Sobota 4. května 2002

předcházející

Připravil Ondřej Štindl

Český prezident Václav Havel ve čtvrtek zopakoval, že Praha podporuje rozšíření Severoatlantické aliance o pobaltské země, jeho ujištění si vyslechly hlavy států z Litvy, Lotyšska a Estonska. Že podobná gesta zdaleka nemusejí mít jen symbolickou hodnotu,se ukázalo ještě týž den večer.

Lotyšský hokejový tým se v osmifinále mistrovství světa nechal od Čechů porazit, přičemž se především v závěru utkání zdálo, že se hráči z Pobaltí snažili nějak oplatit Havlem projevenou dobrou vůli.

Výkony českého týmu v řadách pozorovatelů zatím nebudí bůhvíjaké nadšení, snad proto, že hráči k utkáním nenastupují náležitě soustředění. Nutno jim ovšem přiznat, že důvod proč se na ledě někdy zdají být duchem nepřítomni, je chvályhodný. Od myšlenek na puk je odvádí - veršování.

Podobně jako na ledě jde i v múzických aktivitách českého hokejového týmu příkladem kapitán Jaromír Jágr. Ten se s čtenáři páteční Mladé fronty Dnes podělil o svůj příspěvek do pokladnice českého rýmu, z nějž citujeme:

Přihrávku jsem dostal dobrou,
jenže Honza přejel modrou,
dříve nežli puk,
mně už je to všechno fuk,
je to tady jako lágr,
všechny zdraví Jarda Jágr!

Když mluví zbraně, mlčí múzy, říká se. Účinek zvuku tříštěných hokejek je však ve vztahu k múzám zřejmě zcela opačný. Sportu zdar.

Nuda v prvomájových ulicích

Oslavy Svátku práce v letošním roce nebyly bůhvíjak barvité. Tradiční srážky nedosahovaly úrovně tučnějších let, anarchisté byli takřka letargičtí, na účasti a aktivitě stoupenců krajní pravice se projevilo, že řady českých fašistů v posledních měsících kvůli policejní aktivitě prořídly.

	Nedlouho po Prvním máji sněmovna změnila pravidla, jimiž se v českých městech řídí pouliční bitky, schválila totiž novelu shromažďovacího zákona.

Nedlouho po Prvním máji navíc sněmovna změnila pravidla, jimiž se v českých městech řídí pouliční bitky, schválila totiž novelu shromažďovacího zákona. Ministerstvo vnitra původně chtělo prosadit normu úplně novou, která měla posílit pravomoci úřadů a policie. Sněmovnou tento záměr ale neprošel a vznikl jakýsi kompromis. Jeho podoba je ovšem alespoň v jednom bodě docela svérázná.

Grossův úřad se snažil uzákonit zákaz maskování pro účastníky demonstrací. Schválená kompromisní verze demonstrantům nebrání v tom, aby na shromáždění přišli maskováni. V okamžiku, kdy proti demonstraci zasáhne policie, jsou však povinni se odmaskovat a hrdě nastavit tvář objektivům televizních kamer.

Ze znění zákona nicméně není úplně jasné, zda všeobecné odmaskování začíná už ve chvíli, kdy si policisté dojdou třeba pro jednoho účastníka demonstrace, nebo až tehdy, kdy nastane zásah plošný.

Lze jen doufat, že policie přistoupí na takovou verzi etikety pouličních srážek, která zavelí vyhlásit zákrok a pak chvilku počkat, aby demonstranti měli čas sejmout šátky, složit je a uschovat na bezpečné místo, aby se nepomačkaly až se do sebe obě strany pustí.

Komunisté vstříc lepší budoucnosti

Stabilním bodem tuzemského prvomájového itineráře je shromáždění členů a příznivců komunistické strany. Podoba komunistických oslav Svátku práce je už delší dobu zakonzervovaná - sejde se několik tisíc lidí převážně důchodového věku, promluví předseda strany, o kulturní dimenzi akce se postarají osvědčení umělci typu Jiřiny Švorcové.

