mít řadu forem. Tou nejextrémnejší jsou pochopitelně organizované projevy rasismu, útoky na cizince. V podvědomé nedůvěře vůci věcem cizím a neznámým se však Němci nijak zvlášt neliší od ostatních Evropanů.

Trojí Německo

Je tu nicméně něco navíc, jak říká Barbara Bonnemannová ze sociálního úřadu ve městě Mulheim an der Ruhr:

"Německo můžeme v tomhle smyslu rozdělit na tři části: Bavorsko, takzvané nové Německo, a zbytek. Mám-li to hodně zjednodušit, lze říci, že mezi těmito třemi částmi panuje značná nevraživost.

Lidé odsud nemají rádi Bavory s jejich drahými auty a ohrnutými nosy, Bavoři nemají rádi nás s naší spisovnou němčinou, a nikdo pak nemá v lásce východní Němce, kteří nás stojí spoustu peněz. Oni nám zas závidí naše vyšší platy a nesnášejí, pokud jim západní Němec dá najevo, že jsou z východu.

	Setkáte-li se u vás v Čechách s hlasitým a nepříjemným Němcem, je to velice často Němec z východu.
	Barbara Bonnemannová

Uvidíte-li například na dovolené na pláži turisty s německou vlajkou zapíchnutou v písku, můžete si být jisti, že jsou to Bavoři, nám to přijde stejně trapné jako vám. Setkáte-li se u vás v Čechách s hlasitým a nepříjemným Němcem, je to velice často Němec z východu. Spousta sociologů tvrdí, že Německo drží pohromadě jenom díky tomu relativnímu blahobytu."

Tyto rozdíly se samozřejmě odrážejí i na odlišném vnímání Východoevropanů. Němce z nových spolkových zemí s Čechy spojuje čtyřicet let komunistického režimu. Dnešní pohled většiny Bavorů na jejich nové východní sousedy se zformoval jen před pár lety, po otevření hranic. A Němci z ostatních spolkových zemí dodnes vědí v porovnání se svými východními ci bavorskými krajany o Čechách a Češích velmi málo.

Nelichotivý pohled

Štamgasti z hospody v Hiltropu, periferním městečku v Porýní, se usilovně snaží odpovědět mi na prostou otázku, co si představí pod pojmem Česká republika.

Konkrétní názor má jen řidič kamionu Ralf, který vzpomíná na svou první návštěvu České republiky před několika týdny. Českému uchu se jeho bezprostřední slova neposlouchají dobře:

	Myslel jsem si, že jedu do země podobné Německu, teď ale vím, jak zaostalé Čechy jsou. Nic se tam neděje, vše je takové staré a zetlelé. Zvlášť na vesnicích.
	Ralf, řidič kamionu

"Měl jsem pocit, že jsem se ocitl třicet let zpátky, když mi bylo 14, 15 let. Přejedete-li hranici, ocitnete se ve velkém veřejném domě. Když jste pak dál za hranicemi, není to tak zlé. Před cestou jsem si myslel, že jedu do země podobné Německu, teď ale vím, jak zaostalé Čechy jsou. Nic se tam neděje, vše je takové staré a zetlelé. Zvlášť na vesnicích. Praha samotná je velmi hezká, dobrý turistický cíl. Lidé jsou hodně zdrženliví, než se s vámi dají do řeči. Pak jsou ale příjemní. A jídlo, ceny skvělé. Tomu se Německo nemůže rovnat."

S rozšířením nespěchejme

V pár věcech se ale jak Němci z Bavorska, tak z Porýní shodují. Třeba v tom, že s rozšířením Evropské unie by se nemělo spěchat. Günter, vedoucí provozu v ocelárnách Krupp v Duisburgu, nevidí důvod, proc by si Němci měli dále dobrovolně snižovat životní úroveň:

"Myslím, že na rozšiřování je příliš brzy. Musí dojít k několika věcem. V prvé řadě zvednout na Východě mzdy. Německo má hodně problémů s nezaměstnaností a těch pár zbylých míst by neměla zaujmout levná pracovní síla, což už se beztak částečně stalo v případě Poláků. A na druhou stranu musí také přestat to, že Německo je pořád jednou z těch finančně silnějších zemí, která teď bude zase podporovat chudší státy jako Polsko a nikdy se mu z toho nic nevrátí. Má-li dojít k rozšírení, nesmějí si nové země jen brát, musejí i vracet."

