Sobota 10. března 2001

předcházející

Připravil Julek Neumann

Před týdnem jsme si stěžovali na počasí. Nuže, tenhle týden se začalo hlásit jaro, nikoli snad prvními vlaštovkami, ale první kukačkou.

A není to v jižní Anglii běžná kukačka severní, která se na Britské ostrovy vrátí co nevidět z Afriky, ale zoologická záhada - velká kukačka kropenatá, která se vyznačuje tím, že jednak nekuká, jednak nikdy neputuje tak daleko na sever - nanejvýš do Normandie a konec.

Ovšem britští zájemci o ornitologii - a pozorování ptactva je jeden z nejoblíbenějších sportů britských milovníků přírody - tentokrát přijdou zkrátka.

Ačkoli je kukačka kropenatá, která jižní Anglie zjevně zabloudila cestou do Portugalska či Španělska, jednou z největších vzácností ve světě britských ptáků, místo, kde ji pozorovatelé zaznamenali, se přísně tají.

Důvodem jsou restrikce, uvalené na pohyb lidí ve volné přírodě, kvůli epidemii slintavky a kulhavky. Ptactvamilovní Britové tak přišli o příležitost pozorovat další ze série rarit od začátku této krize: na neznámém místě v severním Yorkshiru je zaznamenán výskyt ruského strnada, a někde po Devonu se prý potulují dva divocí kanárci.

Reklama, která nefungovala

Jaro je tedy za dveřmi, a prodavači jízdních kol se těší, jak na začátku nové sezóny jako vždycky prodají spoustu nových model, neboť cyklistika je v Británii na vzestupu. Jen jeden z nich si rve vlasy a volá "proč já to jenom dělal".

Paul Meachen má prodejnu jízdních kol v městečku East Dereham v hrabství Norfolk. A protože mu v poslední době obchody moc nešly, přišel na geniální myšlenku: Stane se sponzorem předpovědí počasí v místních novinách. Tím se jeho jméno a jméno jeho obchodu dostane jaksi samospádem do povědomí širší veřejnosti, a kola půjdou na dračku.

Paul Meachen nemeškal, jeho jméno se začalo objevovat v novinách vedle meteorologických prognóz, a výsledek na sebe nedal dlouho čekat:

Dotazy místo objednávek

Obchod je zaplaven telefonáty. Pět Meachenových zaměstnanců nestačí odpovídat na dotazy, telefony vyzvánějí, telefonní centrála v obchodě je naprosto zahlcena.

Paul Meachen ale není spokojen. Volající si totiž u něj neobjednávají bicykly či příslušenství. Jeden za druhým se ptá na jedno jediné: "Jaké bude zítra počasí?"

"Mnozí z volajících," stěžuje si Paul Meachen večer v hospodě všem, kdo jsou ochotni ho poslouchat, "jsou podráždění, někteří z nich na mě dokonce křičí. Jsou přesvědčeni, že jsem povinen jim říct, jaké počasí mají čekat. Napřed jsem myslel, že si někdo ze mě dělá legraci, ale ukázalo se, že to myslí vážně. Odkud mám vědět, jaké bude počasí? Já prodávám bicykly, nejsem žádný věštec."

Ale zřejmě by měl raději změnit povolání a dát se na to věštění, protože co se jeho jméno před dvěma týdny objevilo v novinách vedle předpovědí počasí, neprodal ani jedno kolo.

Výbuch před budovou BBC

Před londýnským televizním studiem BBC vybuchla bomba

"Je naprosto zřejmé, že máme co dělat se otrlými teroristy, kteří jsou připraveni nasadit ty nejotrlejší metody, aniž by brali v úvahu důsledky svých činů. Musím opakovat, že tu naneštěstí máme teroristickou kampaň, obávám se, že v příštích dnech a týdnech budeme svědky dalších útoků, a proto je nezbytně nutné, aby veřejnost byla bdělá a pozorná."

