Čtvrtek 3. ledna 2002

předcházející

Obluda čeká, obluda má čas

Adam Drda

Premiér Miloš Zeman vidí nebezpečí v primitivech, kteří na něj číhají na každém rohu. Předseda ODS Václav Klaus má strach, že se jakási plíživá hrozba "pro Česko" skrývá v bruselské centrále Evropské unie. Prezident Václav Havel se obává "mafiánského kapitalismu" a šéfy čtyřkoalice zase nejvíce znervózňuje opoziční smlouva.

Komunisté - jak se zdá - nechávají vysoce postavené české politiky v klidu: prostě tu jsou, drží si skoro čtvrtinu křesel ve sněmovně a je třeba se s tím smířit. Není to ale tak, že KSČM představuje "přehlížené nebezpečí"? A že o ní politici nemluví, neboť si s ní jednoduše nevědí rady?

Za posledních deset let komunisté posílili, v posledních dvou letech jim voličská podpora přinejmenším neklesá. Podle průzkumů mají patnáct procent hlasů, což je víc než Unie svobody, víc než KDU-ČSL a jen o málo méně než ODS a ČSSD. Přitom se - co do ideologie a politických záměrů - prakticky neliší od svých předlistopadových předchůdců a jejich politické chování představuje ryzí extremismus.

Bývá-li ODS obviňována kvůli své nacionalistické rétorice z tzv. haiderismu, pak je třeba říct, že komunisté mají k populistické rakouské straně Svobodných desateronásobně blíž. A na rozdíl od ODS, jejíž voliči jsou v drtivé většině stoupenci evropské integrace, se komunistické voličstvo staví k Evropské unii jednoznačně odmítavě. Zabírá-li taková strana podstatnou část poslaneckých křesel, navíc v zemi, kde je politický systém dlouhodobě zablokovaný, je to samo o sobě dost vážný problém na to, aby se jím politické špičky zabývaly. Ještě horší je, že komunisté mají předpoklady ke získání o něco silnější pozice.

Za prvé jsou jejich voliči výjimečně disciplinovaní a v případě celkově nízké volební účasti by KSČM zřejmě bodovala. Z podobných důvodů by mohla také ovlivnit referendum o vstupu do Evropských struktur. Za druhé stoupá společenská přijatelnost nebo spíš tolerovatelnost komunistů - a to každým rokem, který uplyne od pádu totalitního režimu. Za třetí, po zhroucení republikánské strany jsou jedinou silou přitahující frustrované Čechy, kteří ze svých osobních obtíží viní stát. Poslední nepříjemná zpráva je, že si KSČM pomalu získává příznivce i mezi lidmi do třiceti let - ještě nedávno byla jednoznačně stranou penzistů.

Čím déle budou demokratické strany komunisty ignorovat, tím hůř se s nimi vyrovnají za nějaké dva tři roky. Těžko říct, zda existují praktické nástroje na omezení komunistického vlivu, když možnost zákazu této strany byla dávno promarněna. V ideálním případě by mohla komunisty kultivovat ČSSD: vytáhnout je z izolace, zbavit je extremistického základu a postupně je pohltit. Takové řešení ale za stávající situace nepřipadá v úvahu: sociální demokraté mají dost starostí sami se sebou a jejich vztah k minulosti je dosud natolik pozitivní, že by spíš komunisté zpracovali ČSSD.

Co tedy dělat? Začít o KSČM aspoň mluvit, upozorňovat na jejich kroky, předvídat jejich vývoj, a to nejen v době volební kampaně. Prostě přibrat do seznamu nebezpečí ještě jedno, velmi reálné. Komunisté jsou velmi trpěliví a nevšímavost ostatních jim vyhovuje. Mohou klidně a nenápadně růst. Vystihuje je název obrazu jednoho z významných českých malířů: Obluda čeká, obluda má čas.