Nebezpečí těsné většiny

Adam Drda

Včerejší rozhodnutí Poslanecké sněmovny udělalo z nákupu čtyřiadvaceti stíhaček JAS 39-Gripen pro českou armádu zase o něco reálnější záležitost. Diskuse se teď přesouvá do Senátu, kde bude jakýkoli verdikt podle všeho velmi těsný.

Otázka tedy zní: Co se stane, když senátoři pořízení tzv. supersoniků odmítnou? A první odpověď je nasnadě: Návrh se vrátí poslancům a ti horní komoru přehlasují. Ovšem jednak to "přehlasování" není jisté a jednak tu v takovém případě vznikne opravdu zásadní politický problém.

	Většina zaangažovaných lidí se shodne, že politické rozhodnutí, které určí způsob obrany státu na víc než deset let dopředu a které zemi finančně zatíží na podobně dlouhou dobu, by mělo být učiněno v rámci maximálního možného konsensu. Poslanci nic takového dohromady nedali - vyslovili se pro Gripeny většinou pouhých čtyř hlasů.

Většina zaangažovaných lidí se shodne, že politické rozhodnutí, které určí způsob obrany státu na víc než deset let dopředu a které zemi finančně zatíží na podobně dlouhou dobu, by mělo být učiněno v rámci maximálního možného konsensu. Poslanci nic takového dohromady nedali - vyslovili se pro Gripeny většinou pouhých čtyř hlasů, a to jich dvanáct buď nehlasovalo, nebo chybělo.

Ve sněmovně se ještě dá poukazovat na to, že tam sedí populističtí komunisté, kteří jsou tradičně proti všemu, co zavání Západem, a že zástupci lidovců, ČSSD a Unie svobody představují dostatečnou demokratickou sílu.

V Senátu už takové tvrzení ale neplatí. Pokud by návrh na nákup letadel zamítl, nastane v Česku situace, v níž o obraně země a víc než šedesáti miliardovém kontraktu rozhodne křehká většina v jedné parlamentní komoře. Pro prezidenta republiky by to teoreticky mohl být i důvod, aby příslušný zákon o financování transakce nepodepsal.

Zástupci vlády se usilovně snaží protlačit zákon všemi institucemi ještě před volbami. I to má několik nepříjemných aspektů.

Za prvé se věc projednává v neklidné době, takže působí nedůvěryhodně. Například se objevily spekulace, že Unie svobody, jež donedávna nebyla vládním plánem s Gripeny dvakrát nadšená, změnila nakonec názor kvůli povolebnímu vyjednávání s ČSSD.

Za druhé to chvílemi vypadá, že proti sobě bojují dvě "zlobované" politické skupiny. Jedna proamerická, která by raději vybrala starší, ale v boji prověřené stíhačky F-16, a druhá "britsko-švédská", prosazující Gripeny.

Na pečlivé posouzení otázky, která letadla, jaký počet a za jaké peníze jako by nezbýval čas. Vláda sice opakuje argument, že nabídka britsko-švédského konsorcia platí jen do 30. června, ale těžko věřit tomu, že by se u tak obrovské transakce nedal vyjednat odklad.

	Na pečlivé posouzení otázky, která letadla, jaký počet a za jaké peníze jako by nezbýval čas. Vláda sice opakuje argument, že nabídka britsko-švédského konsorcia platí jen do 30. června, ale těžko věřit tomu, že by se u tak obrovské transakce nedal vyjednat odklad.

Různí politici také dost často prezentují problém s letadly jako spor o to, zda má Česká republika mít nebo nemít nadzvukové letectvo. O to ale v zásadě nejde. Politické strany se v potřebě stíhaček víceméně shodují - jen není jasné, zda se musejí pořizovat teď hned, zda si to právě teď může stát dovolit a zda nemá armáda nejprve investovat všechny dostupné prostředky do jiných oblastí.

Když premiér dramaticky prohlásí, že republika by se neměla spoléhat na to, že jí vzdušnou obranu zajistí některá země Aliance - třeba Německo - vypadá to, jako by mělo jít o trvalou obranu, a nikoli o pouze dočasné opatření.

Nakonec se je tu ještě zajímavá věc, o níž nedávno psal jeden český politolog. Nadzvuková letadla Gripen - byť staršího typu - si pronajalo a patrně si je trvale pořídí Maďarsko a nová letadla vybírají také Poláci.

Proč se vlastně tři nové členské země NATO, které leží ve střední Evropě a jejichž politici často mluví o nutnosti úzké spolupráce, nedokázaly mezi sebou dohodnout a postupovat při nákupu letadel společně?

Bylo by to zřejmě levnější, praktičtější a lépe by se vymáhalo i plnění tzv. offsetových programů. Transakci by možná provázelo i méně pochyb. Vždyť úspěšně zlobovat vlády tří států je daleko těžší, než ovlivnit jeden kabinet.