Pondělí 21. ledna 2002

předcházející

Svéráz Zemanovské diplomacie

Adam Drda

Když český premiér Miloš Zeman označil minulý týden stranu Svobodných za "postfašistickou" a doporučil Rakušanům, aby se jí co nejdříve zbavili, dalo se to ještě interpretovat jako tradiční zemanovské uřeknutí. Jako výrok impulzivního člověka, který prostě mluví rychleji, než myslí, což je u státníka trochu problém, ale diplomaté to zpravidla dovedou nějak zažehlit.

Zeman se však zjevně rozhodl, že po sobě v česko-rakouských vztazích zanechá nesmazatelnou stopu: poskytl interview časopisu Profil a v něm nepřímo, ale doslovně označil rakouské signatáře protitemelínské petice za "idioty". O Haiderovi pak řekl, že je "pronacistický politik".

Zeman se tak dostal do pozice, z níž se nejen vměšuje do vnitřních záležitostí jiného státu, ale navíc uráží jeho občany. Ani ta nejtolerantnější vláda takovou věc dost dobře nemůže ignorovat a rozhořčený telefonát prezidenta Thomase Klestila Václavu Havlovi je možná jen začátek mnohem tvrdší, dlouhodobější a pro obě strany bolestnější reakce.

Je kuriózní, že český premiér šmahem označující kdekoho za neználka, míchá s neuvěřitelnou lehkostí dohromady extrémní populismus, fašimus a nacismus. Jakkoli je Haider destruktivní postava, která projevuje pochopení pro bývalé důstojníky SS, nazvat ho "pronacistickým politikem", to jest někým, kdo promyšleně usiluje o totéž, co Adolf Hitler, prostě nelze.

Zeman to učinil a udělal tak z lidové strany kancléře Wolfganga Schüssela spojence onoho "pronacisty", což u rakouských lidovců nepochybně nevyvolá "vlnu pročeských sympatií". Kromě toho může mít Schüssel oprávněný dojem, že se mu Zeman snaží podrazit nohy. Svobodní výroky českého premiéra jistě patřičně zpopularizují a využijí je v probíhající kampani, takže Schüssel bude velice obtížně obhajovat svou politiku a především soustavně kritizované bruselské dohody o Temelínu.

Dalším člověkem, který by z chování Miloše Zemana mohl propadat beznaději, je ministr zahraničí Jan Kavan a vlastně diplomatický sbor vůbec: Muselo jim totiž dát značnou práci přivést česko-rakouské vztahy, vytrvale narušované od počátku 90. let, na alespoň trochu přijatelnou úroveň. Ovšem nejde jen o přátelství či nepřátelství Prahy a Vídně: V sázce je také český vstup do Evropské unie, s nímž bude muset souhlasit rakouský parlament.

Kromě "diplomatického rozměru" mají Zemanovy výroky ještě další, zvláštní rys, totiž podivnou nesoudnost. Premiér o Rakousku ve zmíněném interview prohlásil v souvislosti se sudetskými Němci: "Rakousko nebylo první obětí Hitlerova Německa, nýbrž prvním spojencem". Potom řekl, že sudetští Němci byli Hitlerova pátá kolona a dodal "Lze nyní opravdu požadovat smíření pro zrádce?"

Zkusme si představit následující situaci: rakouský politik dá rozhovor nějakému českému časopisu a v tom rozhovoru řekne: "Československo nebylo obětí totalitního režimu, naopak, vy jste patřili k prvním odhodlaným spojencům Sovětského svazu a máte zřetelný podíl na zločinech komunismu. Vy jste zradili ideály svobody a demokracie. Myslíte si, že by se s Vámi měl Západ smiřovat a přijímat Vás do Evropské unie?"

Vypadá to divoce, ale ten příměr není nepoužitelný. ak by se asi v Česku reagovalo? Poválečná Evropa je postavena na myšlence smíření a český premiér jakoby to nechápal. Ten samý premiér, který byl členem komunistické strany a její bývalé funkcionáře si vybral za poradce.