Podobné mínení má i Nicole Adlerová:

"Na Východě mají jiné standardy, nižší životní úroveň. Nechceme být staženi zpátky."

Strach z levných dělníků

	Je tu mnoho oblastí, z nichž lidé mají strach. Zvlášť je to cítit u našich manuálních zaměstnaců.
	Peter Seisser, hejtman

Zpátky v Bavorsku místních lidí sdílejí obavy štamgastů z hiltropské hospody. Jejich výhrady vůči rozšíření Unie jsou ale daleko konkrétnejší. Hejtman Peter Seisser:

"Je tu mnoho oblastí, z nichž lidé mají strach. Zvlášť je to cítit u našich manuálních zaměstnaců. Protože čeští manuální pracovníci vyrábějí zboží daleko levněji než mohou oni. Na druhé straně ale zaměstnavatelé manuálních pracovních sil dosud nedostali nápad zaměstnávat levné síly z Čech nebo tam jít s investicemi."

Hoteliér z bavorského Marktredwitzu Ralf Schulthaus upozornuje na problémy, které přineslo už strhnutí železné opony:

"My jsme byli vždy hraniční oblastí pro NDR a ČSSR, stát nás vždy podporoval, aby k nám přicházel průmysl. Kvůli německému sjednocení byly státní dotace zrušeny, teď směřují do východních spolkových zemí, a protože hodně průmyslu šlo do Ceské republiky, nemáme z otevření hranic žádný profit. Situace se teď usadila, vetšina firem si už rozmyslela, kde bude mít své podnikové základny. Šly do východního Německa a dostaly sedmdesátiprocentní daňovou úlevu, nebo šly do Čech."

Odliv investic z Německa do Čech

Ralf Schulthaus dodává, že s rozšířením Evropské unie by mohlo dojít k dalšímu regionálnímu předefinování ekonomických vztahu, které by narušilo vytvořené vazby a dál ohrozilo region, v nemž žije.

Okresní hejtman Peter Seisser jeho názor nesdílí:

"Vrcholné období, kdy západní investoři směřovali v houfech do České republiky, skončilo. Firmy radši jdou na Dálný východ, kde je pracovní síla ještě levnější. Proto se konkurence z Čech neukázala být tak silná, jak se tady myslelo dejme tomu v letech 1990-92."

Hoteliér Ralf Schulthaus ale na druhou stranu ve zrušení hranic vidí i nezanedbatelná pozitiva:

"Osobně si myslím, že se zrušením hranic se tady kriminalita sníží, protože evropské hranice se posunou na východ a problémy potom budou mít na svých hranicích třeba Slovensko a Polsko, které budou muset kontrolovat Rusy a Ukrajince. Za prací ale lidi budou jezdit pořád. Češi do Německa, Slováci do Čech."

Šéf pohraniční policie Ludwig Hartl je nicméně zcela přesvědčen, že hranice se udrží i po rozšíření Unie:

"Myslím, že hranice se udrží z obou stran. V současnosti dávají bezpečí a jistotu jak Němcum, tak Čechům. Česká strana musí před zrušením hranic s Německem dosáhnout na své východní hranici stejné úrovně bezpečnosti, jako mají teď Němci."

Německé "ano" přechodným obdobím

Bylo až překvapivé, s jakou jistotou hovořili všichni Němci, s nimiž jsem mluvil, o zachování hranic i po vstupu České republiky do Evropské unie a diskutovanou variantu - totiž stanovení takzvaných přechodných období v hraničním režimu, považují za hotovou věc.

