Pátek 25. ledna 2002

předcházející

Strategie provokatéra

Adam Drda

Miloš Zeman o sobě rád prohlašuje, že je provokatér a že na rozdíl od jiných politiků vždy bez přetvářky říká svůj názor. Zjevně se domnívá, že jeho otevřenost je pozitivní hodnota sama o sobě: jenomže spoustu lidí nezajímá, zda si předseda české vlády skutečně myslí to, co vypouští z úst, nýbrž zda je to pravda a jaký to bude mít dopad. Je to takové nepříjemné nedorozumění mezi českým premiérem a "některými evropskými národy".

Dopad Zemanových otevřených výroků v časopise Profil je evidentní: Česko-rakouské vztahy se výrazně zhoršily, a to zrovna v době, kdy na jejich kvalitě dost záleží. V česko-německých vztazích to teď taky skřípe: Německým politikům bez rozdílu stranické příslušnosti se nelíbí, že Zeman komentuje poválečné vyhnání sudetských Němců, jako by šlo o "akt humanitární pomoci" - čeští Němci byli podle něj Hitlerova pátá kolona, zradili Československo a mohli za tu zradu dostat trest smrti, takže mohou být rádi, že byli jenom zbaveni majetku a odsunuti.

Ten výrok samozřejmě může mnoho lidí urazit: Když sudetští Němci volili v roce 1938 řádně registrovanou Henleinovu stranu, dopouštěli se amorální hlouposti, ale nepáchali zločin. Někdo v tom přesto může zločin vidět: Pak ovšem měli být ti lidé individuálně postaveni před soud. Netřeba připomínat, že tisíce vyhnaných německých dětí se žádné vlastizrady ani dopustit nemohly.

Že je český premiér špatný stratég se dostatečně ukázalo v "rakouské cause". S Německem je to ale podobné: Za pár měsíců tam budou volby a politikovi v Zemanově postavení by mohlo být jasné, že vyhnaní Němci nepřejdou jeho slova mlčením a že je tudíž neponechá bez odezvy ani bavorský premiér Edmund Stoiber, známý zastánce Sudetoněmeckého krajanského sdružení, které zase jeho celá léta podporuje.

Křesťanský demokrat Stoiber je vážným protikandidátem sociálního demokrata Gerharda Schrödera v nadcházejícím souboji o úřad kancléře - a z toho plyne, že ani současný kancléř nebude Zemana hájit. Ne proto, že by ho sudetští Němci nebo česko-německá minulost extra zajímali, ale proto, že si před volbami nemůže dovolit nechat Stoiberovi ani tu nejmenší zbraň navíc.

A je tu ještě další problém: Zemanovy výroky jsou dokonalou ukázkou myšlení v kategorii "kolektivní viny". Němci - a zdaleka na jen ti sudetští - začínají být na jakékoli kolektivní odsudky alergičtí, protože nemalá část z nich si myslí, že jako národní kolektiv jsou za zločiny nacismu už příliš dlouho odsuzováni. I proto se možná na výroky českého premiéra, které by před nějakými pěti lety asi nezpůsobily větší poprask, dívají kriticky všechny německé parlamentní strany.

Spolková vláda nepožaduje - na rozdíl od Stoibera - aby se Miloš Zeman omluvil: Zřejmě dobře ví proč - kdyby vznesla oficiální žádost a Zeman ji odbyl nějakou drsnou poznámkou, napětí by jenom eskalovalo. Gerhard Schröder pověřil ministra zahraničí Joschku Fischera, aby záležitost vyřídil a vypadá to, že počítá s tím, že věc za dva tři týdny nebude ani zdaleka tak žhavá a přehluší ji nesrovnatelně důležitější vnitropolitická témata.

Z hrozby, že kancléř zruší březnovou návštěvu České republiky zatím nelze nic vyvozovat - objevila se jen v tisku a je tedy možné ji vnímat jen jako neoficiální výstražný signál.
Přesto se nedá s jistotou tvrdit, že Zemanovy výroky zůstanou bez následků - pokud Edmund Stoiber vyhraje volby, jeho vláda zřejmě nebude dosavadní českou "sudetskou politiku" příliš uznávat - a rasantní výroky českého premiéra by za pár měsíců mohly být důrazně připomenuty. Třeba v rámci jednání o osudu Benešových dekretů.