Švýcarské hodinky tikají mimo Unii
Neděle 13. května 2001

Připravila Martina Mašková

Jaké výhody - případně nevýhody plynou Švýcarsku z jeho nezávislého postavení? Proč švýcarská veřejnost už několikrát dala najevo, že do společné Evropy nespěchá? Na tyto otázky se pokusíme odpovědět v následující reportáži.

Švýcarsko, jedna z nejstarších demokracií Evropy. Stát, který hraničí s Německem, Francií a Itálii. Bohatá země, která by narozdíl od České republiky mohla už nyní bez větších problémů splnit kritéria pro vstup do Evropské Unie.

Přesto jeho obyvatelé letos v březnu v referendu odmítli zahájení vstupních rozhovorů. Vládu to zaskočilo, Christopha Blochera, vůdce krajní pravice naopak potěšilo.

"Švýcarsko má zvláštní postavení, a proto nesmí vstoupit do Evropské Unie. Evropa je vystavěna zcela jinak. Jinak než naše státní zřízení."

77 procent Švýcarů do Unie nechce

Laussane, neděle 4. března. V redakci deníku 24 heures - 24 hodin - novináři hodnotí výsledky referenda. Lidé tentokrát odpovídali na dotaz: Chcete aby vláda okamžitě zahájila vstupní jednání s Evropskou Unií? 77 procent švýcarských občanů dalo najevo jednoznačně ne.

K tradičně euroskeptickým hlasům z německé části Švýcarska se totiž tentokrát přidaly i frankofonní kantony.

"Překvapením je, že všechny frankofonní kantony hlasovaly jednomyslně proti tomu, aby vláda začala s Evropskou Unií vyjednávat. To totiž znamená odložení diskusí o vstupu do Unii na několik let. Vláda pořád říkala, že začne vyjednávat, až ji v tom lidé více podpoří. Hlas veřejnosti ale dnes takto vůbec nevyzněl. A a já se velmi obávám, že dnešní odmítnutí znamená 'ne' Evropě na dost dlouhou dobu," říká šéfredaktor deníku 24 heures Jacques Poget.

Země referend

Švýcarsko by se dalo označit za zemi referend. Lidové hlasování tam probíhá čtyřikrát do roka a termín hlasování na celostátní úrovni - kdy se rozhoduje o záležitostech celé konfederace - většinou využijí také jednotlivé kantony.

Třeba k tomu, aby se zeptaly lidí, zda třeba chtějí jezdit ve městě třicetikilometrovou rychlostí, nebo zda přijmou do svého středu občana, který se před 12 lety přistěhoval ze zahraničí.

Přestože federální vláda označuje evropskou integraci Švýcarska za svou prioritu a v roce 1992 dokonce podala přihlášku do Unie, po tehdejším NE občanů svou žádost stáhla.

Pak ale vláda začala jednat z Evropskou komisí bilaterálně a výsledkem bylo 7 dohod. Loni je občané schválili těsnou většinou a v tuto chvíli dohody ratifikují země Evropské patnáctky.

Mimochodem, sedmička je pro zemi symbolické číslo. Sedm je například členů federální vlády, v níž je stálý poměr zastoupení ministrů jednotlivých politických stran. Mluví se o tzv. kouzelné formuli.

Zmeškaný vlak do Unie

Stojím na břehu ženevského jezera v Laussane. Parník právě odjíždí na druhý břeh - břeh Francie, tedy Evropské Unie. A i když jsou oba břehy jezera vzdáleny pouhých 13 kilometrů, zástupci proevropských iniciativ tvrdí, že se Unie Švýcarsku stále více vzdaluje.

"Klíčovým problémem je, že Švýcarsko zmeškalo vlak, který mu umožnil podílet se na debatách o rozšíření Unie a o novém definování evropských institucí, které se mají završit kolem roku 2004," řekl mi Francois Cherix z hnutí Renesance Evropy.

Jak mi Francois Cherix dále vysvětlil, k neúspěchu proevropské iniciativy, kterou její stoupenci předložili k veřejné diskusi už od poloviny 90. let, přispělo mimo jiné diplomatické napětí mezi Unií a Švýcarskem. Důvod?