Pravil šéf antiteroristického odboru Metropolitní policie Alan Fry. Mírový proces v Severním Irsku, který si v poslední době tiše skomíral mimo oblast zájmu, se náhle znovu ocitl v centru pozornosti.

Pachatelé si z hlediska publicity nemohli pro svůj atentát zvolit lepší cíl: před týdnem o víkendu zaútočila na Televizní centrum BBC. Útoku předcházelo telefonické kódované varování.

"Pyrotechničtí odborníci z Metropolitní policie byli na místě během dvaceti minut po telefonátu a pokusili se provést kontrolovanou explozi. Ale v době, kdy prováděli nutné procedury, puma vybuchla."

Obrovská oranžová ohňová koule

Není příliš obvyklé, že bychom měli k dispozici autentický zvukový záznam teroristického útoku, ale zdá se, že BBC tentokrát zareagovala opravdu pohotově.

	Co opravdu chtějí je maximální účinek. Shrábnout palcové titulky na prvních stranách, a právě proto před svými útoky předem varují.
	Ronnie Flanagan, vrchní konstábl

A není divu: v prosklené budově sídlí hlavní televizní zpravodajská redakce BBC, a tak to televizní diváci měli tentokrát opravdu z první ruky. Explozi natočil kameraman John Brotherton.

"Ještě nikdy jsem nebyl tak blízko přímo u výbuchu. Nejednou jsem viděl následky, ale tohle je první detonace, kterou jsem viděl na vlastní oči, a byl to docela zážitek - obrovská oranžová ohňová koule, a sloup dýmu, který bylo vidět, přestože byla noc."

Obrovskou explozi bylo slyšet na míle daleko, jeden člověk byl zraněn, prosklenné průčelí televizního centra je vážně poškozeno. Puma byla umístěna v taxíku, který někdo zřejmě pouhé hodiny před útokem koupil v autobazaru - policie tvrdí, že za třista liber.

Palcové titulky

Vrchní konstábl severoirského policejního sboru, Sir Ronnie Flanagan, je přesvědčen, že za útokem stojí polovojenská organizace Reálná IRA, a útok měl jednoznačný praktický cíl:

"Co opravdu chtějí, je maximální účinek. Chtějí shrábnout palcové titulky na prvních stránkách novin, a právě proto před svými útoky předem varují. Je pravděpodobné, že si budou i nadále volit podobné cíle, jako v minulosti, protože tím vyvolají nejvíc pozornosti."

S tímto názorem souhlasí také Charles Shoebridge, bývalý důstojník Metropolitní policie, muž s velkými zkušenostmi s bojem proti terorismu.

"Organizace jako je tahle mají vždycky celou řadu alternativ. Jejich hlavním cílem je publicita, a mám-li být upřímný, myslím, že si v tomhle případě zvolili velmi efektivní cíl útoku.

Publicita a pomsta

A podle všeho zabila Reálná IRA dvě mouchy jednou ranou. Jednak se organizaci podařilo dostat se na první stránky novin, jednak se pomstila, neboť televizní pořad Panorama, věnovaný pumovému útoku organizace Reálná IRA 15. srpna 1998 v severoirském městečku Omagh, dostal řadu cen, a příslušníci Reálné IRA z něj věru nevyšli nejlíp.

Reálná IRA od loňského roku podnikla v Londýně čtyři pumové útoky. Nejvíc publicity si získal raketový útok na sídlo britské zpravodajské služby MI6.

Organizace si zjevně volí pro své útoky objekty s vysokým profilem a čistá matematika teroristického násilí, podle níž jeden náhodný úspěch může způsobit obrovské škody, nedovolí přistupovat k podobným útokům příliš přezíravě, i když Reálná IRA zjevně nemá příliš velkou podporu. Terorismu stačí k velkému úspěchu jenom malá troška štěstí.

Útok na mírové rozhovory

Ale ministr vnitra Jack Straw tvrdí, že hlavním cílem útoku na BBC bylo, narušit mírový proces v Severním Irsku.

