Adam Drda
Snad všichni komentátoři tuzemského politického dění v minulých dnech konstatovali, že poměrně nečekaně ohlášená kandidatura moravsko-slezského hejtmana Evžena Tošenovského na post předsedy ODS má smysl "sama o sobě".
To znamená, že nejde v první řadě o Tošenovského jako osobu, ale spíš o fakt, že Václav Klaus má protihráče, že se našel někdo, kdo je ochoten s ním eventuálně soupeřit a kdo není příliš spjatý s nejvyšší centrální politikou.
ODS má pověst strany, která se řídí tím, co si myslí či přeje její ústřední symbol Václav Klaus, případně jeho nejbližší spolupracovníci. Objeví-li se tedy kandidát na předsedu, který podle všeho předem nedostal Klausovo požehnání, je to významný příklon k normalitě, znamení jakési základní otevřenosti.
Tohle všechno je pravda, ale zároveň z toho automaticky vůbec nevyplývá, že by Evžen Tošenovský byl dobrý šéf občanských demokratů. Všichni komentátoři vyzdvihují jeho "čistou" minulost a úspěch v komunální či regionální sféře - jenomže takové věci vytvářejí všude v Evropě pouze nezbytný základní předpoklad pro práci v nejvyšší politice.
Stejně důležité - nebo dokonce důležitější - je, co Tošenovský soudí o minulosti ODS, co kritizuje, co by chtěl změnit, na jaká témata by rád kladl důraz, zkrátka proč by chtěl být předsedou. A tady se právě - aspoň zatím - ukazuje jeho slabost. Poskytl sice několik rozhovorů, ale nevyplynulo z nich nic nového, žádná myšlenka či projev politické reflexe, jimiž by se zásadně lišil od současných funkcionářů.
Na otázku, proč se rozhodl kandidovat, hejtman odpověděl, že ODS má "vyražený dech", že příliš mnoho jejích členů začalo "sklápět hlavu" a že síla levice je v zemi příliš velká.
To je sice hezké, ale lze namítnout, že současné vedení strany se přece projevuje velmi rasantně, stačí vzpomenout třeba parlamentní úsilí ODS o zřízení vyšetřovací komise kvůli korupci na ministerstvu zahraničí nebo tvrdý odpor proti zvyšování daní. O nebezpečí levice pak mluví bez přestání všichni, Klausem počínaje a třeba poslancem Tlustým konče.
Na další klíčovou otázku, totiž co dělala ODS v minulosti špatně odpověděl Tošenovský zcela nesrozumitelně - nejde prý o chyby, ale o celkový desetiletý "vývoj", kdy se ODS dostala do blíže nespecifikovaného "tlaku" a teď "je to o tom znovu se nastartovat, znovu se nadechnout".
Na budoucího lídra ODS, který by chtěl pravici vrátit ztracené pozice, se to zdá být trochu málo.
Evžen Tošenovský se zatím vůbec nevyslovil k tématům, která jsou v souvislosti s ODS považována za nejvíc kontroverzní.
Nemluvil o vztahu k Evropské unii ani o opoziční smlouvě, nezmínil se o tom, že strana možná udělala chybu, když tolerovala skandály ministrů Miloše Zemana či soustavné navyšování státního dluhu, neřekl, zda se ODS neocitla v částečné izolaci třeba proto, že řadu let kolem sebe vidí jen nepřátele, ať už jde o Němce, katolíky, intelektuály, asijské trhovce nebo ekologické aktivisty.
Konkrétně se vyjádřil pouze o Václavu Klausovi, který by prý mohl dostat doživotní čestné předsednictví a úctyhodně by representoval Českou republiku jako prezident.
Pořád ještě je velice možné, že Václav Klaus nebude chtít z čela ODS odejít a že se s Tošenovským v prosinci regulérně utká. V takovém případě si Klaus jistě začne hledat podporu v regionech už teď a pokud proti němu hejtman vystoupí, vyzbrojen pouze nesrozumitelnými frázemi, najde ji zřejmě velmi snadno.
A pak je tu další možnost: Klaus odejde, aby se utkal třeba o prezidentský post, Tošenovský najde podporu nynějších místopředsedů a bude zvolen jako nepříliš výrazný muž, který toho moc nevymyslí, ale zato nezlobí. |