Diplomatické napětí

Dopis evropského komisaře pro zahraniční záležitosti Chrise Pattena. Patten naznačil, že tempo ratifikace dvoustranných dohod mezi Švýcarskem a patnáctkou záleží na pokroku Švýcarska v boji proti daňovým únikům a řada médií a politiků jeho přístup označila za vydírání.

"Tento aspekt určitě sehrál svou roli v kampani, protože vytvořil špatný obraz o Evropské Unii, ale já si spíš myslím, že se tak odkryla omezení bilaterálního přístupu ve vztazích Švýcarska a Unie. Podle našeho názoru už nelze pracovat tímto způsobem a jen přistoupení země k Evropské Unii umožní skutečnou diskusi o vztazích mezi Švýcarskem a Unií," říká Francois Cherix.

Odjíždím z Laussane do několik desítek kilometrů vzdálené vesnice Villars-Bramard. Právě na venkově mezi zemědělci je totiž možné najít většinu odpůrců švýcarského přibližování Evropské Unii.

Odpor zemědělců

Švýcarští zemědělci se obávají, že by po vstupu do EU přišli o stávající dotace

"Vidíte ten zvláštní obojek, co má kráva kolem krku," ukazuje mi farmář Jean Fattebert, místní starosta. "Všechno už je tady automatizované. Když dá kráva více mléka, automaticky dostane víc krmiva."

Do Villars-Bramard zatím nedorazila hrozba evropského zemědělství - nemoc šílených krav. Jak ale starosta dodává, z Evropy přicházejí i jiné hrozby.

	Zemědělství dotujeme, protože chceme, aby se udrželo ve stávající podobě. Kdybychom ale vstoupili do Unie, zemědělský sektor by přišel o jednu miliardu a 300 milionů franků.
	Jean Fattebert, starosta

Na hlasovacím lístku referenda zaškrtl NE Evropské Unii, protože i samotný vstup do Unie by podle něj ohrozil tradiční způsob života na švýcarském venkově.

"Platy jsou u nás vyšší a zemědělství dotujeme, protože chceme, aby se udrželo ve stávající podobě. Kdybychom ale vstoupili do Evropské Unie, zemědělský sektor by přišel o jednu miliardu a 300 milionů franků. Takové jsou odhady odborníků. Lidé by opouštěli farmy, a to se mi nelíbí ani jako politikovi, ani ze společenského hlediska. Zvykli si žít venku, v přírodě mezi zvířaty, v horách, mají děti, které jsou vychovávány v tomto prostředí, a to znamená velký přínos, velký vklad pro život. I kdyby pak přešly do průmyslové sféry."

Pracovní povolení pro cizince

Starosta Fattebert je poslancem kantonu Vaud za krajně pravicovou lidovou stranu Christopha Blochera. Překvapivě v rozporu se stranickou politikou šíření strachu z cizinců však tvrdí, že usiluje o uzákonění možnosti práce cizinců ze středoevropských a východoevropských zemí.

"Zákony zatím neumožňují vydávat alespoň krátkodobé pracovní povolení pro zemědělské dělníky ze zemí mimo Evropskou Unii. Ale mi je potřebujeme, zvláště v době sklizně. Přijedou na pár týdnů a my jim chceme zaplatit. Těch peněz není moc, ale u nich je to částka srovnatelná s platem profesora na univerzitě. Předložil jsem v tomto smyslu návrh zákona. Ale mám s ním spoustu starostí, protože lidi mají špatné zkušenosti s cizinci a pletou to dohromady s problémem uprchlíků. Přitom pro mě je to způsob, jak ty lidi poznat. Moje žena jim vaří a oni jsou vždycky velice zdvořilí a pracovití."

Prší a zvedá se silný vítr. Spolu se starostou navštěvuji jeho souseda - rovněž farmáře, který má starosti o svůj chov drůbeže. Farmář vypadá ustaraně - poslední měsíc nebylo dost vajec.