	Účelem útoku na BBC, kromě vyvolání chaosu, je narušil mírový proces v Severním Irsku.
	Jack Straw, ministr vnitra

"Účelem, pokud tu je nějaký další účel kromě vyvolání chaosu, tohoto typu pumového útoku, je narušit mírový proces. Ačkoli mírový proces trochu pokulhává, přinesl Severnímu Irsku relativní mír a relativní pocit normality, a co je klíčové a důležité je, nedovolit v budoucnosti podobné bezhlavé útoky, které by mohly vést v budoucnu ke ztrátám na životě."

Ale zdá se, že pumový útok na BBC z minulého týdne dal argumenty také těm, kdo nesledují mírový proces v provincii s přílišným nadšením. A konzervativní opozice ústy svého mluvčího pro Severní Irsko Andrewa Mackaye tvrdí, že by labouristická vláda měla přehodnotit svůj přístup:

"Vláda by dělala velkou chybu, kdyby začala demilitarizovat Severní Irsko odměnou za další příslib skládání zbraní polovojenských skupin, který organizace IRA tak jako tak se vší pravděpodobností poruší. Je naprosto nezbytné, udržet přítomnost bezpečnostních služeb v Severním Irsku, jinak se teroristé budou znovu a znovu dopouštět odporných činů."

Fotogalerie výbuchu

Britský rozpočet na příští rok

"Můžeme volit mezi vyváženým přístupem, který znamená stabilitu, zacílené snižování daní a naše priority ve veřejných službách, a mezi - podle mého názoru - nevyváženého přístupu, a to je běžný způsob, jímž vlády vedly volební boj v minulosti. Sliby nezodpovědného snižování daní, které si nemohou dovolit, a které vzápětí ohrozí jak stabilitu, tak veřejné služby."

Slova britského ministra financí Gordona Browna vyvolávají tak trochu nostalgii po oněch dobách, kdy byl rozpočet do poslední chvíle přísně chráněným tajemstvím, a kdy ceremonie s červeným kufříkem - to je právě onen proslulý budget, z francouzského bougette - byla předehrou k projevu, plnému napětí a překvapení.

V předvolebním tónu

Jediné překvapení, které středeční rozpočet přinesl, bylo v tom, že se znovu posílily signály, jež nasvědčují, že všeobecné volby budou opravdu v květnu, tak trochu to zpochybnila minulý týden epidemie slintavky a kulhavky.

Náznaky, že volby budou třetího května se však nadále množí, protože tón Brownova projevu byl zcela a nepokrytě předvolební. A Gordonu Brownovi se podařil kousek věru eskamotérský.

"Vždycky je lákavé oznámit těsně před volbami velké snížení daní." On, Gordon Brown, však touto cestou nepůjde.

"Odmítl jsem tento postup pro Británii nejenom proto, že by nás velké snižování daní odvedlo z dlouhodobého kurzu a že by ohrozilo budoucnost nemocnic a školství, ale také proto, že Británie nesmí opakovat chyby krátkodobého myšlení z osmdesátých let. Finančně nepodložené snižování daní, na které země nemá, vysoké úrokové míry, snižování investic bez fiskálních zásad. K tomu se nevrátíme."

Eskamotértví ministra financí

To eskamotérství je o to impozantnější, že při každém rozpočtu páně Browna mají britští voliči v prvním okamžiku pocit, že sice daně nebyly sníženy, ale že přesto něco získali.

Konzervativní opozice ovšem Brownovi a labouristům vůbec vyčítá, že kradmo zavedli pětačtyřicet nepřímých daní, a tvrdí, že tímhle způsobem každá rodina ročně na daních zaplatí v průměru o šestset sedmdesát liber víc, než v roce 1997, kdy labouristé nastoupili k moci.

