Středa 13. února 2002

předcházející

Poselství státu dětem

Miloš Rejchrt

Najdeme -li v kalendáři před jménem významné osobnosti letopočet a hvězdičku, je to jasné a mezinárodně srozumitelné. Ten člověk se toho dne narodil. K datu narození se hvězdička hodí: spatřit světlo světa je přece událost hvězdná a zářná. Dítě je radost, něha a naděje. Dítě je malý převozníček našeho pobytu do budoucnosti, do těch ještě lepších časů. Dítě je požehnání.

Však také když se dítě narodí, neobejde se to bez kytice, výbavičky, hostiny, slov od srdce a chvíle dojetí. Pokud se příbuzní nesjedou, alespoň gratulují. My lidé jsme ale spojeni nejen pokrevními svazky. Jsme také občané a patří k dobré tradici, že se i k zástupu gratulantů přidává i širší obec.

I stát se raduje, že na svět přišel člověk. Vyjadřovací možnosti státu jsou ale dost omezené, tedy vyjádří stát svou radost jak umí nejlépe, totiž penězi. Přidává se k naší rodičovské radosti a dává nám na děti přídavky. Spíš takovou symbolickou částkou, na věno pro dceru to nebude, ale i tak je to milé.

Kolik toho má stát daňovou politikou odebírat bohatým, aby to přerozdělil chudým, toť otázka, na niž odpoví jinak vyznavač levice než pravice. Přídavky na děti ale k této otázce nepatří, neboť s chudobou nemají společného nic. Mít dítě přece není pohroma, nýbrž výhra. Mé děti mne jakožto rodiče neochudily, nýbrž velice obohatily. Rodičovství přece není handicap, nýbrž bonifikace.

Že jsou na světě děti, je dobře. Rádi jim přiznáváme i určité výsady bez jakékoli diskriminace, prostě proto, že jsou to děti. Například od určitého věku chodí do školy, do určitého věku jezdí zadarmo hromadnou dopravou, včetně těch, jimž by rodiče klidně mohli koupit celou tramvaj i s řidičem.

Tzv. plošné přídavky, které vyplácí stát dětem prostřednictvím rodičů, jsou finančně vyjádřeným poselstvím: já, váš stát, mám v úmyslu trvat, chci, aby ve mně rozeznaly svůj stát i vaše děti a jednou děti jejich dětí, blonďaté i tmavé, kluci o holky, bez ohledu na to, jsou- li jejich rodiče manažéři počítačové firmy nebo řidiči tramvaje.

Vítám, že návrh zákona o nové podobě přídavků na děti prošel Poslaneckou sněmovnou. Škoda, že není ještě plošnější, že nedává všem dětem rovným dílem zcela důsledně: určitě bychom si na takové rovnostářství rychle zvykli, jako jsme si zvykli na to, že tzv. porodné dostává ve stejné výši každá maminka. Také je škoda, že se o přídavky na děti budou muset rodiče hlásit a že je nedostanou přímo, bez dožadování. Přesto Špidlův zákon vítám. Je-li pravicový nebo levicový, nevím. Určitě ale vím, že když se narodí dítě, ta radost veliká zasluhuje přídavek a hvězdičku do kalendáře.