Dotované zemědělství

Díky štědrým dotacím mohou zemědělci produkovat například sýr ementál

Švýcarské zemědělství je úzce spjato se zemědělstvím Unie. Nyní je ale dotováno z 90 procent, zatímco v rámci společné zemědělské politiky Unie by se tato pomoc snížila na 20ti až 30ti procentní podporu.

Slepice z Villard-Bramard ovšem samozřejmě nemají ani potuchy, že se jejich kolegyně - byť jen nakreslená - stala symbolem politické kampaně krajní pravice proti vstupu do Evropské Unie.

Kampaně švýcarské lidové strany Christopha Blochera, kterého jsem se vydala navštívit do jeho sídla nedaleko Curichu.

"Oblasti, kam jedeme se říká Goldene Küste, zlatý důl," říká taxikář. "Řada lidí se tam podle něj stěhuje proto, že se zde platí nižší daně než v nedalekém Zurichu."

Najít Fuederholzstrase číslo 34, to je dům, kde bydlí Christoph Blocher není vůbec snadné, nakonec máme úspěch. Chvíli trvalo, než mi Blocherova sekretářka vysvětlila, jak se dostanu přímo do domu. Vila se tyčí vysoko nad celou vesnicí a cestou nahoru jsem tak trochu jsem bloudila v labyrintu cestiček a keřů.

Strach z oškubání

Christoph Blocher se pousměje, když se nejprve ptám na maskota jeho protievropské kampaně - na starou, vypelichanou slepici.

"Ve Švýcarsku se o někom, kdo přišel o všechno a kdo je chudý, říká, že skončil jako oškubaná slepice, a my jsme chtěli v naší kampani ukázat, že pokud naše země vstoupí do Evropské Unie, tak právě takhle dopadnou Švýcaři. Ztratíme naše výhody - silný frank, nízké daně, vysokou životní úroveň, bohatství a svobodu - a tak dále. Tak proto ta slepice."

Christoph Blocher je sice proti vstupu do Evropské Unie, rád tam ale vyváží výrobky své firmy. Vlastní akcie nadnárodní společnosti EMS Chemie, která vyrábí plastické hmoty pro komerční využití, zejména pro automobilový průmysl. V Unii se dobře prodávají hlavně ochranné nátěry a těsnění.

Šéf nacionalistů: EU je málo demokratická

Blocherova lidová strana ale získává příznivce kritikou politiky Evropské Unie a její šéf svůj euroskepticismus nezapírá.

	Za 10 let bude možná Evropa konstruovaná jinak. Bude otevřenější, více demokratická, posílí v ní federální princip. A pak se můžeme znova zamyslet, zda se chceme stát jejími členy.
	Christoph Blocher, lidová strana

"Důležité je, zda Evropská Unie zůstane taková, jaká je nyní. Myslím, že se příliš nezmění, a proto je nutné, aby naše země byla nezávislá a zůstala neutrální - proto není možné do Unie vstoupit. To ale neznamená, že jsme izolovanou zemí. Hovoříme mnoha evropskými jazyky, máme přátele v různých zemích, spolupracujeme s nimi v oblasti hospodářství a politiky. Ale chceme si tady, na našem území rozhodovat sami. To je nejdůležitější. Za deset let bude možná Evropa konstruovaná jinak. Bude otevřenější, více demokratická, posílí v ní federální princip. A pak teprve se můžeme znova zamyslet, zda se chceme stát jejími členy."

"Támhle je vidět Eiger, Münch, Jungfrau," ukazuje Christoph Blocher. "Některé mají i víc než 4000 metrů," ukazuje na zasněžené vrcholky hor, když sestupujeme z kopce, na němž stojí politikova vila.

"Jsme tady vsichni horalé," dodává muž, jehož strana v posledních měsících získává na přízni voličů, než se za ním automaticky zavřou těžká vrata.

Bohatý stát a sociální problémy

Horalé možná. Švýcarský stát je bohatý. Ale i tady se objevují sociálními problémy. A slova politiků se někdy rozcházejí s činy, jak mi řekla jedna mladá maminka Laurence Desmontetová. Sama v referendu hlasovala PRO Evropu. Blocherovi lidovci podle ní svou svou politikou ke zlepšení sociálních problémů nepřispívají.

