Středa 14. února 2001

předcházející

S čím zase přišli vědci...

Ondřej Neff

Skoro každý den čtu v novinách nebo slyším z úst nějaké nevinné hlasatelky v rozhlase nebo televize, s čím zase přišli vědci. Dneska při holení mi jedna taková dívenka vyprávěla, že vědci už vědí, o čem se zdá krysám.

Zdá se jim o labyrintu, o bludišti. V tom bludišti je - ty krysy - honí, samozřejmě vědci, a ty krysy pak jdou spát a vědci se jim šťourají v mozku teninkými drátky a odposlouchávají jejich sny. No a ty sny jsou o labyrintu.

Vědci přijdou každou chvilku s něčím novým. Budou klonovat lidi. Už vědí, jak se nechá zamrznout světlo, nepochopil jsem přesně v čem, ale je to - jak jsem vyrozuměl z úst nevinné hlasatelky - něco pekelně studeného.

Vědci už vědí, že je na Marsu voda, zrovna tak na Ganymedu, na jednom z hlavních jupiteřích měsíčků. Vědci uvažují o obživnutí dinosaurů. Už se těším, co vědci provedou zítra. Zase mi to sdělí sladký hlásek děvy, která ušislyšně netuší, o čem hovoří.

Zajímavé je, že jsou to vždycky vědci, jakási tajemná sorta lidí. Předpokládám aspoň, že to jsou lidi. Možná, že se za rok, za dva dozvíme, že žádní vědci nejsou. Sladký hlásek nám sdělí, co vědci objevili: není žádných vědců!

To, co jsme považovali za vědce, jsou ve skutečnosti obyvatelé planety Zirkon. Nebo to jsou Atlantiďané přebývající v nepoužívané větvi londýnského metra, s přímým spojením na Arabský tunel, o kterém psal Verne. Až to uslyším, nebudu se divit.

Světlo zamrzlé v čemsi studeném a krysu které se zdá o labyrintu pokládám za stejné tajemno, jako jsou Atlantiďané v metru. Tajemno se mi líbí a proto s chutí poslouchám o nových kouscích vědců.

Neberte to, prosím, že tady proti něčemu brojím. Ono by se mohlo snadno stát, že byste si to mysleli. Zvlášť v poslední době se lidi derou k mikrofonu hlavně proto, aby proti něčemu brojili. Takže, ujišťuji - nebrojím jen se velmi skromně a v podstatě tiše divím. Divím se všemu, na co vědci přišli, a taky se divím, jak ti vědci vlastně nejsou nikde vidět.

Vědci prokazatelně existují - sám jich znám docela velký počet. Ale veřejnosti jsou zpravidla známí, jen když dělají něco , co nemá s vědou nic společného: když vyplazují jazyk anebo jezdí na kolečkovém křesle a komunikují počítačem.

Když oni otevřou ústa a rozhovoří se, přejeme si, aby ústa rychle zavřeli,protože nechápeme ani jediné zblo. Takže jsme vděčni nevinným slečnám, že nám pěkně vyloží, na co ti vědci zajímavého přišli. Už se těším, co se zítra dozvím, až se budu holit.