České deníky o výsledcích nominačních konferencí v ČSSD referovaly jako o jednoznačné prohře lidí, spojených s bývalým stranickým předsedou a premiérem Milošem Zemanem. Změna, kterou sociální demokracie započala zvolením Vladimíra Špidly do předsednické funkce, byla údajně potvrzena i výraznou obměnou mezi lidmi, které chce strana kandidovat do sněmovny. Takové tvrzení je o co opřít.
Není to tak dlouho, co Miloš Zeman veřejně prohlásil, že by jeho strana potřebovala méně Krausů a Zaorálků. Měsíc se sešel s měsícem a oba poslanci zaujali místa volebních leaderů. Premiérův oblíbenec Petr Lachnit si po nominačním víkendu svým místem v příštím parlamentě naopak nemůže být jistý. Poslanec Miloslav Kučera, který společně s Ivanem Langerem zosobňuje velmi pragmatickou spolupráci smluvně opozičních partnerů ve sněmovní mediální komisi, dopadl tak špatně, že z kandidátky nakonec odstoupil sám. Neuspěla ani Zemanovi věrná Jana Volfová. Věc ovšem je, jak už to tak bývá, trochu složitější.
V časech vrcholné moci Miloše Zemana by nominační konference jistě přinesly úplně jiný výsledek. Odhlédneme-li však od výsledku těch nejvíce sledovaných soubojů, nedopadla nominace pro lidi ze Zemanova okruhu zas až tak špatně. Možná nebudou tvořit tu tvář sociální demokracie, již strana veřejnosti nastaví na předvolebních billboardech. Vliv na rozhodování uvnitř poslaneckého klubu si však zcela jistě udrží. Pravda, nebude to vliv výhradní, to ovšem v současné situaci nikdo nemohl čekat.
Navíc novost té politiky, již mají reprezentovat ony "nové tváře", dost možná nepřekročí určité meze. Jistě od "nové" sociální demokracie se dá čekat, že bude na veřejnosti používat slušnější výrazivo. Vladimír Špidla nemá ve zvyku označovat své spolustraníky před novináři za "debily", což je pro potenciálně postižené jistě dobrá zpráva. Pokud ale jde o nepříliš zásadovou účelovost, jež byla Zemanovu vedení ČSSD často vyčítána, podstatnou změnu zatím nic nezaručuje. Například ve věci sporného vysílacího zákona hájili vůdčí představitelé nového stylu "oficiální verzi", aniž by přitom hnuli brvou.
Zemanovské sociální demokracii a především jejímu předsedovi také média často předhazovala, že se obklopil příliš mnoha lidmi, tak či onak spojenými s minulým režimem. Ilustrativní v této souvislosti například je seznam jeho poradců v úřadě. Ani tady nemusí být změna jistá. V "postzemanovské" ČSSD má výrazně vzrůst vliv místopředsedy a ministra vnitra Stanislava Grosse. Ten si ovšem, pokud jde o vstřícný vztah k lidem se spornou minulostí, s premiérem nijak nezadá.
Alexandr Mitrofanov v zasvěceném komentáři pro včerejší Právo označuje za výrazný úspěch "Zemanovců" skutečnost, že se na volitelnou pozici na pražské kandidátce nedostal Grossův první náměstek Petr Ibl - absolvent vysoké školy SNB, který před listopadem 1989 pracoval jako dozorce ve věznici. Tedy - ve vládní straně asi skutečně probíhá něco jako boj mezi "novými a "starými", rozeznat, kteří jsou kteří ovšem někdy může být pro pozorovatele zvnějšku dost těžký úkol.
