Irský tygr s evropskými anaboliky

Neděle 6. května 2001

Připravil Vít Pohanka

Evropská unie - rovná se dotace. Také tak lze nahlížet na členství v Evropské patnáctce. Nejvíce dotací na jednoho obyvatele dostává v poslední době Irsko. Jak se Irům daří evropskou podporu využít a je vůbec oprávněná? Dozvíte se v následující reportáži české redakce BBC.

Obyvatelům Irska se dnes daří velmi dobře. Od roku 1995 tu ekonomika rostla průměrně každý rok o 9 procent.

Irsko se přitom po získání nezávislosti na Velké Británii v roce 1921 nerozvíjelo příliš rychle a zůstávalo spíše venkovským státem závislým na zemědělství. Emigrace, která dosáhla vrcholu zejména v 19. století, pokračovala.

Irové začali svou modernizovat ekonomiku a společnost až v padesátých letech a zejména poté, co v roce 1973 vstoupili do tehdejšího Evropského hospodářského společenství.

"Jejich rozhled se rozšířil, zvýšila se prosperita a s tím rostlo ijejich sebevědomí," píše v knize věnované měnící se irské společnosti britský novinář John Ardagh a pokračuje:

"Dnes se Irové považují za skutečné Evropany a v mnohem větší míře, než Britové, chtějí být plnohodnotnou součástí Evropy, která už jim toho tolik dala."

Bouřlivé změny

V Irsku žijí necelé 4 miliony obyvatel

O tom, že Irská republika prošla zejména v 90. letech bouřlivým hospodářským i společenským vývojem nepochybuje zřejmě nikdo. Ale nakolik se se na tomto hospodářském úspěchu - podle něterých snad až zázraku - podílelo členství v Evropské unii a finanční pomoc, kterou Brusel Irsku poskytoval a poskytuje?

První tajemník českého velvyslanectví v Dublinu Miroslav Kolatek mluví o irské specifičnosti. Vydal jsem se tedy do ulic Dublinu a ptal se, co o věci soudí Irové samotní - za všechny student Kiran, který do Dublinu přišel ze západního Irska:

"Společnosti, které tu působí a těší se daňovým úlevám, z nich mohou těžit jenom omezené časové období 15 až 20 let. A stejně platí daně, i když je to menší procento. Ale protože se jim daří, mají větší obrat, tak na daních zaplatí často víc, než stejně velké společnosti, které platí na daních větší procento ze zisku."

Štědré evropské dotace

Podobné názory jsem slyšel - jak se asi dalo očekávat - téměř od každého Ira, kterého jsem se zeptal. Koneckonců, proč by nebrali, když jim Brusel dává. Ale co si myslí, že z toho mají lidé jinde v Evropské unii? Proč by měli Irsku poskytovat štědré dotace?

"Abychom mohli rozvinout náš průmysl, když na tom získá tato země, něco na tom získá Evropská unie. Víte, její členské státy mohou také těžit z prosperity v tomto regionu."

Zatím nejvíce těžili z členství v Evropské unii sa především její Společné zemědělské politiky irští zemědělci. I tak jich v posledních desetiletích značně ubylo - ještě v roce 1961 tvořili farmáři třetinu pracovní síly - dnes pouze koncem devadesátých let pouze 14 procent a jejich počet stále klesá.

Vydal jsem se tedy na Dublinské předměstí Blue Bell, kde sídlí Irská farmářská asociace a navštívil jejího hlavního ekonoma Cona Luceyho. Con Lucey, hlavní ekonom Asociace irských farmářů. Nakolik jsou v Irsku spokojeni s tím, kolik peněz dostávají?

Kolik dostávají farmáři?

"Irští farmáři dostávají z Bruselu peníze třemi kanály - v prvé řadě jde o přímé platby, kompenzace za pokles cen zemědělských produktů, především jde o hovězí maso. Pak je tu podpora ceny některých výrobků, jde tu vlastně ještě o intervenci - podporu exportu. V tomto ohledu došlo k poklesu finančních zdrojů. Jednak se Evropská komise už nedívá na takové intervence příznivě, a pak je tu samozřejmě dopad jednání Světové obchodní organizace a odbourávání ochrany trhu. No a třetím kanálem, jak se do irského zemědělství dostávají finance jsou strukturální fondy a opatření týkající se životního prostředí. A v tomto ohledu můžeme být celkově spokojeni - víme, kolik peněz dostaneme do roku 2006 a půjde o signifikantní částku."