"Tvrdí, že jsou pro podporu rodinu a přitom hlasují proti tomu, aby mohly mít ženy na mateřské dost peněz," říká paní Desmontetová.

Federální parlament ale ovlivňuje sociální politiku jen částečně. Zásadní rozhodnutí se odehrávají na úrovni kantonu, kam putuje 80 procent daní.

V ženevském kantonu má na starosti resort sociálních věcí a zdravotnictví Guy-Olivier Segond, člen švýcarské radikální strany a jeden z hlavních propagátorů evropské integrace.

Pastor: Unie má lepší sociální politiku

"Obecně platí, že sociální politika členských zemí Evropské Unie je na lepší úrovni než ve Švýcarsku. Dám dva příklady. Výše zdravotního pojištění se u nás neřídí podle příjmů osob, zatímco v Unii je dána výší platu. A co se týče sociálního pojištění, Švýcarsko zatím nemá na federální úrovni zavedeno třeba placení mateřských příspěvků, což všechny státy patnáctky mají. I když na úrovni ženevského kantonu by vstup do Unie nebyl zase až tak velkou změnou, náš resort je na tom tady snad trochu lépe, než stát jako celek."

Sociální práce je denním chlebem pro Jana de Haase, protestantského pastora, který mi ukázal noční život bezdomovců a drogově závislých v Laussane.

	Když u nás někdo překročí určitou sociální hranici, propadne se na sociální dno, máme u nás sklon tvářit se, jakoby neexistoval, to by se v Evropské Unii nesmělo stát.
	Jan de Hasse, pastor

Přeplněné výlohy obchodních domů střídá bývalá tovární čtvrť, dnes ostrůvek alternativní kultury. Stačí sestoupit do nižších pater města a objeví se noční klub a v něm třeba 150 lidí, kteří penězi zrovna neoplývají.

Jan de Haase tvrdí, že Evropská Unie by Švýcarsku přinesla lepší sociální síť.

"Když u nás někdo překročí určitou sociální hranici, propadne se na sociální dno, máme u nás sklon tvářit se, jakoby neexistoval, to by se v Evropské Unii nesmělo stát. Taky si myslím, že by se zlepšilo postavení zaměstnanců i lidí, kteří těžko hledají práci."

Novinář: Švýcarsko je nepřístupné
pro cizince

Švýcarsko se snaží najít s Unií společnou řeč mimo jiné v otázkách kontroly nelegálního přistěhovalectví a kontroly pašování drog. Chtělo by vstoupit do Schengenského prostoru a kontrolovat migraci podle evropské dohody z Dublinu. Zatím se to příliš nedaří.

Pro cizince, kteří tu žijí dlouho a založili si rodinu ale Švýcarsko, jak mnozí tvrdí, zůstává dost nepřístupnou zemí, která jim začlenění do společnosti nijak neusnadňuje. Cizinec má právo stát se občanem teprve poté, až si ho "osvojí" v referendu určitá obec či kanton.

A že nejde o jednoduchý proces svědčí I fakt, že občané ženevského kantonu ve stejný den, kdy řekli NE sbližování s Evropskou Unií v referendu zamítli volební právo pro cizince.

Šéfredaktor deníku 24 heures Jacques Poget vidí problém i v tom, že Švýcarsko nepřipouští dvojí občanství.

"Je to katastrofa, protože nastane čas, kdy Švýcarsko, kde žije 18 procent cizinců dává lidem určitá práva teprve po pěti, šesti letech. Jsou lidé, kteří tady žijí, hovoří naším jazykem, jsou začleněni do společnosti, ale nechtějí ztratit svou kulturní identitu, což je přece pochopitelné. V Evropské Unii je přece běžné, že si cizinci nechají původní pas, a přitom se mohou podílet na politickém životě v zemi, kde žijí. Ženevané zamítli těsnou většinou cizincům právo volit i kandidovat ve volbách, a to není dobré. A navíc si myslím, že kdyby se v tentýž den nehlasovalo o Evropské Unii, dopadlo by to mnohem líp."