Brown tedy v otázce daní příliš neustoupil, i když změnil daňová pásma pro nejnižší příjmové třídy. Pan ministr financí sice snížil daň z benzínu, která na podzim vyvolala řadu protestů, jež na týden ochromili Británii, ale pohonné hmoty budou i nadále nejdražší v celé Evropě.

Zato slibuje velké investice do zdravotnictví a školského systému, ovšem za předpokladu, že nová labour bude letos znovu zvolena, a že on, Gordon Brown, bude v příštích letech rozhodovat o penězích daňových poplatníků:

"Celkově to bude během příštích tří let jedna miliarda liber navíc pro naše nemocnice a jedna miliarda pro naše školy - peníze, které bychom si nemohli dovolit, kdybychom nezodpovědně snížili daně."

O rozpočtu v přímém přenosu

Po přednesení rozpočtu, který vysílá rozhlas i televize v přímém přenosu, a jehož sledování patří k oblíbeným sportům britské veřejnosti, následuje debata v Dolní sněmovně. A že se hraje o hlasy voličů, vůdce loajální opozice Jejího Veličenstva, muž v čele konzervativní strany William Hague neskrblí pohrdáním.

"Tenhle rozpočet dává lidem zpátky na omezenou dobu nepatrnou část toho, oč je ministr financí připravil. Je jako zloděj, který vám ukradne auto a den nato vám přijde vrátit talíře z kol."

Charles Kennedy, vůdce liberálních demokratů, třetí hlavní strany na britské politické scéně, vyčítá Brownovu rozpočtu pravý opak: nedostatek inspirace a velkorysosti:

"Ministrovi financí se podařilo snížit deficit konzervativní strany, a nahradit jej plnou labouristickou válečnou pokladnou. A přitom výdaje na hlavní oblasti veřejných služeb jsou pořád víc a víc škrceny."

Plná pokladna

Brownovi totiž sdělovací prostředky vyčítají, že díky své obratné daňové politice nahromadil velké finanční rezervy, které odmítá pustit do oběhu na veřejné služby.

William Hague používá tentýž argument, ale jako volební rétoriku: "Mohl dát přebytky lidového jmění zpátky lidem, ale nic takového neudělal. Místo toho přišel s cynickým předvolebním rozpočtem."

Ovšem pan ministr financí Gordon Brown se jen tak nedá, a když je zapotřebí nasadit trochu toho předvolebního populismu, svým vlastním, decentním způsobem předčí i samotného Williama Haguea.

Jen si poslechněte, jaký ústupek britským voličům věnuje těsně před volbami:

"Také v letošním roce zmrazím daň z whisky, a zmrazím daň ze všech lihovin, a letos půjdu ještě dál - zmrazím daň z vína a taky z piva."

Na to ovšem není co dalšího říct.

Předvolební přípravy Toryů

"Jsme připraveni na volby, ať budou kdykoli. Jsme na ně naprosto připraveni. Před dvěma lety jsme bojovali o místa v Evropském parlamentu, v průzkumech veřejného mínění jsme pokulhávali daleko víc, než dneska, a ty volby jsme vyhráli. Takže víme, že můžeme vyhrát. Nenechali jsme se průzkumy zastrašit tehdy, nenecháme se jimi zastrašit ani teď."

Pravil týž William Hague ještě před rozpočtem na jarní polokonferenci konzervativní strany v Harrogate.

Také toryové se chystají do volebního boje - i když jejich situace je mnohem prekérnější, v průzkumech pokulhávají, a pokladnice jejich strany sice nezejí prázdnotou, ale sponzoři se k nim taky nehrnou. Ale konzervativní strana se tváří optimisticky.

"Připomeňme jenom, že předseda v Británii politickou stranu nevede, a stará se hlavně o organizační záležitosti," řekl její předseda Michael Ancram, který se na konferenci snažil přesvědčit přítomné, že toryové volby opravdu mohou vyhrát.