Mělo by jít o zhruba 250 milionů liber ročně - celkem o Jeden a půl miliardy. Co by ale řekl Con Lucey na zmíněnou kritiku některých zemí Evropské unie, že by se Irsko spíše než přijímání peněz z Bruselu samo do větší míry staralo o financování svého zemědělství a rozvoje?

"S takovými názory musíme vyslovit jednoznačný nesouhlas. Irsko je především exportní zemí, našimi hlavními komoditami jsou hovězí, kterého vyvážíme 90 procent z naší produkce, a mléko a na evropský trh vyvážíme 85 procent našich mléčných výrobků. Takže kdyby tu podporu mělo platit irské ministerstvo financí, byla by to pro něj obrovská zátěž. A když jsme do Evropské unie v roce 1973 vstupovali, bylo jasně dohodnuto, že se budeme podílet na Společné zemědělské politice. Takže náš postoj je takový, že ať už jde o přímo vyplácenou podporu, měla by být financována ze sta procent Evropskou unií. Co se týče strukturálních fondů - projekty, které z nich těží, už musí být stejně financovány z 50-ti či více procent naším státem, takže princip společného investování už tu funguje."

Irsko po rozšíření Unie

Ale co rozšíření Unie? Zemědělství v nových členských zemích by nejenom ukouslo obrovský krajíc z koláče jak jednotné zemědělské politiky, tak strukturálních fondů. A vlády 15 členských zemí odmítají poskytnout dodatečné finance - zdá se být jasné, že na podporu farmářů - mimo jiné v Irsku - zbude mnohem méně prostředků, nemají tedy irští farmáři z přijetí nových členských zemí tak trochu strach?

"No, já bych snad nepoužil slova strach. Samozřejmě, že si uvědomujeme, že na trhu bude větší konkurence, ale to nás až tak neznepokojuje. Co se nás ale týká je skutečnost, že pokud nebude na tyto v účely v Evropské unii větší rozpočet, pak musí dojít k další reformě Jednotné zemědělské politiky a ta bude znamenat další snížení podpory zemědělství, tentokrát bez jakýchkoli možností dalších kompenzací. Takže my říkáme, že to nakonec budou farmáři v zemích jako je Irsko, kteří budou muset cenu za rozšíření zaplatit."

Dvě tváře Dublinu

Hlavní město Dublin zažívá hospodářský rozmach jako celé Irsko

Opustil jsem hlavního ekonoma Irské asociace farmářů Cona Luceyho a zamířil zpět do centra Dublinu. Cestou si jen těžko nejde nevšimnout určité disproporce.

Opustíte-li renovované ulice v centru města s jejich obchody a hospůdkami, záhy dorazíte do čtvrtí, které připomínají spíš krizovou oblast z hloubi sedmdesátých let.

Jen těžko se asi dá předpokládat, že z hospodářského úspěchu bude těžit celá společnost rovnoměrně, ale rozdíly mezi majetnějšími a méně majetnými jsou viditelné na první pohled.

Peníze jsou důležité všude na světě - ale v současné irské společnosti zřejmě hrají stále rostoucí roli, ještě jednou student Kiran:

"Lidé teď přikládají práci jiný význam, víc teď pracují pro sebe. Jsou více zaměření na peníze, pracují tvrději než dříve a dostávají za to lepší odměnu. Lidem jde všeobecně víc o to, aby vydělali víc peněz a měli lepší životní úroveň."

Sebevědomí Irové

Když ale peníze máte, je v Dublinu nesporně dobře. Ne nadarmo se irské hospody staly vedle hovězího a mléčných výrobků vývozním artiklem, na který narazíte snad v každém větším evropském městě.

I přes zmíněné problémy, Irům nepochybně členství v Evropské unii a peníze, které takto získali na rozvoj, pomohly a to nejenom ekonomicky, ale podle místních lidí i k větší sebedůvěře a k tomu, aby se zbavili - jak píše John Ardagh - medvědího stisku Británie, která jim po dlouhá století dominovala.

Irsku pomohlo členství v Evropské unii, aby se zbavilo staré koloniální závislosti na Velké Británii. Na konci 20. století ale prodělává Británie proces zvaný devoluce - vznikly nové místní parlamenty - zvané shromáždění, ve Skotsku, Severním Irsku a ve Walesu.

Evropská podpora Walesu

I Wales má z bruselských fondů také těžit, proto jsem tam vyrazil - jen co jsem přejel řeku Severn a snažil se na rádiu v automobilu naladit nějakou místní stanici, přivítala mne welština.

