Pátek 1. února 2002

předcházející

Rozpad 4koalice

Ondřej Štindl

Na pondělní čtyřkoaliční tiskové konferenci vítal novináře leader Karel Kühnl s tím, že následující akce se asi žurnalistům moc líbit nebude. Bude totiž oznámena dohoda a definitivní vyřešení jednoho problému, což média, která prý pasou jen po konfliktech, nemají ráda. Věc se ovšem vyvinula známým způobem - oslavovaná dohoda nepřežila týden.

Dokonce i předseda vlády Miloš Zeman se pro jednou projevil jako muž, jehož úsudek je až příliš mírný. Ve středu na Hradě totiž zažertoval o tom, že čtyřkoalice se rozpadne v červenci. Rozpadla se ve čtvrtek. Nebo se alespoň rozpadla její doposud známá podoba.

Vývoj sporu sice ještě není úplně završen, každopádně se už teď dá přičinit pár poznámek k tomu, jak si momentálně stojí protagonisté událostí posledních dnů. Michaela Žantovského a alianci vůbec by snad bylo - vzhledem k perspektivě, jež se před nimi otevírá - namístě ušetřit příkrých slov.

Předseda ODA zůrazňuje, že on sám ani současné vedení aliance neodpovídají za kroky, které k dnešní situaci vedly. Jednou z výhod instituce politických stran ovšem je, že mají kontinuitu a mohou být volány k odpovědnosti za své minulé skutky, ať už je jejich jménem provedl kdokoli. Nezačínají znova s každou změnou v jejich vedení.

Žantovského hořkost možná pramení z toho, že zmíněný princip v české politice nefunguje zrovna často. A když jednou zafungoval, stalo se to v neprospěch jeho strany. Nicméně - lepší alespoň někdy, než vůbec nikdy.

Čtyřkoaliční leader Karel Kühnl si také příliš nepolepšil. V době, kdy se ODA zavázala dát peníze z netransparentního sponzorského daru na dobročinné účely, byl ve vedení aliance. Jeho pozdější vyjádření o tom, že zmíněný závazek je jen politické prohlášení, je asi pravdivé z čistě právního hlediska. Nicméně pro voliče je velmi návodné.

Vůdčí představitel síly, která chce do české politiky přinést změnu, instruoval veřejnost v tom smyslu, aby nebrala slova politiků z jeho formace vážně, pokud si je nenechá podepsat a notářsky ověřit. Předsedkyně US-DEU Hana Marvanová se ve prospěch své představy férového přístupu k ODA velice angažovala, používala přitom rétoriku, operující morálními principy.

Připomenutí dávného závazku, který by v duchu týchž principů měl být dávno přiznán, jí muselo podtrhnout nohy. A její výroky to, zdá se, dosvědčují.

Lidovecký předseda Cyril Svoboda oproti tomu mohl sledovat, jak události - pravda oklikou - spějí tam, kam původně chtěl. Pondělní dohodu o splácení dluhu ODA většina novinářů vnímala jako Svobodovu porážku, ukazuje se, že takové vidění bylo krátkozraké. Před jednáním mezi stranami, které zbyly z čtyřkoalice jsou navíc lidovci v daleko výhodnější pozici.

Jejich vystupování je vcelku jednotné, zatímco z prostředí US-DEU vycházejí prohlášení značně rozporná. To by se unionistům mohlo krutě vymstít v případě, že by se naplnil katastrofický scénář a přestalo fungovat jejich spojenectví s lidovci. Ti by i definitivní rozpad tohoto svazku jistě přežili. Pokud by však unionisté byli ponecháni napospas sami sobě, mohlo by to pro stranu v jejím dnešním stavu znamenat další marginalizaci, která by unii časem mohla přivést až za hranici úplné bezvýznamnosti.