Obavy z izolace

Cestuji do Bernu, sídla federální vlády. Ve vlaku poblíž Curychu si přisedá rodina s dětmi a starší paní, která mi ukazuje fotky svých vnuků. Ptám se, zda by stála o to, aby Švýcarsko vstoupilo do Evropské Unie.

"Musíme doufat, že k tomu časem dojde. Zatím se to nedaří, ale doufám že to uděláme v budoucnu. Kvůli těm mladým, jako jsou moji vnuci, aby mohli studovat jinde na univerzitách."

I další cestující je zdrženlivější, byť stále vstupu do Unie fandí.

Zatímco média skoro jednohlasem Evropu oplakala - nejvíc asi jejich mínění vyjádřil karikaturista v deníku Le Temps, ve kterém by nakreslen hrob s Evropskou vlajkou a nápisem zesnula 4. března, tedy v den referenda - student Tomas Schmidt si myslí, že novináři pohřbili vstup do Evropy předčasně:

	Ta naše bitva, to není bitva proti Evropě. Vyjadřujeme jen nespokojenost s politickým systémem Unie.Evropa si zaslouží něco lepšího.
	Tomas Schmidt, student

"Ta naše bitva, to není bitva proti Evropě. Vyjadřujeme jen svou nespokojenost s politickým systémem Evropské Unie. My - a teď myslím mnoho lidí třeba z naší politické strany - jsme přesvědčení Evropané. Většina z nás ovládá několik evropských jazyků. Ale jsme přesvědčeni, že Evropská unie není adekvátním a důstojným systémem pro tento kontinent, že by si Evropa zasloužila něco lepšího. Proto jsme teď hlasovali ne. Chceme si zachovat suverenitu a demokratická práva pro svobodné občany jako jednotlivce."

Obezřetná vláda

Bernská vláda do Evropy opravdu nepospíchá. Otázku evropského referenda předem označila za špatně položenou otázku ve špatnou dobu. Státní tajemník pro evropské záležitosti Franz Von Daniken ale odmítá názor, že by kabinet svým váháním podpořil antievropské teze krajní pravice.

To by bylo nepochopení vztahu mezi vládou a odpůrce EU. Vláda řekla ne iniciativě, protože je proti okamžitému zahájení jednání, ale přitom stále doufá, že Švýcarsko musí stejně dřív nebo později do Unie vstoupit. Zatímco pan Blocher a jeho strana tento vstup zpochybňují. Ale z ústavního, z procedurálního hlediska bylo zřejmé že vláda tu iniciativu musela odmítnout."

Lidé říkají, že nejste v dobré pozici, říkám mu. Tlačí na vás Blocherovi lidovci a z druhé strany tlak Evropská komise, o čemž svědčí třeba nedávná písemná žádost Chrise Pattena, aby Švýcarsko pokročilo v kontrole daňových úniků. Nebojíte se, že to zkomplikuje další rozhovory?

"Ne, nebojím se ničeho. Situace je celkem jasná. Vláda splní cíl své zahraniční politiky, kterým je přistoupení k Evropské Uni i - byť nyní odložené. A v těch vzájemných jednání jsme teď dosáhli pokroku. Obdrželi jsme dopis od Evropské komise, kde už se nemluví jen o bilaterálním přístupu, ale je v něm žádost o zahájení diskusí v otázkách úrokových plateb, o boji proti daňovým únikům a Unie se nebrání ani spolupráci v oblasti vnitřní bezpečnosti, policie, spravedlnosti a azylové politiky."

Euroskeptiční bankéři a podnikatelé

Švýcarsku utíká čas, shodují se představitelé proevoropských iniciativ. Bankovní a podnikatelské kruhy si ale s vládou notují. Tvrdí, že na vstup do Unie je příliš brzo. Z čeho mají obavy?

