Čtvrtek 22. listopadu 2001

předcházející

Přátelé zbytkového antikomunismu

Daniel Kaiser

Před padesáti lety touto dobou věznil československý komunistický režim mnoho katolických kněží. A snad právě vzpomínka na český stalinismus vzbudila vášně, na jejichž počátku byl docela obyčejný názor obyčejného kněze. Vojtěch Protivínský z Rakvic na Břeclavsku vyzval loni před druhým kolem senátních voleb voliče, aby nehlasovali pro komunistu. Místní komunistická organizace ho za to zažalovala a do roka zamlel i mlýn české policie. Před pár dny vyšetřovatel kněze obvinil z hanobení národa, rasy a přesvědčení.

Nikdo, kdo alespoň trochu sleduje dění v České republice, se nemusel bát, že by snad břeclavskému faráři doopravdy hrozilo vězení. Soudy v tuzemsku pracují pomalu, přitom motiv stíhání byl dokonale absurdní, slovy prezidenta Havla "nesmysl". Prezident také hbitě zareagoval a souběžně s krajským státním zástupcem v Brně trestní stíhání zmařil. Tak rychlí ale oba muži nebyli, aby se ještě před jejich zásahem nestačila dát dohromady skupina známých lidí, která se jala vysekávat kněze z neexistujícího nebezpečí.

Dva politici a několik oblíbených umělců se s Protivínským solidarizují až do soudní síně: "Podepsaní občané žádají v případě, že vyšetřování pana Protivínského nebude ihned zastaveno, aby na základě shodného výroku bylo vyšetřování vedeno i proti nim osobně." Konec citátu. To vše pod mottem: Zastavte nástup komunismu.

Na antikomunismu není nic špatného, vyhlídky na úspěch ale má, jen když se dělá vážně. A solidní antikomunismus české společnosti chyběl už od převratu. Hned v prvním demokratickém parlamentu byli poslanci Občanského fóra tak nejednotní a nedisciplinovaní, že umožnili a někteří i pomohli zvolit tehdejšího komunistického předáka Vasila Mohority do zahraničního výboru parlamentu. Mohority se pak horko těžko zbavovali pod záminkou, že při projevu zahraničního hosta urážlivě žvýkal.

Stranou říkali, že když komunistická strana nebyla zakázána hned po převratu, už to nepůjde. Takže prý aspoň něco. Jenže hlavní důvod pro zákaz komunistické strany byl stejný před volbami v roce 1990, po nich a stejný zůstává i dvanáct let po převratu - čtyřicet roků KSČ pošlapávala demokratické principy a kriminalizovala občanské svobody. O tom, jestli taková strana má právo na existenci, ale prakticky nikdo vážně nepřemýšlel.

Premiér Zeman řekne o předsedovi komunistické minipartaje Štěpánovi, že je to "rafinovaný idiot." S šéfem silné KSČM Grebeníčekm pak ale klidně domlouvá podporu do druhého kola senátních voleb. Grebeníčkovy Haló noviny nikoho nevzrušují, ale producent komunistického štěpánovského samizdatu ze Šumperka musí k soudu.

Summa summarum neoplývá český antikomunismus ani dvanáct let od převratu velkou silou. Nevadí mu tolik komunismus jako takový, zaměřuje se jenom na jeho exotické projevy. Přísně vzato si tedy jeho hlasatelé zaslouží být nazýváni exotickými antikomunisty. A dvojnásob exoticky pak vypadá, když s větrnými mlýny bojují ti, kdo mají domácí resty.Například elitní signatářka Hana Marvanová v petici bije na poplach před nástupem komunismu kdesi a zatím na radnici krajského města - řeč je o Českých Budějovicích - se s komunisty paktují její straničtí podřízení.