Cesta k vítězství

Témata, která jim mohou přinést hlasy těch sedmadvaceti procent nerozhodných voličů, jsou podle něj tři: měna, tedy odmítnutí jednotné evropské měny a zachování libry, venkov, rozhořčený řadou krizí a nedostatkem sympatií se strany labouristů, a ústava, tedy návrat tradičních britských institucí.

A Ancramův projev posluchače - na rozdíl od projevu Williama Haguea - doslova nadchl:

"Ze samotného srdce nové labour teď čiší příšerný smrad. Od prolhanosti Petera Mandelsona, přes zkorumpovanost pana Vaze, přes aroganci kancléře lorda Irvinga až po aroganci ministerského předsedy Tonyho Blaira. Integrita téhle vlády je ve psí. Pokud snad Tony Blair s tímhle názorem nesouhlasí, ať jde do televize a veřejně s Williamem Haguem debatuje. Nebo se snad bojí?"

Očištěný labourista

To ovšem ještě netušil, že celý skandál kolem pasů, který v lednu přinutil Petera Mandelsona k rezignaci, byl vyhnaný prášky, a že zvláštní vyšetřování bývalého ministra pro Severní Irsko zbavil veškerého podezření z úplatkářství či nepoctivého jednání.

Navenek dávali toryové v Harrogate na své jarní konferenci najevo jednotu, a plnou podporu Haguovu vedení. Ale množí se zprávy o zákulisních bojích, o nožích, které se chystají na Williama Hagua v případě volební porážky, o připravovaném mocenském převratu uvnitř konzervativní strany v případě, že se William Hague v květnu letošního roku nedostane do čísla deset v Downing Street.

Soutěžní otázka

Číslo deset Downing Street nás přivádí k pravidlenému losování dalšího výherce naší řady hádanek. Protože výsledek britských parlamentních voleb také určuje, kdo bude bydlet ve čtyřpodlažním domě číslo 10 v Downing Street, malé uličce nedaleko parlamentu v samém centru Londýna. Číslo deset je totiž od nepaměti, či lépe řečeno od první poloviny osmnáctého století, tradičním sídlem předsedy britské vlády.

Původně stála v Downing Street řadová cihlová stavení, z kterých dnes zůstala zachována pouze čísla deset, jedenáct a dvanáct. Sousedem britského premiéra na téhle prestižní adrese je jednak ministr financí a pak také hlavní labouristický whip - politická funkce, která má v české Poslanecké sněmovně zřejmě nejblíže k předsedovi parlamentního klubu. A my jsme se ptali:

Po kom nebo po čem, se Downing Street jmenuje?

A správná odpověď zní:

Downing Street se jmenuje po Georgeovi Downingovi, poslanci Dolní Sněmovny britského parlamentu.

George Downing dal tuhle slepou uličku z cihlových domků u Whitehallu postavit roku 1680. O půl století později, roku 1732, koupil král Jiří Druhý v téhle uličce dům číslo deset a nabídl jej darem Robertu Walpolovi, významnému politikovi, který byl prvním britským ministerským předsedou v moderním slova smyslu.

Walpole se ocitl v politicky choulostivé situaci - přijmout dar od vládnoucího panovníka by mohlo narušit poměrně novou a křehkou rovnováhu konstituční monarchie, která vážně omezila královskou moc v Británii.

A vybruslil z té šlamastyky docela elegantně: přijal dům nikoli pro sebe, nikoli jako osobní dar Jiřího Druhého Robertu Walpolovi, ale jako něco, co má být napříště až do konce světa a času navždy spojováno s jeho funkcí.

Sídlo premiéra

Od té doby je Downing Street číslo deset synonymem sídla i úřadu britského premiéra. Počátkem devatenáctého století odkoupila monarchie také domy číslo jedenáct a dvanáct.

Z čísla jedenáct se stalo sídlo druhého nejmocnějšího muže britské vlády, Chancellor of Exchequer, kancléře státní pokladny, lidově řečeno tedy ministra financí, a v čísle dvanáct bydlí hlavní vládní whip, vrchní organizátor parlamentního dění.