Z přijetí eura, ze zvýšení daní a nelíbí se jim ani tlak Evropské Unie, aby Švýcarsko omezilo tzv. bankovní tajemství. Unie totiž připravuje směrnici, která požaduje zrušení anonymity vkladů, která platila hlavně v Rakousku a Lucembursku. Spolupráce Bernu je podle ní nezbytná. Aby se třeba špinavé peníze z těchto zemí nepřelily na švýcarská konta.

Chantal Balet, představitelka podnikatelské komory Economie suisse, patří k předním hlasatelům NE Evropě.

"Ve Švýcarsku pracuje v bankovním sektoru 120 tisíc lidí, to je velice důležité odvětví. Tak třeba v ženevském kantonu, který je důležitým finančním centrem, se tento sektor podílí ze 40 procent na hrubém domácím produktu. To znamená, že 30 procent daní pochází z bankovního sektoru, a nesmíme zapomenout, že ve Švýcarsku v podstatě neznáme nezaměstanost. Pouhé jedno procento lidí je bez práce, zatímco v Evropě je toto číslo mnohem vyšší, takže pro nás není jednoduché říct: Nevadí, pojďme do Unie a uvidíme."

Proč Švýcarsko brání bankovního tajemství?

Benedict Häntsch vede soukromou banku, která nese nejen jeho příjmení, ale i dvousetletou rodinnou tradicí, má ještě jiné zdůvodnění:

"Jako švýcarský občan mám obavy z toho, kam dnes Evropa směřuje. Švýcarsko vynalezlo federální uspořádání státu - mohu-li to tak říct - a už ho má 700 let. A já se bojím toho, co se stane, až se Evropská Unie otevře směrem na východ. Jako občan Švýcarska bych prostě nedoporučil začlenění naší země do struktury, která nemá jasno v tom, jak bude řízena po vstupu dalších 8 a více zemí. Z toho důvodu bych chtěl být opatrný a chci, aby také moje vláda byla obezřetná."

	Bojím toho, co se stane, až se Unie otevře směrem na východ. Jako občan Švýcarska bych nedoporučil začlenění naší země do struktury, která nemá jasno v tom, jak bude řízena po vstupu dalších osmi a více zemí.
	Benedict Häntsch, bankéř

Obezřetná je ale také Evropská Unie. Dva francouzští poslanci vydali zprávu, v níž tvrdí, že Švýcarsko málo dohlíží na praní špinavých peněz, byť má legislativu, která bankám ukládá podávat právy o podezřelých vkladech. Švýcarský bankovní sektor na zprávu zareagoval podrážděně. Vláda k tomu neřekla ani slovo.

Bankéř: Jsme silná konkurence

Proč ale Evropská Unie vyvíjí takový tlak na Švýcarsko, co se týče bankovního tajemství? Bedřich Schwartzenberg - ze známé rodiny pocházející z Čech - je ředitelem a spolupodílníkem soukromé banky Mirabaud.

"Já myslím, že to zásadně jde o konkurenci mezi finančními středisky. Já myslím, že úspěch Švýcarska byla stabilita a možnost vrátit svěřené peníze. Ale v celé Evropě mají dojem, že je to otázka našeho bankovního tajemství. Kdyby to byla jen otázka daňového úniku, tak bych byl přesvědčen, že švýcarská nabídka nahradit ten únik fiskální autoritou v cizině je dobrá, kdyby šlo jen o to, když jde ale o zásah do tzv. Privacy, finanční sféry soukromníka, tak já myslím, že v Evropě, kde jsme měli aspoň 50 let totalitní režimy, je význam bankovního tajemství dobře zdůvodnitelný. A teď upozorním: Nejde o tajemství bank, nýbrž jde o tajemství zákazníka a jeho finanční sféry."

"NE" diktátu Evropy

Většina místních novinářů, s nimž jsem se setkala, bankéřům jejich lpění na bankovním tajemství vyčítá. Soudí, že svou neochotou ke kompromisu si Švýcarsko cestu do Evropské Unie stále víc uzavírá.