Wales má v průběhu několika let dostat v od Evropské komise 1.2 miliardy liber - bude v rámci strukturálních fondů a tzv. "Objektive 1" - tedy peněz určených speciálně pro relativně chudé oblasti.

Jak bude s touto částkou naloženo rozhodne místní samospráva, pod vedením tzv. prvního ministra Rhodriho Morgana. Především ale půjde do projektů, které zaměstnají lidi v hornických údolích v okolí Cardiffu - welšské metropole.

Průmyslové muzeum v údolí Rhondy, je příkladem úspěšného evropského projektu. Alespoň to hlásá nápis na průčelí někdejšího dolu. Bývalý horník vás tu provede po svém pracovišti, zapne multimediální představení a vysvětlí, jakým způsobem se tu pracovalo a žilo.

Z welšských horníků průvodci

Zaměstnanec Welšského úřadu pro turistiku mi vysvětluje, že zhruba deset deset procent zaměstnanců pracuje v oblasti cestovního ruchu. Ale ne všichni někdejší horníci mohou pracovat jako průvodci v muzejích vytvořených z bývalých dolů.

Pomůže evropská pomoc převážně venkovskému obyvatelstvu? Zeptal jsem se přímo prvního ministra Rhodriho Morgana:

"Nejsme příliš hrdí na to, že jsme se ocitli v kategorii, která má od Evropské unie dostávat peníze v rámci "Objective 1" jako region, který prokázal, že příjmy lidí tu reprezentují jenom 70 procent evropského průměru. Dohromady jde o 1.2 miliardy liber, které můžeme využít na rozvoj nejzaostalejších oblastí v průběhu sedmi let - takže na každý rok máme asi 170 milionů liber. To není zrovna převratná částka, když si vezmete, že náš průměrný roční rozpočet bude asi 10 miliard. Nevyřeší to problémy s nezaměstnaností, s tím nepočítáme, ale pokud tyhle peníze rozumně investujeme, pomůže nám to zvýšit hrubý domácí produkt na obyvatele."

Bude pomoc účinná?

Počítá tedy Rhodri Morgan s tím, že Walesu finanční pomoc z Evropské unie pomůže?

"Na to se mě zeptejte v roce 2004 nebo 2006. Zatím není možné vidět jakékoli výsledky, když v téhle chvíli jenom žádáme a říkáme, na co mají být prostředky Evropské unie určeny. Máme tu projekty, které jsou bez přehánění revoluční. Jestli se vyplatí? To zatím nevím."

Sedím v kavárně nedaleko welšského Národního shromáždění v Cardiffském přístavu. Kolem jsou budovy postavené v posledních letech, všechno vypadá moderně a do téhle - dříve zaostalé - oblasti Cardiffu investovala Evropská unie. Zdá se, že není úspěšnějšího příkladu bruselských investic.

Zaměstnanec z Welšského úřadu pro turistiku si nemyslí, že se dá na evropské fondy dlouhodobě spoléhat.

"Budeme dostávat stále méně a méně. Na konci tohoto programu můžeme počítat s nějakými přechodnými financemi, tak na tři nebo čtyři roky, ale to bude s největší pravděpodobností konec jakéhokoli významného evropského financování welšských projektů. Takže je jenom na nás, abychom se snažili těchto fondů co nejlépe využít a vybudovat si samostanost tak, abychom se v budoucnosti obešli bez evropského financování."

Dočasné berličky

Ať už ale v budoucnosti budou nebo nebudou Welšané dostávat peníze z Bruselu, pomáhá jim dosavadní finanční Evropská podpora k tomu, aby získali národní sebevědomí? Odpovídá opět Rhodri Morgan.

"Myslím, že ano. Určitě se nám ulevilo, že jsme dostali fondy v rámci strukturálních fondů. Tahleta skutečnost - že se Evropská unie snaží nějakým způsobem reagovat na problémy, které máme - co se týče hrubého domácího produktu - tohle mělo podle mého názoru vést ještě k většímu sebevědomí, než tomu bylo."

Co dodat - peníze Evropské unie mohou pomoci - těžko mohou spasit. Jak ukazuje případ Irska, mohou vést k ulehčení údělu některých oblastí země, která netěží z ekonomického boomu rovnoměrně. Welšanům pomáhá evropská pomoc, aby získali větší sebevědomí.

Není ale zřejmě přehnané, řeknu-li, že si stejně každý národ či oblast musí pomoci sama. Evropské finanční injekce jsou jenom dočasné berličky, na které nelze z dlouhodobého hlediska spoléhat.

Související odkazy:
Irish Farmer's Journal
Irish Television and Radio
Irská vláda

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.