Ta tradiční manifestace skýtá obraz ghetta stárnoucích lidí, uzavřených do minulosti, obraz svým způsobem uklidňující, protože stabilní - každý rok je možné se jím stejně pohoršovat nebo se nad ním ironicky ušklíbat. Ten obraz komunistického ghetta ovšem pomalu přestává vystihovat postavení komunistické strany v běžné politické praxi.

	KSČM v uplynulých týdnech výrazně pokročila na cestě k plnému přijetí do českých politických salónů. Stala se pevnou a pro ostatní - třeba se skřípěním zubů ale přeci jen - akceptovatelnou součástí národní jednoty.

KSČM v uplynulých týdnech výrazně pokročila na cestě k plnému přijetí do českých politických salónů. Stala se pevnou a pro ostatní - třeba se skřípěním zubů ale přeci jen - akceptovatelnou součástí národní jednoty.

Sociálně demokratický předseda zahraničního výboru sněmovny Lubomír Zaorálek tento týden v rozhovoru pro Právo spekuloval o možné variantě vlády ČSSD a lidovců, která by získala tichou podporu KSČM.

Pravda, Zaorálkova slova se pohybovala na úrovni velice hypotetické. Není však namístě pochybovat o tom, že zatímco řadoví straníci si na prvomájové manifestaci užívali normalizačního retra, vedoucí straničtí představitelé už hleděli k budoucnosti, která pro ně získává barvy čím dál jasnější.

Česká média o sobě raději mlčí

V pátek měl kromě Alexeje svátek také svobodný tisk. Organizace spojených národů totiž vyhlásila 3. květen právě jeho dnem. Posuzováno mírou svobody tisku Česko v globálním měřítku jistě patří mezi ty šťastnější země, nemalá část veřejnosti ale s úrovní tuzemských médií není příliš spokojena. A ani mezi českými žurnalisty nebudí současný stav velké nadšení.

	Je škoda, že se diskuse o médiích v Česku vede velmi sporadicky - mimo jiné i proto, že by se měla odehrávat právě v médiích, která pro kritiku sebe sama neotvírají veliký prostor.

Už proto je škoda, že diskuse o médiích se v Česku vede velmi sporadicky - mimo jiné i proto, že by se měla odehrávat právě v médiích, která pro kritiku sebe sama neotvírají veliký prostor. I ta nepříliš obsáhlá diskuse je pak často pokřivena záměry těch, kdo do ní vstupují z politické sféry. Za jejich vyjádřeními je totiž často cítit účelovost, snaha vytvořit média vůči tomu kterému politickému uskupení vstřícnější.

V posledních týdnech však diskuse o českých médiích přeci jen doznala jistého oživení v souvislosti s debatou o Benešových dekretech. Najednou začalo být nějakým způsobem významné, že majitelé většiny českých deníků jsou německé společnosti. Deníky se brání tím, že ediční politika je plně v rukou českých redakcí.

Tento druh diskuse nakonec vyhovuje oběma stranám. Politikům dává do ruky zvučný a emocionálně účinný argument, který však nijak neodhaluje tu skutečně temnou nebo alespoň potemnělou stránku českých médií, jako jsou články na objednávku nikoliv zahraničních spiklenců ale českých firem a public relations agentur, bezduché pěstování kultu celebrit, případně velmi volný přístup k faktům.

Zaza spasitel

Úvahy nad stavem českých médií ovšem zakončíme v optimističtějším duchu. A to díky zprávě, která se ocitla na stránce, kterou si v deníku Právo v pátek platívá televize Nova. Ředitel Novy Vladimír Železný na ní hrdě ohlašuje, že upoutávka, kterou jeho televize vysílala na film Titanic, získala významné mezinárodní ocenění.

Tím ale vítězné tažení Novy po přehlídkách televizní grafiky podle Železného nekončí. Svůj největší trumf totiž teprve vytáhne - má jím být zajíc Zaza, kterému ředitel předvídá velkou mezinárodní budoucnost. Sdílejíce tuto naději mohou čeští diváci radostně vzhlížet k nadcházejícím týdnům.