Úterý 11. prosince 2001

předcházející

Vládní ano nákupu stíhaček

Adam Drda

Zkuste si představit zadluženou firmu, která se právě vyhrabává z krize. Má sice poměrně velkou šanci, že nezkrachuje, ale musí vydělat peníze na investice do budoucnosti a taky umořit dost velké dluhy. Imaginární firma by tedy měla šetřit, kde se dá. Její ředitel však začne z jakéhosi zvláštního hnutí mysli nakupovat automobily. Firma sice potřebuje tak tři dodávky, ale ředitel jich závazně objedná dvacet. Majitel firmy ředitele vymění za jiného - ten nový se ale sebere a přikoupí ještě patnáct mercedesů na leasing... Je to jistě nelogické, neekonomické a v normálním světě sebezničující a neobvyklé chování, ale upřímně řečeno, Česká republika se od té vymyšlené společnosti zase až tak moc neliší.

Ministerstvo obrany je doslova ruinováno nákupem vojenských letadel L-159 od firmy Aero Vodochody. Stát se kdysi upsal, že jich odebere 72 za celkovou cenu asi padesáti miliard korun. Projekt je odpočátku nekvalitní, letadla jsou dodávána pozdě a navíc se ukázalo, že jich je potřeba asi polovina. V této situaci se vláda rozhodla jednat s britsko-švédským konsorciem BAE/Saab o koupi 24 nadzvukových stíhaček Gripen. Podle kabinetu ČSSD za to Češi zaplatí asi padesát miliard, a to je jenom pořizovací hodnota, bez oprav, nákladů na provoz a úroků.

Nadzvuková letadla přitom nejsou nezbytná. Chudá Česká republika, zatížená značným státním dluhem a rostoucím deficitem veřejných financí, je - respektive může být - proti případnému útoku chráněna Severoatlantickou aliancí. Armáda pak potřebuje investice v řadě jiných oblastí, než je letectvo. Podle odborníků by se měla soustředit na profesionalizaci a budování několika perfektně vybavených zásahových jednotek, schopných rychlých přesunů a výrazné účasti na mezinárodních akcích.

I kdybychom si ovšem mysleli, že vlastní vzdušný prostor musíme za každou cenu hájit vlastními silami - třeba kvůli národní hrdosti - i pak je tu rozumná alternativa: odložit nákup letadel, dokud se hospodářská situace nestabilizuje. Anebo si lze stroje prostě pronajmout, jako to udělalo například Maďarsko.

Vláda tvrdí, že nákup Gripenů by mohl být výjimečně výhodný, protože na něj budou napojeny sedmdesátimiliardové zahraniční investice, zejména stavby továren a průmyslových center.

Novináři a opoziční politici ovšem upozorňují, že slibovaná hodnota investic je přemrštěná a že v dokumentech, které by měly investice podrobněji charakterizovat, jsou uváděny například obchodní aktivity, které probíhají nezávisle na nákupu stíhaček od BAE/SAAB. Další potíž je v tom, že kdyby k přislíbeným investicím nedošlo, bude přinejmenším velmi obtížné je soudní cestou od soukromých zahraničních firem vymáhat.

Sociální demokraté hájí svůj postup také tím, že pokud Gripeny nakoupí, zprostředkuje konsorcium BAE/SAAB prodej zbytečných letadel z Aera, a dodá pak české armádě moderní výzbroj, pořízenou za utržené peníze. Tady ale existuje námitka, že podobná operace nezajišťuje prakticky žádný zisk a že by vláda měla být schopna prodat nepotřebná letadla sama, nebo si na to ve veřejné soutěži vybrat firmu, které prostě zaplatí procenta.

Ministr financí Jiří Rusnok se nechal slyšet, že z vládního záměru není příliš nadšený, protože základní platby za supersoniky se budou provádět v době, kdy by Česká republika měla vstupovat do Evropské unie a kdy by její dluh měl být co nejnižší. Skoro stejně mluví většina pravicových poslanců. A jelikož poslanecká sněmovna bude muset schválovat úvěr, za nějž se stíhačky koupí, čekají asi vládu v parlamentu poměrně horké chvíle.