Pátek 4. ledna 2002

předcházející

Od pasu dolů

Leo Pavlát

Kdo na Silvestra zhlédl alespoň část televizních zábav, nemohl si nepovšimnout jejich sjednocujícího rysu bez ohledu na stanici: Nejednalo se o nic menší poznání, než že všichni lidé mají zažívací trakt a genitálie, a tedy lehce či obtížně vyměšují, úmyslně či neúmyslně zvrací, s potěšením či neradi se rozmnožují a z toho, co mají v hlavě, je zajímá především obsah jejich nosu.

Četnost příběhů, anekdot a narážek na uvedená témata byla letos o silvestrovské televizní noci ohromující a nadšení publika neutuchající. Připomenu trochu z té legrace. Maminky si na lavičce v parku sdělují, že jejich miminka mají prdíky. Vedle sedící stařík k tomu poznamená, že daleko horší je, když lezou zuby. "Copak si to, dědo, můžete pamatovat?" namítají maminky. "Včera jsem zuby snědl, a teď nemůžou ven," naříká děda v oslnivé pointě.

Nebo co takovýto televizní vtip: Do baru vstoupí muž s opicí, která sní kulečníkovou kouli. Při další návštěvě opice vybírá třešně z koktejlů hostů, strká si je do zadnice a poté třešně jí. Proč? Slyšte pointu této humorné historky: Činí tak proto aby zjistila, zda to, co pozře, bude též moci vyjít.

Anekdoty svým způsobem ukazují, jak prožíváme sami sebe i svět kolem nás. Jestliže v průběhu několika hodin každý druhý vtip směřuje lidem pod kalhoty či sukni, vypovídá to tedy hodně i o naší kultuře. Že anekdota nejednou uvolňuje téma tabuizované, z nejrůznějších důvodů zastírané, je všeobecně známo, a i proto existují a budou existovat též anekdoty anální.

Z povahy věci však vyplývá, že zájem o ně by měl být v patrné úměře k zvyšujícímu se věku. Fascinují-li fekální vtipy výrazně i dospělé, je to nepřehlédnutelné upozornění na to, v jakém vnitřním světě tito lidé žijí. Psycholog by mohl říct, že pokud se někdo vytrvale zabývá vlastním odpadem, jako by tím naznačoval své slabé sebevědomí, nízký pohled na sebe i na svět. Zbytnělá pozornost věnovaná výměškům, tomu, co v lidském světě nepředstavuje žádnou hodnotu, též podle psychologů souvisí s agresí: potlačenou i otevřenou.

Nechme však povrchního, a tedy nutně zjednodušujícího psychologizování. Nedá se totiž vyloučit, že silvestrovská televizní záliba v pokleslých anekdotách není ani tak znakem široce rozšířených komplexů a agresivity české populace jako spíše odrazem panující české politické kultury. Hned na Nový rok si to u televizní obrazovky mohl uvědomit každý, kdo v sestřihu zhlédl některé minulé výroky hlavy české vlády, Miloše Zemana.

Byl to on, kdo proslul přirovnáním některých lidí k žumpě a fekáliím. Byl to on, kdo v parlamentu naznačil, že vystoupení opozičních politiků ho zřejmě přinutí zvracet. A byl to znovu předseda vlády, kdo obyvatelům země nabídl neodolatelné přirovnání o věčných revolucionářích a nekonečném orgasmu. Jsou to vskutku výmluvné asociace. Někteří lidé jako by si vystačili s tělem od pasu dolů.