Pondělí 10. prosince 2001

předcházející

Nůž na krku ODA

Daniel Kaiser

Demokratická unie se před týdnem rozhodla k anšlusu do Unie svobody. Tím ale pohyb ve čtyřkoalici, zdá se, nekončí. V pátek si lidová strana zhurta vyšlápla na svého menšího koaličního partnera, Občanskou demokratickou alianci - buď prý ODA do poloviny ledna vyřeší osmašedesátimilionový dluh, který má u České pojišťovny, nebo ji lidovci vytlačí ze společných kandidátek. Je to od lidovců zvláštní načasování.

ODA má dluh už devět roků a celých těch devět let se krok za krokem rozplývá naděje, že ho kdy dokáže splatit. Celou tu dobu dělali lidovci ODA partnera - nejdřív ve vládách Václava Klause, od roku 1998 intimněji ve čtyřkoalici. Celou tu dobu jim dluhy ODA nevadily. Až teď. Předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda tvrdí: Musíme jednat, vláda chce prodat státní podíl v České pojišťovně investiční skupině PPF. Až PPF ovládne Českou pojišťovnu úplně, může ODě přiložit nůž na krk. Nechceme se dožít toho, že by se kdokoliv ze čtyřkoalice stal rukojmím nějaké soukromé firmy.

To je jistě správná úvaha. Jenže ODA by při současném tempu splácení svůj dluh vyrovnala až za sto let, a tak dlouho se s privatizací České pojišťovny čekat nedalo. A navíc, nebyla ODA rukojmím - ovšem státu - už teď? Proč a od koho vlastně dostala tak pohodlný splátkový kalendář?

Cyril Svoboda na boji za čistou politiku postavil své veřejné vystupování. Stranického protivníka Miroslava Kalouska vyřídil na jaře nepřímým nařčením z korupce. V létě se pak stal předsedou strany a Kalouskovi se bokem, v dopise, omluvil. Od té doby na Svobodovi visí podezření, že se o boj proti korupci zajímá, jen dokud se mu to hodí. To podezření je tady i tentokrát.

Svoboda si pro příležitost k boji za své ideály nemusí chodit tak daleko, až do účetnictví jiné strany - i v lidoveckých análech je přece leccos k objasňování - například narychlo vrácené peníze od neznámého dárce na podzim 1997.

Čtyřkoalice se ráda chlubí: dokázali jsme, že se dohodneme. Jenže uvnitř se od založení vede boj o rozložení sil. Lidovecká pohrůžka ODA zatím do tohoto obrazu dobře zapadá. Čtyřka v průzkumech dlouhodobě kolísá mezi dvaceti a pětadvaceti procenty hlasů. Solidní šanci dostat se za půl roku do příští sněmovny mají tak jen první čtyři kandidáti v každém kraji.

Hlavní dvě strany čtyřky, tedy lidovci a unionisté, udržovali až donedávna v této bezpečné zóně takřka pečlivou paritu. Po připojení DEU tu ale Unie svobody přečíslila svoje hlavní konkurenty o tři hlavy. Kdyby teď z kandidátky vypadla ODA, lidovci by náskok unionistů v bezpečné zóně určitě stáhli.

Dnes to možná vypadá jako bizarní aritmetika. V jakémkoliv momentu mezi příštími a přespříštími volbami ale může takové počítání dostat klíčový význam. Čtyřkoalice je křehké těleso - co když ji pnutí Unie svobody k ODS či lidovců k ČSSD jednoho dne roztrhne? Pak by se možná počítal každý poslanecký hlas. A zrovna lidovci už několikrát předvedli, že v rozpočítávání zatím uvnitř čtyřkoalice nemají konkurenci.