Sobota 18. srpna 2001

předcházející

Připravil Daniel Kaiser

Uplynulý týden začal alarmující zprávou ekonomického rázu. Podle nejnovějších údajů roste inflace v České republice tak rychle, že se vůbec nevyplatí spořit. Příčiny inflace jsou nasnadě a ve čtvrtečních Lidových novinách je potvrdil i guvernér centrální banky Zdeněk Tůma: Český kabinet pouští do ekonomiky moc peněz. Ruku v ruce s růstem mezd pak roste i poptávka, ceny jdou nahoru a české hospodářství se přehřívá.

Rozpočtové priority vlády

Mnohokrát už zaznělo (i ve vysílání BBC), že vládní výdaje na dluh, už teď vysoké až běda, před volbami takřka zákonitě ještě porostou. Volit se půjde za deset měsíců a ČSSD v minulosti už vícekrát snesla důkaz, že dává ráda. To bylo jasné jak jejím voličům, kteří pro ni před třemi roky také proto hlasovali, tak konkurenčním stranám, které ji nechaly vládnout.

Nejasnosti ale mohly panovat kolem distribučního klíče. A shodou okolností zrovna uplynulý čtvrtek nadmíru jasně ukázal, jaké rozpočtové priority vláda zastává.

Takřka ve stejnou dobu byly v české metropoli na dvou různých místech k vidění spokojenost i zoufalství. Spokojeností zářili představitelé švédsko-britského konsorcia BAE, kteří se přijeli do Prahy připomenout médiím i vládě. Zoufalé proslovy se linuly z vysokých škol, na nichž prý vláda příliš šetří.

Kabinet na podzim rozhodne, zda od BAE nakoupí nadzvukové stíhačky Gripen. Celý obchod by českou vládu přišel na necelých 75 miliard korun, tvrdí činovníci BAE. Může to být klidně sto miliard, děsí se oponenti nákupu. Zakázka je to kažpodádně obrovská a celkem důvodně se dá předpokládat, že další takovou si český stát dlouho nebude moci dovolit.

Smělé plány

Ačkoliv obchod ještě jistý není, jisté je už teď, že Gripeny bude prosazovat ministr průmyslu Grégr. Se stíhačkami totiž má přijít na investicích jedenapůlkrát tolik, než kolik by sdružení BAE samo od vlády dostalo za letadla. Stíhačky by byly na dluh stejně jako velkolepý plán na pomoc průmyslu zvaný Velký třesk.

Nejpozději od té doby, co si Evropská unie schválila maastrichtská kritéria jako podmínku členství v klubu jednotné měny, je ale státní povzbuzování ekonomiky v západní Evropě ve velkém zakázané. Kdo chce rozjet prosperitu na dluh, musí ven z eurozóny.

	Nedaleko od místa, kde před zraky českých novinářů defilovali sebevědomí zbrojaři ze severu, zveřejnila správní rada Univerzity Karlovy srdceryvný apel.

Česká vláda si ráda nechá říkat proevropská, v klíčovém odvětví ale plave proti evropskému proudu. A pak už jí nezbývá než plavat proti proudu i ve školství. I kdyby chtěla, nemá už totiž kde brát.

Nedaleko od místa, kde před zraky českých novinářů defilovali sebevědomí zbrojaři ze severu, zveřejnila správní rada Univerzity Karlovy srdceryvný apel. Vysoké školy jsou totiž v nezáviděníhodné situaci - ministr školství jim nedávno písemně slíbil na příští rok extra dvě miliardy, aby mohly přijmout aspoň část nepříjatých zájemců.

Vysoké školy na mizině

Vláda ale slíbené dvě miliardy zase škrtla, a školám teď zůstalo na krku dvanáct tisíc studentů, na které příští rok nebudou peníze. Přijaté studenty už faktická věrolomnost české vlády nepostihne studenty, o to víc hrozí poškodit ty budoucí. Za rok, temně prorokuje rektor Univerzity Karlovy Ivan Wilhelm, univerzitám nezbyde, než omezit nabídku nových míst o polovinu.

Jisté je, že kdyby mohli, žádali by rektoři víc než dvě miliardy. Přesto ale škrtnutí už slíbených peněz, na kterých závisí úplně konkrétní osudy mladých lidí, vypovídá o prioritách vlády hodně: společnost vzdělání, kterou ČSSD slibovala v opozici, se ani za tři roky nestačila přerodit z pěkného hesla v čin.

	Sociální demokracii se volky nevolky podařilo vyvolat dojem, že vzdělanou mládež ani nechce.

O tom, jestli armáda bude Gripeny potřebovat, někteří odborníci pochybují, zato chuť mladých lidí, kteří budou napřesrok odmítnuti, studovat, nikdo zpochybňovat nesmí. Je to jenom jejich osobní rozhodnutí.

Sociální demokracii se volky nevolky podařilo vyvolat dojem, že vzdělanou mládež ani nechce. Zlé jazyky v této souvislosti vzpomenou na sociologické průzkumy: čím vyšší vzdělání, tím menší náklonnost k ČSSD. Tento dojem už vláda Miloše Zemana během svého mandátu nevyvrátí, i kdyby chtěla. Nemá už na to čas.