Birgit Seelbinderová, starostka města Marktredwitz a místopředsedkyne organizace Euregio Egrensis, která má za pomoci evropských fondu kulturně a společensky sbližovat lidi na německo-českém pomezí , vysvětluje zájmy svého regionu:

"Náš region si pro tento účel musíme rozdělit. Na jihu máme oblasti s velice nízkou nezaměstnaností; já vím, že například v oblasti Řezna jednoznačně zastávají názor, že nebudou žádná přechodná období. A zaměstnavatelé si myslí, že čeští zaměstnaci by měli přijít brzy.

	Myslím, že bude třeba přechodného období 6 až 8 let na zlepšení infrastruktury v České republice.
	Peter Seisser, hejtman

Tady v okrese Wunsiedel je situace drasticky odlišná: my už máme vysokou nezaměstnanost a určitě se tu budeme dožadovat nějakých přechodních období. Viděla bych to jako jakýsi kompromis pro Čechy, kteří zase požadují odklad v jiných oblastech, například v životním prostředí."

Landrat Peter Seisser upřesňuje časový horizont dočasných opatření:

"Myslím, že bude třeba přechodného období 6 až 8 let na zlepšení infrastruktury v České republice."

Pracovní povolení

Představitelka bochumského úradu práce mi nedokázala ríci, zda zavedení přechodných ochranných opatření pro pracovní trh v Německu je jen jednou z možných variant, anebo vec, s níž se už na sto procent počítá, potvrdila nicméně, že na úřadech práce už jednali o konkrétních postupech:

"Už jsme o tom na úřadě mluvili - v tom smyslu, že obyvatelé nových členských zemí budou po určitou dobu stále potřebovat pracovní povolení, budou-li chtít pracovat na Západě. Taková přechodná období jsou pro všechny lepší."

Náš hoteliér Ralf Schulthaus si ale uvědomuje, že dočasná opatření a omezení po vstupu České republiky do Evropské unie mohou mít dlouhodobější negativní dopad:

"Striktně řečeno to dobré není, protože to brzdí ekonomický rozvoj. Když do oblasti neplynou peníze, je nízká kupní síla obyvatel, nikdo neinvestuje."

Kromě toho, jak říká Ralf Schulthaus, kdo chce pracovat a má k tomu schopnosti, může si na Západě legálně vydělávat navzdory všelikým opatřením už dnes. Potvrzuje to i představitelka úřadu práce v Bochumi. Jak říká, němečtí představují daleko více problémů, než cizinci, žádající o práci.

Jak Češi pracují?

Úřad práce podle jejich slov přirozeneě preferuje pro umístění do pracovního poměru nejprve Němce, poté další občany Evropské unie, a až pokud se nenajde nikdo vyhovující, povolí zaměstnat cizince. Typickým příkladem, spadajícím do její agendy, jsou například čeští hokejisté v místních klubech.

A jedním z takových zaměstnanců je i Jiří Holý z Chebu, který už řadu let pracuje ve firmě Promot - prodej a servis motocyklů na okraji mesta. Platí mu stejně jako kdyby zaměstnávali Němce, nižší mzda je nezákonná. Pan Holý je na to patričně pyšný.

	Češi vše opravují. Němec co nefunguje, většinou vyhodí a Čech se to snaží opravit.
	zaměstnavatel Čecha

Majitel firmy Promot říká, že je se svým českým zaměstnancem velmi spokojen, přesto by další Čechy už nechtěl:

"Je to příliš složité, takže další Čechy už zaměstnávat nechci. Nechtěl bych znovu zažít všechno to úvodní papírování a potom každou chvilku vyřizovat dvakrát tolik povolení, než musím teď."

Zajímalo mne také, zda má Jiří Holý podle názoru sveho zaměstnavatele jinou mentalitu ci odlišný přístup k práci, než Němec:

"No, Češi vše opravují. On chtěl ze začátku taky vždycky opravit porouchanou věc za dvacet marek a nějakou dobu mi trvalo vysvětlit mu, že pro mě je výhodnejší ten díl vyhodit a dát tam nový, než aby on se s tím půl dne opravoval a já mu za to platil. Němec co mu nefunguje, většinou vyhodí, Čech se to snaží opravit."

