Čtvrtek 19. července

předcházející

Last sounds in New York

Zdeněk Lukeš

Můj pobyt v New Yorku se chýlil k závěru. Odpoledne před odletem jsem se byl naposledy projít po Manhattanu. Motal jsem se v uličkách bohémské Greenwich Village a sháněl nějakou maličkost na památku.

V jedné zapadlé prodejně gramofonových desek na Bleeker Street (o této ulici napsali mimochodem kdysi krásnou písničku Simon s Garfunkelem) jsem si prohlížel jazzová cédéčka, když tu náhle zaznělo z reproduktorů nádherné blues. A pak další a další…

Navíc jsem některé skladby notoricky znal, ovšem až z pozdějších verzí Rolling Stones, Van Morrisona nebo Pretty Things. Kdo to zpívá, ptal jsem se půvabné prodavačky. To je přece Slim Harpo, odvětila. V životě jsem to jméno neslyšel, přestože jsem fanda černošského blues.

Ta deska byla bohužel vyprodaná. Slečna u pultu mi řekla, ať přijdu za týden, že ji objedná. To nepůjde - za pár hodin už budu sedět v letadle, já na to smutně. A ona, že mi alespoň poznamená jméno toho bluesmana. A na pokladní blok mi pak napsala: Slim Harpo - last sounds in New York.

Asi o dvě hodiny později jsem stál pod blyštivými neony na Times Square. Nad Manhattanem se zvolna stmívalo a já měl ještě před cestou na Kennedyho letiště pár minut času a tak jsem bloumal po okolních obchodech.

Vstoupil jsem do megastoru s deskami společnosti Virgin a najednou jsem ustrnul: přímo nad hlavou se tyčila metrová svítící písmena: LOUIS ARMSTRONG - LUDWIG VAN BEETHOVEN - SLIM HARPO. Tak vida, jeho jméno září mezi hudebními velikány a já ho neznám… Nicméně ani v tom slavném megastoru Harpa neměli - box s jeho jménem byl prázdný: vyprodáno.

Slima Harpa jsem si pak ironií osudu bez problémů koupil až v pasáži Koruna v Praze - měli tam od něj asi deset cédéček. Za obalem mám dodnes zastrčenou tu cedulku z krámku v Greenwich Village…