Zadupat ODS do země?

Adam Drda

Čeští politici v těchto dnech usilovně vyjednávají o nové vládě, ale také o tom, které strany a kteří konkrétní lidé obsadí funkce v čerstvě zvolené parlamentní komoře.

Zatím to vypadá, že předsedou poslanecké sněmovny se stane sociální demokrat - v této souvislosti padají jména Petry Buzkové, Jitky Kupčové nebo Zdeňka Škromacha.

	Na první pohled to vypadá samozřejmě a spravedlivě: Funkce ve sněmovně se rozdělí podle volebních výsledků, takže politik z ČSSD usedne na trůn a pod ním se pěkně seřadí ostatní. Při bližším pohledu se ale ukazuje, že ta rovnost je jen zdánlivá a že navíc nejde o politicky příliš promyšlený postup.

Místopředsednická křesla si pak mají rozdělit členové zbývajících stran a podle vyjádření representantů ČSSD a Koalice se zvažuje, zda by tuto funkci neměla získat i sociální demokracie, čímž by se vedení sněmovny rozšířilo oproti minulému období o jeden post.

Na první pohled to vypadá samozřejmě a spravedlivě: Funkce ve sněmovně se rozdělí podle volebních výsledků, takže politik z ČSSD usedne na trůn a pod ním se pěkně seřadí ostatní. A jelikož všichni dostanou stejně, nebudou si závidět. Při bližším pohledu se ale ukazuje, že ta rovnost je jen zdánlivá a že navíc nejde o politicky příliš promyšlený postup.

Tak například lidovci a Unie svobody-DEU kandidovali společně jako Koalice a deklarovali nerozbornou jednotu. Proč tedy mají, postupuje-li se podle volebních výsledků, získat dvě vysoké funkce? Zvlášť podivné se takové řešení jeví, srovná-li se počet jejich voličů - asi 14 procent, a hlasů pro ODS - zhruba 25 procent. Jestli bude mít Koalice s nesrovnatelně horším výsledkem než ODS o jednoho místopředsedu víc, rovnováha se rázem vytratí.

Pokud jde o komunisty, je poměrně zarážející, že vážné námitky proti jejich výstupu do vyšších parlamentních pater vznáší jen Unie svobody. ODS sice ráda varuje před rudou či levicovou hrozbou, ale v této otázce se chová resignovaně, jako by o nic nešlo.

Totéž platí pro lidovce, a koneckonců i pro ČSSD, která každou chvíli ujišťuje veřejnost, že se s KSČM nezaplete, a mává slavným "Bohumínským usnesením", které jí přímou spolupráci s komunisty zakazuje.

Argumentace předsedkyně US-DEU Hany Marvanové a rovněž prezidenta Václava Havla přitom určitě není zanedbatelná: KSČM není normální demokratická strana, tudíž je srozumitelná snaha její vliv omezovat a ne ho naopak podporovat.

	Kdyby se sociální demokracie, potažmo Koalice zachovaly vůči ODS vstřícně, bylo by to do budoucna prozíravé, rozhodně prozíravější, než pokus zadupat ODS do země.

Funkce místopředsedy sněmovny je representativní, takže komunisté, respektive jejich postoje a názory, získávají držením zmíněného postu legitimitu, ale už ne pouze od určitého počtu svých voličů, ale od ostatních stran. Ty dávají podporou komunistického kandidáta najevo, že ho respektují, třeba i ve chvíli, kdy obhajuje totalitní režimy, šíří xenofobii či komunistickou (mimochodem nezákonnou) ideologii atd.

Občané si volí politiky, protože jim věří, že budou hájit určité politické principy a je otázka, zda respekt ke komunistickému kandidátovi takovou důvěru, minimálně u ODS a lidovců, neklame.

Bez pochybností se ale nelze dívat ani na snahu, aby předsednický post automaticky obsadila vítězná strana. Včera se v tisku objevily dohady, že by v čele sněmovny mohl zůstat Václav Klaus. Sociální demokraté s tím však zjevně nepočítají a lidovecký předseda Cyril Svoboda dokonce prohlásil: "Za naši stranu Klaus podporu nedostane".

Jenomže stará zásada, podle níž mají vítězové projevovat velkorysost, je velice praktická. Ať už se ODS ostatním stranám líbí nebo ne, je to druhá nejsilnější politická síla v zemi, kterou navíc zřejmě čekají dost vážné vnitřní problémy. Dostane-li se ODS do izolace, nijak jí to neprospěje, jenom v ní zesílí různé spiklenecké teorie, ublíženosti a agresivita, což nakonec poškodí českou demokracii jako celek.

Kdyby se sociální demokracie, potažmo Koalice zachovaly vůči ODS vstřícně, bylo by to do budoucna prozíravé, rozhodně prozíravější, než pokus zadupat ODS do země.