S Čechy na skládce

Méně lichotivou formu téhle údajné národní povahy lze nalézt v recyklačním středisku Wertstoffhof pár kilometrů za bavorskou stranou hranice. Provozovatel skládky vysvětluje:

"Tohle je instituce zřízená okresem k tomu, aby sem lidé přinášeli obaly od věcí, co si koupí. Je tu rok od roku živěji. Vše je pod kontrolou. Někdy je problém, když se lidé příliš snaží něco získat od těch, co sem cosi přivážejí."

Zrovna sem přijíždí německý pár s autem naloženým odpadky:

"Jezdíme sem pravidelně každý čtvrtý týden. Všechno shromažďujeme, abychom to sem mohli přivézt. Lidi, kteří si od nás věci berou, máme rádi. Někdo to, co vyhazujeme, vždycky potřebuje. Jenom nás zlobí, že nás zastavují už před vjezdem."

"Je to dobrá věc jak pro naše odpadky, tak pro lidi odtamtud. A když někdy jedete do Karlových Varů na bleší trh, najdete tam často své vlastní věci."

Na německá auta s odpadky čekají už před vjezdem do skládky lidé, uvnitř pak postává několik "privilegovaných". Většina z nich mluví česky:

"Já sem jezdím už šest let. Někdy mám štěstí a odvezu si neco dobrýho, někdy taky nic. Mám velkou rodinu, ty nejlepší věci dám svým dětem, nebo si je nechám. Samozřejmě, že se tím dá i přivydělat. Hodně lidí na to nemá žaludek, ale mně to zatím nevadí."

Návrat sudetských Němců

Jestliže na německé straně hranic se lidé obávají budoucnosti, řadu obyvatel českého pohranicí stále stíhá minulost. Jsme zpátky v chebské Jateční ulici v restauraci Barbarossa s okresním hejtmanem Michaelem Karasem:

"Jistý strach z návratu odsunutých Němců tu existuje. Lidé se bojí, že se Němci vrátí a skoupí pozemky, nebo že budou moci uplatňovat nějaké nároky na jejich majetek."

	Lidé se bojí, že se Němci vrátí a skoupí pozemky, nebo že budou moci uplatňovat nějaké nároky na svůj majetek.
	Michael Karas, chebský hejtman

Protějšek Michaela Karase z druhé strany hranic, landrat Peter Seisser, považuje aktivity sudetských Němců za zcela přirozené:

"Za prvé musím říci, že naši Sudetští Němci lpějí na svém domově, to je pochopitelné. Byly tu dvě skupiny. První říkala půjdeme tam a budem se starat o hroby našich předků, půjdeme do kostelů. A druhá skupina jsou ti, kteří nechtějí mít se současnými obyvateli jejich někdejší domoviny nic společného. První skupina je ale určitě větší."

Srazy odsunutých Němců

Městečko Marktredwitz je, lze-li tohoto termínu použít, jakýmsi hlavním mestem Egerländeru - odsunutých sudetských Němců z oblasti Chebska. Ve městě je moderní Egerläder Kulturhaus, kde jsem si dal schůzku s místopředsedou Egerländského sdružení panem Fischerem:

"Každé dva roky máme velký egerlandský den, kdy se tu scházejí všichni, i z Rakouska. Mezitím jsou menší schůzky sudetských Němců z různých vesnic. Setkáváme se tady v sále a prohlížíme si muzeum a výstavy."

Proč své srazy nepořádáte přímo v České republice?

"Teď v červenci bude první setkání mezi Egerlender a současnými obyvateli přímo v Chebu. Zkoušíme navazovat vztahy s Čechy, na začátku tu byla euforie, chtěli jsme se podívat do svých domovů a navštívit hřbitovy, teď nadšení ustupuje, máme jen osobní kontakty."

