Komunisté čekají na chybu Koalice

Adam Drda

Šéf vítězné ČSSD Vladimír Špidla se pokouší s Koalicí sestavit kabinet, jenž by měl v poslanecké sněmovně většinu jednoho hlasu. Včera se v Lidovém domě sešli zástupci sociálních demokratů, lidovců a Unie svobody/DEU na zahajovací schůzce, na níž se pouze stanovil plán dalších jednání a která se netýkala programových ani personálních záležitostí.

	V českém tisku se objevily informace, že Vladimír Špidla dává Koalici lidovců a unionistů podmínku: ČSSD s ní vytvoří kabinet pouze se zárukou, že se během následujících let nerozpadne.

V českém tisku se objevily informace, že Vladimír Špidla dává Koalici lidovců a unionistů podmínku: ČSSD s ní vytvoří kabinet pouze se zárukou, že se během následujících let nerozpadne. Je-li informace pravdivá - a někteří politici ji potvrzují - počíná si šéf sociálních demokratů zcela racionálně a nebylo by divu, kdyby chtěl tento požadavek začlenit do případné koaliční smlouvy.

Koalice od počátku své existence dokazuje, že se na ní nelze příliš spoléhat, že v ní kdykoli může propuknout krize, a že její členové - ať už strany nebo jednotlivci - dovedou pohřbít úspěch celku kvůli banalitám.

Jeden vážný problém se už rýsuje. Lidovci získali ve sněmovně mnohem víc křesel než unionisté, dosáhli toho však způsobem, který je pro koaliční spolupráci příznačný, ale nepříliš čestný: vyzvali voliče, aby jejich kandidátům dávali preferenční hlasy na úkor unionistů.

Ti teď na lidovce tlačí. Nezvolený a rozčilený Ivan Pilip už přednesl menší výhrůžku, že by US-DEU nemusela novou vládu podpořit, dostane-li málo ministerských křesel, a dokonce prý zazněly návrhy, aby se budoucí lidovečtí ministři vzdali poslaneckých mandátů ve prospěch unionistů, kteří se do sněmovny nedostali.

Špidla včera potvrdil, že chce kabinet sestavovat v klidu, třeba i měsíc - situace v Koalici ale naznačuje, že by přece jenom měl spěchat, byť to jeho povaze asi není vlastní. Hrozí totiž, že se mu vládní parter rozplyne před očima. Vládní odpovědnost je přitom jedna z mála věcí, které by mohly Koalici zabránit v tradičních kotrmelcích.

Kdyby v ní přece jen znovu došlo k otevřené krizi, profitovali by z toho v první řadě komunisté, jimž prospívají jakékoli problémy ostatních. V Česku se pomalu prosazuje sebezklidňující pocit, že volební úspěch KSČM nepředstavuje "až tak velký problém". Pozorovatelé politiky jako by si ještě nestačili uvědomit, jak zásadní věc se stala, když, slovy jednoho kolegy, "komunistický nádor metastázoval".

	Kdyby v Koalici znovu došlo k otevřené krizi, profitovali by z toho v první řadě komunisté, jimž prospívají jakékoli problémy ostatních. V Česku se pomalu prosazuje sebezklidňující pocit, že volební úspěch KSČM nepředstavuje "až tak velký problém".

KSČM, která byla částečně vytažena z izolace už před volbami, když se přijímalo prohlášení k Benešovým dekretům, teď podle všeho získá vysoké funkce ve sněmovně, její členové budou šéfovat sněmovním výborům a možná zasednou i ve vedení různých institucí. Kdyby se o ně nakonec musela opřít Špidlova vláda, ocitli by se definitivně "v lepší společnosti".

ČSSD to nevadí a včera dokonce proběhla první schůzka mezi jejím vyslancem Bohuslavem Sobotkou a Miroslavem Grebeníčkem. Stačí si přitom vyhledat záznamy vystoupení komunistických zákonodárců za poslední čtyři roky, aby člověk pochopil, co by mohlo zaznívat z vysokých postů: začne to podporou různých diktátorských režimů a nehorázným lhaním o minulosti, pokračovat budou xenofobní útoky na cizí kapitál a výprodej národního stříbra a končit obhajováním vrahů z 50. let.

Připomeňme, že KSČM má v Lidovém domě spoustu sympatizantů a že spolu s ČSSD vytváří silnou nadpoloviční většinu ve sněmovně. Novináři, případně umělci se pak mohou zamyslet, jaké to bude, až se zástupci KSČM dostanou - kupříkladu - do mediálních rad.

Na závěr malé odbočení. Ve stínu komunistického comebacku a sestavování vlády by se mohla ztratit jedna včerejší událost. Místopředseda Senátu a ODS Přemysl Sobotka rezignoval na stranickou funkci, neb se domnívá, že volby skončily neúspěchem a vůdčí politik má v takovém případě požádat znovu o důvěru.

Sobotka udělal takové gesto jako jediný člen vedení ODS. Václav Klaus, ačkoli ještě před měsícem prohlašoval pravý opak, zatím jen mlží a nesportovně vyčkává. Sobotkův krok je o to sympatičtější, že ho zatím označuje za osobní věc, Klause ani ODS nijak nenapadá a nechová se teatrálně, jak bývá při podobných příležitostech zvykem.