Stojí možná za zmínku, že oficiální titul svého úřadu - v překladu znamená bič či karabáč - převzal z lovecké hantýrky: whipper on, je na honu člověk, který bičem vede lovecké psy, aby nezbloudili ze stopy, a to je vlastně pracovní náplň takového obyčejného, nikoli vrchního, whipa v parlamentu: zajistit, aby se poslanci jeho strany dostavili k hlasování, a co víc - aby hlasovali správně.

Stojí možná ještě za připomenutí, že každé pravidlo má výjimku: současný ministerský předseda Tony Blair v čísle deset nebydlí. Před čtyřmi lety, když se do Downing Street stěhoval, si prohodil byty s ministrem financí Gordonem Brownem, protože ten v čísle jedenáct je podstatně větší.

Koneckonců Blair je po dlouhé době první předseda vlády, jemuž se během funkčního období narodilo čtvrté dítě, a Gordon Brown - před čtyřmi lety ještě starý mládenec - je dnes sice ženatý, ale bezdětný.

Výhercem se stává...

Ivan Kytka mezitím z odpovědí vylosoval dnešního výherce, a tím se stává Jana Dibová z Prahy 4. Výherkyni blahopřejeme, a posíláme jí odměnu.

Šest kategorií pivařů

Ukaž mi, jak držíš sklenici piva a já ti povím, jaký jsi!

K nejrůznějším měřitelným projevům chování, jež slouží k definování složitých interakcí v mezilidských vztazích, ať už mluvíme o tělomluvě, neverbální komunikaci, mimické komunikaci, nebo dokonce o komunikaci nadsmyslové, totiž tento týden psychologové přiřadili další.

"Způsob, jímž v hospodě držíte pintu piva," tvrdí doktor Aric Sigman, vedoucí psychologického týmu, který výzkum vedl, prozrazuje o vaší osobnosti mnohem víc, než si myslíte a než je vám milé.

Výzkum si objednal a zaplatil známý irský pivovar Guinness, ale doktor Sigman se svými spolubadateli se zaměřili na pijáky piva v Británii ve věku od osmnácti do čtyřiceti let. A výsledek?

Všeříkající držení sklenice

Pivaře v britské hospodě dělíme do šesti kategorií:

typ smyslný - drží pintu piva pevně uprostřed, kroutí pánví a vypíná prsa;
upjatý domýšlivec - zvedá ruku se sklenicí, jakoby chtěl sám sobě připít a drží se stranou od ostatních štamgastů;
hloubal - hledí trudnomyslně do sklenice a čas od času po ní přejede prsty, jakoby hrál na hudební nástroj;
chlapák - popadne pintu za dno, jakoby to byla nějaká zbraň se spouští, a většinou hodně vyleje, jak při řeči prudce gestikuluje;
křečař - se nad pintou hrbí, jakoby pivo pilo jeho, a ne on je,
typ poddajný - tiskne sklenici nakloněnou směrem k tělu, blízko vlastní hrudi, s lokty trčícími do prostoru, jakoby se bránil před nevítanými nabídkami.

Psychologie podle Guinnesse

Guinness si tuhle svéráznou psychologickou studii objednal po zprávách o tém, že se řada hostinských holedbá, že poznají lidskou povahu jenom podle toho, jakým způsobem v jejich pubu drží pintu.

"Při vyhodnocování cizích lidí," tvrdí doktor Sigman, "lidé většinou spoléhají na intuici a instinkty. Je přirozené, že se přitom snaží lidi rozškatulkovat - právě proto můžeme sledovat karikatury a stereotypy v každém prostředí, včetně pivnice."

Otázkou je, zda je možné experimenty, vycházející z podmínek britské pivní kultury, aplikovat také na české poměry.

Jednak je pinta objemová jednotka, která je o něco málo větší, než český půllitr. Ale především - drtivá většina půllitrů v Čechách a na Moravě je opatřena uchem, a to mění celou logistiku pití.