Sobota 28. října 2000

předcházející

Připravil Petr Nosálek

Kurs evropské měny eura se od svého vzniku vyznačuje klesající tendencí. V týdeníku Spectator píše v této souvislosti novinář David Marsh, že zavedení jednotné měny v jedenácti státech, které jsou politicky nejednotné a ekonomicky nesourodé je myšlenka v podstatě vadná a pokračuje:

Britští euroskeptici si možná myslí, že Evropská měnová unie je předchůdcem obrovského skoku ke "Spojeným státům evropským". Ve skutečnosti však ani Francie, ani Německo - o menších zemích jako Nizozemsko ani nemluvě, nechtějí takový stupeň politické unie, jaký by si vyžadovala dobře fungující Měnová unie. Proto, tak či onak, tato Unie pravděpodobně neuspěje.

David Marsh dále přirovnává všechny hlavní aktéry v post-maastrichtském údobí k postavám ve starořecké tragedií, které jsou logikou věcí nevyhnutelně hnány do zkázy. Píše, že i když postavení Británie mimo Měnovou unii je komplexní, nesnadné a nejisté, je to dětská hra ve srovnání s potížemi jaké by Británie měla uvnitř Měnové unie.

Potíže eura od jeho zavedení v lednu devadesát devět by podle něj neměly nikoho překvapit a na podporu svého tvrzení parafrázuje slavný Churchilův výrok o Bitvě o Británii.

"Zřídka kdy na poli lidského snažení vydalo tolik vlivných lidí tolik výstrah, kterým se věnovala tak malá pozornost."

Economist se mezi jiným zabývá různými aspekty situace na Dálném východě, jmenovitě Čínou a Severní Koreou. Předpovídá, že v blízké budoucnosti proběhnou ve vedení Komunistické strany Číny nejrozsáhlejší generační změny za více než dvacet let.

Důvodem je to, že současný vedoucí představitel Ťiang Ce Min trvá na tom, že všechny vedoucí kádry musejí odejít do důchodu v sedmdesáti. A jelikož Ťiangovi, který má funkci prezidenta státu a generálního tajemníka Komunistické strany, je už čtyřiasedmdesát, sotva může postupovat podle jiných pravidel. A vskutku už také slíbil, že ze stranické funkce odstoupí na příštím stranickém sjezdu za dva roky a z funkce hlavy státu o rok později.

Otázce nástupnictví v Číně věnuje týdeník Economist i úvodník. Píše, že způsob jakým dojde k vystřídání vedoucích kádrů rozhodne o tom, zda se tím otevře nová perspektiva dlouhého pochodu k modernizaci, nebo to bude doba rostoucích potíží doma i v zahraničí a varuje:

Každé období proměn je křehké a zejména v komunistickém systému, kde o výsledku rozhoduje vnitrostranický boj spíše než demokratická diskuse. Buďte tedy připraveni na na to, že čínská politika přitvrdí a že ve vztazích k ostatnímu světu bude Čína nedůtklivější a to jak vůči Tchajwanu a územním nárokům, tak vůči svým největším soupeřům - Spojeným státům a Japonsku.

O Severní Koreji Economist píše v souvislosti s návštěvou šéfky americké diplomacie Madeleine Albrightové v Pchongyangu. Uvádí, že i přes předvedenou srdečnost při setkání Albrightové s Kim Jong Ilem a nadšené uvítání, jakého se Albrightové dostalo od desítek tisíců dobře vycvičených dětí, je nejasné, zda se dosáhlo něčeho velmi konkrétního.

Ale návštěva, podle týdeníku Economist, přece jen něco přinesla: Dovolila Kimovi, aby se poprvé setkal s Američanem, tedy v tomto případě s Američankou a americkým novinářům umožnila první návštěvu Severní Koreje. Nikdo z nich, podle týdeníku, nebyl příliš nadšen. Albrightová, na tiskové konferenci, hovořila o krásách Pchjongyangu. Je to velkolepé město po sovětském způsobu, ale jediný kolorit mu dávají zbarvené podzimní listy a barevné bilbordy a neonová hesla proklamující velikost drahého vůdce Kim Jong Ila a jeho zesnulého otce, velkého vůdce Kim Ir Sena.

Týdeník Economist také přináší nekrolog amerického komunistického vůdce Guse Halla, který před několika dny zemřel ve věku devadesáti let. Mimo jiné připomíná, že i když Hall schválil sovětskou intervenci v Československu v roce šedesát osm, zároveň dodal, že také podporuje československé reformátory.

A když po kolapsu Sovětského svazu vyšlo najevo, že americká strana dostávala ze Sovětského svazu ročně až půl druhého milionu dolarů, Gus Hall to komentoval marxisticky: Každému, podle jeho potřeb.