Museum má velmi moderně naaranžovanou interaktivní expozici. Na každém kroku je znát usilovná snaha zatraktivnit téma mladým lidem a těm, kteří o této dějinné kapitole vědí velmi málo. Vše ve dvou jazycích, německy i česky.

Pohled do minulosti

Jak si ale povzdychuje mladý ředitel muzea pan Dittmar, čeština je na popiskách zatím zcela zbytečně. Do muzea jen výjimečně zavítá český turista a vyhýbají se mu i funkcionári z české strany hranice. Přitom smyslem musea je prý právě narovnání pokřiveného pohledu obou stran na minulost:

"Jsou tu resentimenty. Účelem musea je překonat je. Musíme pracovat na rozbití obrazu nepřítele z doby studené války."

Ředitel nehovoří o době druhé světové války, ale o období studené války ideologií. Právě tuto dobu považuje pan Fischer za největší překážku při obnovování přátelských kontaktů mezi oběma stranami:

"Dám vám dva příklady. Starosta města Furth im Wald jel se skupinou hessenských tanečníků do Horšovského Týna; také tam zasadili strom. Ale žádný Čech se nezúčastnil a zkoušeli i očividné provokace. To se stalo jednou: a druhý příklad: do našeho domu přišel nějaký Čech jménem Bauer a my jsme se s ním spřátelili. On nás pozval domů, my tam přišli i s televizním štábem a jeho dcera nás vyhodila na ulici. Pan Bauer se nám pak přišel omluvit."

Vztahy se zlepšují

Hejtman Seisser si stýská nad současnými poměry ve vzájemných vztazích prostých lidí v pohraničí, ale říká, že rozumí jejich příčinám:

"Řekl bych, že vztahy byly lepší, protože byly daleko otevřenější. Rozumím každému Čechovi, pro kterého je ten kraj teď jeho domovem. Tohle jsou teď naši noví sousedé."

	Němci si s sebou po válce z českého pohraničí odnesli veškeré vědomosti o tomto regionu, který byl pak obydlen lidmi, co přišli odjinud a neměli k té krajině žádný vztah.
	Michael Karas, chebský hejtman

Chebský partner Petera Seissera, okresní hejtman Karas, si uvědomuje, co všechno české pohraničí s odsunem sudetských Němců ztratilo:

"Němci si s sebou po válce z českého pohraničí odnesli veškeré vědomosti o tomto regionu, který byl pak obydlen lidmi, co přišli odjinud a neměli k té krajině žádný vztah. Ten se musel léta znovu těžce vytvářet a region tím trpěl, a nejen ekonomicky."

Sudetští Němci patří mezi nejvýznamnější klienty hotelu pana Schulthause. Hotel je plně obsazen v době sudetoněmeckých srazů i během menších akcí takzvaných Egerländer, sudetských Němců z oblasti Chebska.

Ralf Schulthaus má bohaté zkušenosti s tím, jak rodilí Němci vnímají své spoluobčany s kořeny ze Sudet:

"Moje generace je vnímá úplně normálně, ale v pozadí zůstává, že po vysídlení sudetských Němců do Bavorska se o ně rodilí Bavoři starali a Němci ze Sudet jsou dodnes jednou z nejdůležitějších volebních základen pro CSU a mají proto vždy podporu mezi bavorskými politiky. Až se skupina těchto voličů zmenší, protože tradice vymírají, sníží se pochopitelně i jejich vliv. Požadavek návratu nemovitostí v České republice je jen na papíře, nikdo z nich nechce zpět, pracovali tu 40 let, mají tu všechno, zpátky nechtějí. Toho, co tu mají, by v Čechách nikdy nedosáhli."

Egerländeři

Egerländeři jsou jednou z nejaktivnejších sudetoněmeckých skupin. Hejtman Peter Seisser rozdělil sudetské Němce na ty, kdo usilují o rozvoj svých kontaktů s někdejší domovinou, a na ty, kdo se žádných podobných aktivit neúčastní.

