Středa 12. prosince 2001

předcházející

Ďábelská čtyřkoaliční taktika

Ondřej Štindl

Přímá volba prezidenta stranám čtyřkoalice zjevně leží na srdci. Neuplynul ani týden od neúspěšného pokusu jejích poslanců o uzákonění přímé volby na půdě sněmovny a včera před novináře vystoupila předsedkyně Unie svobody Hana Marvanová, aby představila nový plán, jak přímou volbou prosadit.

Mělo by se to stát prostřednictvím senátní iniciativy. Pokud by čtyřkoalice sehnala čtyřicet senátorů, kteří by se pod návrh podepsali, může jej horní komora projednat. A pokud Senát svůj krok dobře načasuje, mohl by návrh na zavedení přímé volby být projednán v červenci na první schůzi nově zvolené sněmovny. A jestliže by návrh schválila i ta, byl by již příští český prezident začátkem roku 2003 volen přímo.

Čtyřkoalice vskutku nemá pověst uskupení, které by mistrovsky zvládalo taktiku politického boje. Její nový plán je ovšem z hlediska taktiky až pozoruhodně zdařilý. Vychází z pravdivého předpokladu, že současný parlament přímou volbu nikdy neschválí. Přitom existuje šance, že parlament nový by se k návrhu postavil vstřícněji.

Pro případ takové situace čtyřkoaliční plán odstraňuje z cesty všechny procedurální překážky. Návrh na zavedení přímé volby už bude jaksi dopředu schválen Senátem, všechno bude načasováno tak, aby ho nová sněmovna projednala jako jeden z vůbec prvních, a není pochyb o tom, že současný prezident jej po případném schválení milerád podepíše.

Jaký je cíl tohoto promyšleného taktického manévru? Podle stoupenců přímé volby by se jejím zavedením prohloubila demokratičnost českého státního zřízení. Odpůrci namítají, že by do systému zastupitelské demokracie vnesl nesystémový prvek, a že přímá volba nemá valného smyslu, pokud by takto zvolený prezident měl tytéž nevelké pravomoci, jako hlava státu volená poslanci. Ne, že by na tom něco nebylo.

O otázky funkčnosti systému však jde na obou stranách až v druhé řadě. Ve hře o přímou volbu je v sázce především totožnost hlavy státu, která bude volena v roce 2003. Parlamentní volba dává slušnou šanci pro politický obchod mezi sociálními a občanskými demokraty, který by mohl vyústit ve zvolení například Václava Klause. O něm se ale má také za to, že by neměl příliš v šancí pokud by prezident byl volen přímo.

Čtyřkoaliční plán má tedy nějaké formě politického obchodu s prezidentskou funkcí zabránit, pokud ale má být úspěšný, musí se sám součástí nějakého obchodu stát. Nemá smysl předpokládat, že povolební sněmovna bude natolik nová, aby se k myšlence přímé volby přihlásila jaksi spontánně. Bude se tedy vyjednávat, přičemž pozice čtyřkoalice a ODS jsou víceméně jasné.

Rozhodne tedy způsob, jak se k věci postaví sociální demokraté. Jejich předseda Vladimír Špidla už dal najevo, že chce o postoji ČSSD k přímé volbě uspořádat stranické referendum, jeho výsledek však pro vedení strany nebude závazný. Sociální demokraté se tak mohou těšit na vyjednávání z výhodné pozice toho, komu nadbíhají obě strany. Jistě to pro ně nebude nepříjemné.