Pondělí 9. dubna 2001

předcházející

Pesach - svátek svobody

Leo Pavlát

V sobotu večer začal letos osmidenní židovský svátek Pesach. To slovo je pro většinu lidí neobvyklé. Ale i když snad Pesach zůstává poměrně neznámý jako židovská náboženská slavnost, svým nejhlubším smyslem promlouvá o touze, která je vlastní všem lidem. Pesach je totiž svátkem svobody.

Slaví se v hebrejském měsíci nisan a jeho poselství je pro židovské společenství natolik důležité, že se již dávno v minulosti stalo mezníkem v židovském kalendáři.

Počínaje měsícem, na který připadá svátek Pesach, začíná židovský rok ve smyslu duchovním, zatímco od stvoření světa Židé poměřují běh času: týdnů, roků, staletí a tisíciletí. Těmi dvěma odlišnými počátky roku jako by se říkalo: svoboda je pro člověka stejně důležitá jako stvoření samo. Naše bytí není bez svobody úplné.

Osvobození z egyptského otroctví, o němž se píše v biblické Tóře, slaví Židé svátkem Pesach už více než tři tisíce let a čtou při tom i knihu pesachového vyprávění zvanou Hagada. Myšlenka svobody se tu předkládá znovu a znovu jako naučení, kterému by měly rozumět i děti.

"I kdybychom byli všichni učení, rozumní, znalí života i Božích zákonů," píše se v Hagadě, "přesto by bylo naší povinností vyprávět o východu z Egypta." Jinými slovy: Svoboda nemá zevšednět. Stojí za víc než veškeré lidské vědění a poznání, a proto je třeba o ní stále mluvit, připomínat si zázračnou proměnu otroka v bytost svobodnou a důstojnou.

Ani to však ještě nestačí. Jak se píše v pesachové Hagadě na jiném místě: "V každém z pokolení je povinností každého Žida vidět sama sebe, jako by sám vyšel z Egypta". Svoboda, o které se mluví při svátku Pesach, tedy není vzpomínkou na jakousi dávnou událost, výročím, které by - už ani nevíme proč - nemělo upadnout v zapomenutí.

A není to ani svoboda chápaná neosobně, abstraktně, jako jakýsi filosofický koncept. Tahle svoboda se má prožít. A tak i když nejsme vystaveni zvůli a utrpení, máme se vcítit do postavení těch, kteří žijí v bídě, soužení a útisku. Jejich bolest máme pociťovat jako bolest vlastní.

Vím, taková a podobná slova se mohou zdát patetická a někdo možná řekne i naivní. Přesto jim v tomto světě - a zdaleka ne jenom mezi Židy - naslouchaly nesčetné generace a bude tomu tak i v budoucnu. Věřím, že čím víc lidí se jim otevře, tím více si dokážeme svobody vážit. Více se o ni brát a více ji přát jiným.