Pátek 24. května 2002

předcházející

Hájemství mužů

Tereza Brdečková

Ve vsi, kam jezdíme, je hospoda. Obec je malá, nebohatá, opilců nedostatek a tržba hostinského tedy nic moc. Místní lidé ale soudí, že hostinský se tím pádem nepřetrhne, a to že je terno. V té vsi lidé drží celkem pohromadě a potřebují v hospodě probrat spoustu věcí - je to taková klubovna. Co se tam probere, doporučí se pak často obecní radě.

Ženské do hospody samozřejmě chodí, jen když je chlapi pozvou. Nikdy by je samotné nenapadlo říci jim, aby je vzali sebou. A už vůbec by je nenapadlo uspořádat v hospodě dámskou jízdu nebo si tam prostě sednout s kamarádkou na kávu. Ne že by jim to někdo vysloveně zakazoval, ale prostě se to nedělá, jelikož se to nedělalo nikdy.

	Pořádná hospoda je přece pánský klub. Tam si to všechno povíme, řekneme si, co zamýšlíme, postavíme, co nám nefunguje, co nás trápí. Unikneme bdělému oku manželky a na závěr si po pár pivech a panácích popláčeme vzájemně na hrudi. Nám nebude nikdo nic říkat.

Přibližně jednou za půl roku hostinský spočítá, kolik vydělal, pochopí, že takhle se nikam nedostane a vypoví smlouvu. V jednom případě místní hostinského odehnali sami, protože, jak pravili, že "se jim nějak nelíbil a neuměl jednat s lidmi." Když jsme bez hostinského, vypíše obec konkurs.

Do toho posledního se přihlásila paní ze sousední vsi. Řekla, že by měla otevřeno každý den a vzala by si do nájmu i krám. Že by se v hospodě mohlo i vařit a obědvat. Že je to pro ni řešení, protože nejbližší pracovní možnosti jsou padesát kilometrů daleko a ona nechce sedět doma na podpoře. Že by ji ta práce těšila.

Mužové z naší vsi se poradili, rozmysleli, a jednohlasně řekli: ne. Zdůvodnili to tím, že prostě nechtějí ženskou, protože si nepřejí, aby poslouchala, o čem spolu mluví. A tak je hospoda zavřená a paní bez práce.

Já ty muže znám, jelikož jako cizinku mne do hospody pouštěli. Vím tedy, že nejsou o nic hloupější než jejich bratři, co sedí v parlamentu. Myslím, že je vůbec nenapadlo, že tu paní ranili a ponížili. Jsou sice trochu nafoukaní, ale především jim chybí sebeúcta a sebejistota. Oni se před ní stydí. Než by riskovali, že plácnou něco, čemu by se venku s kamarádkami pošklebovala, radši nejdou do hospody.

Co už na tom světě mají? Pořádná hospoda je přece pánský klub. Tam si to všechno povíme, řekneme si, co zamýšlíme, postavíme, co nám nefunguje, co nás trápí. Unikneme bdělému oku manželky a na závěr si po pár pivech a panácích popláčeme vzájemně na hrudi. Nám nebude nikdo nic říkat.

Já v té vsi naštěstí nebydlím, jen tam jezdím. Je mi té paní, líto ale co pro ni mohu udělat? Kromě toho, je to opravdu jenom hospoda. A já pivo nepiju.