Odpůrci evropské integrace zase tvrdí, že patnáctka chce Bernu diktovat, ale nechce se angažovat. A jeden český publicista zase postoj Bernu shrnul slovy: "Švýcarsko nechce být bohatým domovníkem Evropy."

Na nádraží v Laussane po referendu zbyly plakáty místního sociálně-demokratického starosty s velký nápisem ANO EVROPĚ a rudou růží. Podle mnohých ale zůstaly z růžových snů o Evropě už jen trny.

Vláda chce zkoumat možnosti nového podání přihlášky do Unie až v příštím funkčním období parlamentu a zmešká tedy přinejmenším předpokládané rozšíření Unie v roce 2004. Jak naznačují média i politici, ani pak není Švýcarské přibližování Evropě jisté.

Nevýhodné členství

Bloudím po Ženevě, mezi vysokými budovami mezinárodních organizací. V parku Spojených národů potkávám paní, která pracuje pro Mezinárodní Červený kříž.

"Jsem dost zklamaná výsledkem referenda. Hlasovala jsem pro připojení k Evropské Unii. Za ten nevalný výsledek může zmatek v myšlení lidí, kteří si do evropské otázky zamíchali všechno, třeba i zemědělskou politiku, nemoc šílených krav, slintavku a kulhavku, prostě neviděli nic jiného a zapomněli na všechny na přednosti v rovině demokracie a solidarity. Nelze přece být jen pozorovatelem. Měli bychom tam vstoupit, abychom také mohli mít v Evropě nějaké slovo."

V Budově ženevské televize se chystají politici debatovat o tomtéž. Poslanec Křesťansko-demokratické strany Jerome Ouevray stál před 6 lety stál u zrodu proevropského hnutí a přesto neztrácí naději.

Problémy s nadnárodními institucemi

	Švýcarsko má trochu problémy s nadnárodními institucemi, nevstoupilo zatím například ani do OSN. Mně se někdy na Švýcarech nelíbí, že berou jen to, z čeho můžou mít prospěch, a nechtějí být solidární.
	Jerome Ouevray, poslanec

"Švýcarsko má tak trochu problémy s nadnárodními institucemi, nevstoupilo zatím například ani do OSN. Mně se někdy na Švýcarech nelíbí, že berou jen to, z čeho můžou mít prospěch, a nechtějí být solidární. Je pravda, že máme velmi vysokou životní úroveň a měli bychom se cítit odpovědni, aby se procesu sjednocování Evropy mohly účastnit státy, které neměly takové štěstí. Když vidím, že země, které ještě před 10 lety byly za železnou oponou, jsou v přistupování k Evropské Unii dál než my, mám za to, že by se o našem vstupu do Evropy měla vést široká diskuse. Jsem ale přesvědčen, že za nějaký čas přece jen do Unie vstoupíme."

V kapse mi zůstal leták švýcarských proevropských iniciativ a na něm kresba - pustý ostrov a osamělý muž, která říká:

"Vzal jsem si sem všechno: svou neutralitu, své bankovní tajemství a přímou demokracii a přesto mám pocit, že mi něco chybí..."

Vracím se na břeh Ženevského jezera v Laussane. Parník se opět chystá na cestu ke břehům Unie.

Později, ale přeci jen

Kapitán lodi Olivier Coupelle má ke švýcarským námluvám s Evropskou Unií rozhodně co říci. Před lety si totiž ve Švýcarsku namluvil svou budoucí ženu.

"Víte, já jsem Francouz, ale žiju ve Švýcarsku a moje paní Švýcarka. Mám francouzský, tedy evropský pas. Švýcarsko se připojí k Unii, už proto, že se všechny zákony už píšou tak, aby se shodovaly s těmi evropskými. Chce to ale čas, protože Švýcarům to dlouho trvá. Jakmile je tady vyšší životní úroveň než v Evropské Unii, nic je do Evropy nežene. Až se to dotkne jejich peněženky, pak snad změní názor. Jinak těžko. Nikdy."

Související odkazy:
Švýcarská vláda
Švýcarský parlament
Sociální demokraté
Radikální demokraté
Křesťanští demokraté
Švýcarská lidová strana

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.