Úterý 20. listopadu 2001

předcházející

O svobodě podnikání a nedostatku nestrannosti

Ondřej Štindl

Je docela pravděpodobné, že včerejší schůzku s Vladimírem Železným budou média Václavu Klausovi otloukat o hlavu. Do značné míry oprávněně. Zdá se totiž, že předseda sněmovny si k diskusi o potřebě dodržovat jisté, bezesporu ušlechtilé, principy nevybral toho nejlepšího partnera.

Podle oficiálního komuniké se oba pánové shodli zejména na tom, že "je potřeba chránit svobodné podnikatelské prostředí a nedovolit, aby se stalo obětí politických kampaní". To je jistě pravda, princip svobodného podnikání ostatně patří k základům ideologie strany, které Václav Klaus předsedá. Ovšem to, s kým předseda ODS deklaruje potřebu tuto svobodu chránit, má také jistou výpovědní hodnotu.

Václav Klaus se k rozhovoru na toto téma nesešel například se zástupci firem, které se snaží vstoupit na telekomunikační trh nebo do jiné oblasti, kterou dusí přežívající monopol polostátních podniků. Nepřijal někoho, kdo na vlastní kůži zkusil, jak to je obtížné, když se člověk chce prosadit proti nějakému místnímu propletenci ekonomických, politických a úředních zájmů.

O svobodě podnikání pohovořil s mužem, který si té svobody užíval v míře až nadstandardní a některé státní instituce se té jeho svobodě dokonce snažily odstranit z cesty všechny limity - to dnes, koneckonců, připouštějí i představitelé vlády. Václav Klaus a Vladimír Železný dali rovněž najevo odhodlání "hájit nestrannost státních orgánů při dohlížení na dodržování zákonů a bránit jejich zneužívání ambiciózními a bezohlednými zájmovými skupinami".

Téma údajného nedostatku nestrannosti státních institucí - konkrétně vyšetřovatele - v souvislosti s vlastní kauzou ředitel Železný víří dost usilovně. Druhá strana přitom zas šíří náznaky o nátlaku v opačném směru.

Demonstruje-li Václav Klaus s Vladimírem Železným jednotu v tomto bodě - jakkoli jen na velmi obecné rovině - dostává se ale na ošidnou půdu. Pokud má dojem, že nějaké "bezohledné a ambiciózní skupiny" zneužívají "státní orgány", měl by říci jaké skupiny a které orgány to jsou. Pokud zůstane u temných náznaků, což je mimochodem oblíbený postup Klausova předního konkurenta prezidenta Havla, může vyvolat dojem, že se v neuzavřené kauze staví na jednu stranu a z výšin své funkce postup státních institucí nepřípadným způsobem komentuje a snad i ovlivňuje.

Jednu věc bychom ale Václavu Klausovi přiznat mohli. V současné situaci je pro Železného jistě důležitější sejít se s Klausem, než pro Klause sejít se s Železným. Předseda sněmovny si zároveň snadno mohl spočítat, že pokud se ředitelem Novy sejde, budou na to média a část veřejnosti ostře reagovat. Jemu samotnému schůzka nic moc pozitivního přinést nemohla - je pravda, že ODS ve zpravodajství Novy tradičně vychází dobře - na tom by se ale asi nic nezměnilo, i kdyby se Klaus se Železným nesešel. Koneckonců televize by si v současné nabídce jen těžko mohla najít nějakého jiného favorita.

V Klausově ochotě se s ředitelem setkat lze tedy vidět i projev nevypočítavé loajality ke starému spojenci. O Klausově schůzce se Železným se dá říci všelicos, projev populismu to ale nebyl.