Kdo nechce do EU?

Agentura pro výzkum veřejného mínění STEM ohlásila, že pouze čtyři z desíti Čechů vidí budoucnost své země jednoznačně v Evropské unii. To je nejméně za posledních pět roků a vzhledem k tomu, že předtím byla vstupní jednání hudbou budoucnosti, dalo by se skoro říci, že to je nejméně od začátku světa.

Situace sice není tak vážná, jak to vypadá při pohledu na stránky českých novin, kde by se jinak místo vykřičníků musely vyjímat okurky - příznivců vstupu je pořád dvakrát tolik co odpůrců. Přesto se okamžitě rozjelo hledání viníků.

Tato činnost má dva zajímavé rysy: většina komentátorů a glosátorů veřejného života viní z propadu popularity EU občanské demokraty a jejich předsedu Václava Klause. Dají se sice vést spory o tom, jestli Klausova taktika v jednáních s Bruselem - prodat svou kůži co nejdráž - je chytrá nebo zbytečně riskantní,.

Pozoruhodný rozpor

Nikdo z těch, kdo Klausovi vyčítají vymíraní eurooptimismu v Čechách, ale nevysvětluje rozpor, který ze sociologických šetření ční jako útes z moře. Fandové předního českého eurorealisty jsou současně nejzapálenějšími eurooptimisty v českých zemích.

	Fandové předního českého eurorealisty jsou současně nejzapálenějšími eurooptimisty v českých zemích.

Protože množina těch, kdo o Klausovi nesmýšlí nepříznivě, se v podstatě kryje s s množinou voličů ODS, nezdá se pravděpodobné, že by předseda ODS ovlivňoval voliče jiných stran a jiných voličů.

Kdo chce tedy pracovat na tom, aby tábor proevropských Čechů rostl, měl by popohánět politiky jiných stran. Hlavně sociální demokraté a lidovci mají na tomto poli hodně práce.

Obchodníci s unií

Ještě jeden rys má většina zmíněných hledačů protievropské nákazy společný: obviňuje politiky z toho, že občanům neumějí vysvětlit, co Evropská unie přinese.

Přednosti Unie ale může propagovat každý, kdo k tomu dostane veřejný prostor. Proto i každá taková kritika impotentních proevropských politiků je především zmarněnou příležitostí chytře propagovat Evropskou unii.

	Přednosti Unie může propagovat každý, kdo k tomu dostane veřejný prostor.

Jako by neschopnost srozumitelně prodat Evropu měla nějaké epidemické rysy. Prostý volič, jindy tak rychle hotový se všemi teoretickými problémy s politickou elitou, si od politiků žádá zpěvník proevropských hesel.

Populární komentátoři veřejného dění, kteří vynakládají hodně energie na vytlačení politiků z občanské společnosti, je najednou volají zpátky. Většina českých politiků, zdá se, toho úkolu nedorostla, ale stejně jich asi ani nebude třeba.

Až se půjde k referendu, až se společnost protrpí rozpačitou vládní kampaní, stejně se bude volit za pomoci intuice. A kdo by, kromě těch, kteří chtějí patřit k Východu, nechtěl patřit k Západu?

Svatba jako reklama

Všechny hlavní deníky přinesly ve středu na první straně fotografie ze svatby benjamínka české vlády Karla Březiny s benjamínkem tuzemské spisovatelské obce Barbarou Nesvadbovou.

	Způsob, jakým si ministr vzal spisovatelku, však dělá dojem, jako by v tomto svazku šlo spíš o to, jak si posichrovat novinářské čmuchání.

"Nesvadbová a Březina se utajeně vzali," hlásal deník Právo. Lidové noviny se držely víc při zemi, když napsaly: "Ministrova tajná svatba za asistence médií". Titulek Lidových novin svým způsobem povedeně vystihuje celou love story, která se českým bulvárem vleče už půl roku jako červená nit.

Svatba byla tak tajná, že prý se o ní nedozvěděli rodiče novomanželů a že oddávající starosta Prahy 10 nesměl o svatbě říct ani své manželce. Tajnost ale má své meze: Byla ale tak "tajná", že na ni dorazili fotografové z agentur i z deníků.

Smluvně-opoziční pár

Za normálních okolností slouží sňatek k tomu, aby lidem, kteří chtějí být spolu, pojistil soukromí. Způsob, jakým si ministr vzal spisovatelku, však dělá dojem, jako by v tomto svazku šlo spíš o to, jak si posichrovat novinářské čmuchání.

V západní Evropě se samozřejmě čmuchá taky, na rozdíl od českých poměrů se tamní celebrity bulváru většinou nevnucují. V české společnosti to funguje obráceně: i Březina s Nesvadbovou nebyli vláčeni českými médii, oni sami jimi vláčeli.

Nikde ale není psáno, že se situace neobrátí. Už jen to, že sociální demokrat si vzal členku ODS - novomanželům hrozí nebezpečí, že už za rok se jejich třináctá komnata bude bulvárním novinářům jevit jako síň tradic opoziční smlouvy.