Čtvrtek 26. dubna 2001

předcházející

Připravil Ondřej Tuček

Amerického prezident George Bushe se zavázal poskytnout Tchaj-wanu v případě potřeby vojenskou pomoc.

Daily Telegraph píše, že znovuzískání Tchaj-wanu pod svou kontrolu je kauzou číslo jedna komunistického vedení Číny. Vztahy mezi Tchaj-wanem a Spojenými státy, které jsou garantem nezávislosti tohoto ostrova, se po éře Clintonova strategického partnerství s Čínou vracejí pod vlivem Bushovy administrativy do reálného světa.

Jde - jak uvádí Daily Telegraph - znovu nezastřeně o strategické zájmy. Stejný list přitom poukazuje na snahu evropských zemí nezadat čínskému vedení důvod k nespokojenosti.

Z pohledu samotné Británie se tento opatrný postoj - podle Telegraphu - dal chápat v době, kdy byl stále ve hře Hong Kong, ale tento ohled již několik let neplatí. Washington si zaslouží od svého nejbližšího spojence větší podporu - vyzývá Daily Telegraph.

Financial Times si v této souvislosti všímají okolností prohlášení amerického prezidenta, Bushe, který v jednom televizním rozhovoru přislíbil učinit vše potřebné na obranu Tchaj-wanu, čímž se odklonil od tradičně dvojznačného amerického postoje v této otázce.

Několik hodin poté však Bush v jiném rozhovoru uvedl, že na americké pozici v otázce Tchaj-wanu se v podstatě nic nezměnilo. Dvojznačnost - upozorňují Financial Times - má v mezinárodní diplomacii své opodstatněné místo.

Samotná Británie však v mnoha mezinárodních otázkách zaujímá jednoznačný postoj. Důkazem toho je například rozhodnutí britského Scotland Yardu zahájit trestní vyšetřování iráckého prezidenta Saddáma Husajna v souvislosti se zadržením britských občanů jako rukojmích v Kuvajtu a v Iráku v roce 1990.

Ve svém dnešním komentáři na to reaguje Guardian. Toto rozhodnutí - jak píše - podnítila lobbystická skupina dotovaná ze Spojených států. Z principiálního hlediska na tom Guardian neshledává nic neospravedlnitelného, pokud se vyšetřované případy posuzují ve světle násilných aktů, kterých se Saddámův režim dopustil - například použitím chemických zbraní proti Kurdům v severní části Iráku.

Problém však podle tohoto listu nastává v okamžiku, kdy by se měly britské soudy zabývat násilím sankcionovým hlavami dalších států. Zde - jak poukazuje Guardian - je rozhodujícím měřítkem skutečnost, zda jde o hlavu či premiéra přátelského nebo nepřátelského státu. Takový parametr je - podle názoru tohoto deníku - sotva nosným principem pro uplatňování globální spravedlnosti.

Role mezinárodního soudce by měla náležet pouze mezinárodnímu trestnímu soudu spadajícímu pod Organizaci spojených národů. Pouze takový justiční orgán bude mít dostatečně nestranné pravomoci, před nimiž se žádný státník nebude moci bránit právem na imunitu - uzavírá Guardian.