Sobota 13. ledna 2001

předcházející

Připravil Petr Dudek

Funkční údobí amerického prezidenta Williama Jeffersona Clintona se chýlí ke konci a britské týdeníky se snaží je zhodnotit.

Ve Spectatoru Mark Steyn poskytuje, pod abecedně seřazenými hesly, spíše sarkastický přehled jeho osmileté vlády, v němž mnohokrát zmiňuje jeho aféru se stážistkou Monikou Lewinskou.

Například pod heslem ekonomika, mezi jiným, píše: "Jeho prezidentství je příkladem toho jak ignorovat politiku v Americe a nejpovzbudivějším odmítnutím teorie, že politici řídí ekonomiku."

Pod písmenem "R", pro republikány, mezi jiným uvádí, že i když se Clinton názorově přesunul do politického středu, jeho Demokratické straně to žádné politické výhody nepřineslo a pokračuje: "Kamkoli se podíváte, do zákonodárných orgánů jednotlivých států, do Sněmovny reprezentantů a do Senátu - všude je víc Republikánů, než jich bylo v roce devadesát dva."

A ještě jedna charakteristická vlastnost odcházejícího prezidenta, podle Marka Steyna z týdeníku Spectator: "Nebyl žádná hvězda, ale pochopil základní pravidlo z divadelního či filmového světa, že chceš-li, aby s tebou lidé jako s hvězdou jednali, musíš se jako hvězda chovat."

Týdeník Economist o Clintonovu prezidentství mezi jiným píše: "Za Clintonova období Amerika zažila nejdelší ekonomickou konjunkturu v době míru."

Podle Economistu to je do značné míry náhoda, umocněná Alanem Greenspanem ve Federální rezervní bance a počítačovou konjunkturou v Silicon Valley.

Ale Bill Clinton se zasloužil o vyrovnání amerických rozpočtů a tento názor prosadil i v Demokratické straně, která se, také pod jeho vlivem, začala posouvat k přijetí zásad volného obchodu, svobody podnikání a odmítání nadměrných obchodních předpisů a nařízení.

Podle Economistu se Bill Clinton ještě zlepšil v druhém volebním období. Neochvějně podporoval mírový proces na Balkáně a rozšíření Severoatlantické aliance.

Vůči Rusku a Číně postupoval vesměs taktně, ale pevně. A jeho snaha v posledních měsících dosáhnout pokroku v mírovém procesu na Blízkém východě možná i vyvolává zbožné přání, aby v tom pokračoval.

Economist dále vypočítává různé další klady a zápory Clintonova prezidentství a na závěr píše: "Je ironické, že čím více se blížila doba jeho odchodu, tím více vypadal jako prezident. Kdyby byl projevil více sebekázně a méně hověl vlastním zálibám, mohlo to být osm velmi dobrých let Clintonova prezidentství."

Dalším námětem poutajícím pozornost britských týdeníků je problém ochuzeného uranu v dělostřeleckých nábojích.

Autor úvodníku ve Spectatoru soudí, "že i když nikdo neříká, že ochuzený uran je ideální pro ochucení kukuřičných lupínků vašich dětí, je zcela zřejmé, že se současná panika přehání. Není to ani tak problém lékařský, jako politický."

Economist vyjadřuje názor, že je na lidech, kteří tvrdí, že by se ochuzený uran měl dále užívat, aby prokázali, že není nebezpečný. Píše, že ochuzený uran není vysoce radioaktivní, ale že je jedovatý, zejména když se požije prach z explodující munice.

Economist uzavírá: "Podle současných důkazů to vypadá jako riskantní vynález, stejně jako nášlapné miny, napalm a biologické zbraně. Svět by byl lepším místem, kdyby se jich mohl zbavit. Mnozí vojenští odborníci, zejména v Německu, která je vedoucí zemí v umění tankové války, poukazují na to, že jiné látky mohou splnit stejný úkol, ale bezpečněji. Dokud veřejné vyšetření této záležitosti nerozhodne jinak, Západ by se měl zasazovat o zákaz této toxické látky."

Economist má také článek svého varšavského zpravodaje o postojích Poláků k členství v Evropské unii. Píše se v něm, že ačkoli klesá počet přívrženců a stoupá počet odpůrců, přívrženci členství mají stále jasnou převahu, i když jen čtyři procenta jsou názoru, že výhody přijdou okamžitě a dvě třetiny si myslí, že Polsko bude i v dohledné době druhořadým členem.

Autor článku vyjadřuje názor, že jelikož žádná z hlavních stran není proti členství, Poláci pravděpodobně vstup do Evropské unie v referendu schválí.

A v článku se dále píše: "Poláci se na celou věc dívají prakticky a neromanticky. Většina soudí, že západní členské státy Unie mají vlastní obchodní pohnutky, pro které chtějí, aby se Polsko připojilo. Ale Poláci si myslí, že Polsko by se mělo stát členem ze strategických důvodů. Čtyři pětiny jich věří, že Rusko se zase chce stát supervelmocí."

Podle článku jistá ztráta svrchovanosti Polákům velké starosti nedělá a autor na závěr uvádí názor jednoho polského ministra, podle něhož značná část Poláků soudí, že členství v Evropské unii bude katastrofou pro polské zemědělce, kteří jsou také jedinou skupinou proti vstupu.

Economist má rovněž článek o politické situaci v Německu, kde, jak píše "sotva před čtrnácti dny kancléř Schroeder samolibě označil dva tisíce za dobrý rok pro Německo a naznačoval, že dva tisíce jeden bude ještě lepší."

Ale v prvním týdnu nového roku ztratil dva důležité ministry, veřejnost je zneklidněna kvůli výskytu nemoci šílených krav a na další tři ministry, včetně ministra zahraničí Jošky Fischera se útočí. Kancléř se ale rázně a zatím úspěšně snaží vzniklou politickou škodu pokud možno omezit.

Britské týdeníky na webu:
Economist
Spectator