Do té druhé skupiny bezesporu patří paní Anni Lappe, odsunutá Němka pěvodem z Litoměřic, žijící dnes v Bochumi v Severním Porýní:

"Já neumím dobře česky, a tak radši budu mluvit německy. Vite, napřed jsme na to neměli peníze, cestovat pres celé Německo na sudetoněmecké srazy. A teď mě to už moc nezajímá. Mám tady pár kamarádek ze Sudet a tam už mě to moc neláká."

Jaké máte pocity, když premýšlíte o svém osudu, o vysídlení. Cítíte křivdu?

"Ne, určite ne. To byla válka, taková špatná doba. Je pravda, že prvních pět let po přestehování jsem probrečela, ale pak jsem si zvykla. Víte, domov je tam, kde máte rodinu. No a já mám teď všechno tady. Už o tom nepřemýšlím."

V tom se Anni Lappe shodne i se sudetoněmeckým aktivistou panem Fischerem, z organizace chebských vysídlenců:

"Pro každou další generaci je to jednodušší. Mí rodiče se nemohli přenést pres fakt, že ztratili vše, co vybudovali. Pro mne už je to mnohem lehčí. Já mám svůj život tady a pro další generace je to ještě mnohem snazší."

Změna postojů českých politiků

	V prvních 6 až 8 letech nebyla žádná kontinuita v politice na české straně. Pořád se muselo začínat znovu s novými lidmi jednat od začátku.
	Birgit Seelbinderová

Místopředsedkyně Euregia Egrensis Birgit Seelbinderová ale o bezproblemových vztazích hovořit nemůže. Připouští nicméně, že situace se pozvolna vylepšuje:

"Vždy jsou tu frustrace. Mne nejvíc frustrovalo, že v prvních šesti, osmi letech neexistovala žádná kontinuita v politice na české straně. Pořád se muselo začínat znovu s novými lidmi. Neprobíhalo žádné předávání informací, nikdo nový neměl žádnou představu, oč jde a vždy se muselo začínat jednat od začátku. Na české straně se neuchovávaly žádné psané dokumenty. Navíc tam byl velmi silný politický tlak z Prahy. Naše Euregio Egrensis byla založena už za Československa a premiér Klaus se velice brzy začal pokoušet zaujmout odstup od minulosti, což pro nás bylo zvlášť nepříjemné, protože jsme byli založeni v politickém prostředí panů Dienstbiera a Pitharta."

"Normalizace" vzájemného soužití

Nechme na závěr reportáže promluvit znovu našeho hoteliéra Ralfa Schulthause, který je se svou českou manželkou asi ten nejlepší příklad vzájemného soužití obou komunit. Na otázku, zda Němci nějak reagují na to, že má českou ženu, mi odpověděl:

"Ano, starší lidé, kteří mají stále v hlavách události z války. Mám se sudetskými Němci velmi dobré kontakty, mluvím s nimi o tom a říkám jim: to, o co se pořád snažíte, dostat se s Čechy navzájem blíž k sobě, jsme my se ženou už beze zbytku zrealisovali."

Žádná "normalizace" vztahů se nedá nařídit shora. Aktivity místnich politických činitelů jsou sice, jak tvrdí i místní lidé, pro region daleko prospešnější, než deklarace o porozuměni nebo rozhodnutí od berlínskeho či pražského stolu.

Nicméně o normalních vztazích mezi Čechy a Němci půjde hovořit až tehdy, přestanou-li Češi přibouchávat dveře před nosem každého sudetského Němce, který si přijel zavzpomínat na dětství, nebudou-li se Němci dívat podezřívavě na každé auto s českou poznávací značkou a přestanou-li byrokatičtí úředníci a s nimi velká spousta lidí z obou stran považovat za podivné, ze má žena je Němka a její manžel Čech.

Související odkazy:
Česko-německý Fond budoucnosti

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.