Středa 21. listopadu 2001

předcházející

Nepravdivý katastrofický scénář

Adam Drda

Český deník "Právo" přinesl včera na první straně informace, že v českém pohraničí vykupují zemědělskou půdu Němci a Rakušané. Tamní čeští zemědělci jsou s tím nespokojeni - říkají, že cizinci při nákupech půdy překračují zákon, likvidují chudší české rolníky a nejmenovaní spekulanti prý dokonce "perou špinavé peníze".

Při četbě reportáže, která vyšla pod palcovým titulkem "Rakušané a Němci skupují půdu v Česku", vyvstává před očima následující obrázek: v místech, kde by měl od roku 1945 hospodařit výhradně český vlastenec, se roztahují "cizáci", kterým už v některých oblastech - například na Chebsku - patří víc než polovina obhospodařované plochy. Jsou zvýhodněni, protože jsou bohatší, mohou si pronajímat a posléze skupovat více půdy než chudý český zemědělec. Za co by v Rakousku zaplatili dvě stě tisíc šilinků, dají v Česku sto tisíc korun.

Někteří domácí rolníci, například předseda Regionální agrární komory v Bruntále, spřádají dokonce dosti hrůzné kriminální vize: českým zemědělcům prý hrozí likvidace, neboť nemohou soutěžit se spekulanty, kteří přes nákupy půdy "properou špinavé peníze". A pana přeseda dodává: "Jestliže někdo nakradl milióny, dopadne to tak, že nás v privatizaci přeplatí a získá pozemky."

Tento děsivý obraz je třeba korigovat.Za prvé v České republice cizinec nesmí koupit půdu. Pokud po ní touží, má jedinou možnost - založit společnost s českými partnery, která se potom stane vlastníkem půdy a platí v České republice daně, což je docela důležité. Přesně to také Němci a Rakušané v pohraničí dělají, takže postupují nikoli protiprávě, ale v souladu se zákonem.

Za druhé je tu otázka, co takové společnosti se zahraniční účastí s českou půdou provádějí. Kupodivu s ní nespekulují, jak by se mohlo zdát, nýbrž ji kultivují a hospodaří na ní. Protože podstatná část té půdy by jinak ležela ladem, je to docela významný přínos - čeští zemědělci v pohraničí totiž sami říkají, že "cizinci" se orientují hlavně na rostlinou výrobu, kdežto české firmy privatizovaly bývalé státní statky, zaměřené na nepříliš lukrativní chov zvířat a na změnu dnes nemají peníze.

Kdyby se tedy půda neprodávala, mohl by ji stát v mnoha případech pouze nechat ležet ladem a nakonec ji za nesrovnatelně nižší cenu prodat českým farmářům. Těžko hledat důvod, proč by to dělal. Čeští zemědělci by totiž půdu často neobdělávali a podle všeho by s ní nakonec sami začali obchodovat. Nevýznamné není ani to, že na půdě, obhospodařované "cizinci" v pohraničí, tedy v oblastech s největší nouzí o práci, musí někdo pracovat - a podle všeho to budou Češi, takže je tu další "profit".

Obecné obvinění, že půdu skupují podvodníci, kteří za ní platí nakradenými penězi, má v tuto chvíli mizivou hodnotu. Jestliže někdo drží takové informace, měl by být konkrétní, měl by přesně říct, co ví, měl by na podvodníky podal trestní oznámení. Když to neudělá, pak nelze jeho výroky vnímat jinak, než jako drby.

Česká republika by mohla zhruba za tři roky vstoupit do Evropské unie. Na dalších sedm let vláda vyjednala ohledně nákupu zemědělské a lesní půdy výjimku. Zhruba za deset let by však mělo být hospodaření cizinců v České republice zcela normální. Buď potom čeští farmáři obstojí v konkurenci, nebo se budou prostě muset orientovat na nějakou jinou činnost - a možná, že už je na čase, začít si na "evropskou normalitu" pomalu zvykat.