Jít Špidlovi po krku

Daniel Kaiser

Chodí Václav Klaus rád do prohraných bitev? Dnes nastupuje do boje o místo předsedy Poslanecké sněmovny, a pokud se nenaplní poněkud nepravděpodobný předpoklad, že někteří vládní poslanci kryti tajnou volbou dají za vyučenou svému oficiálnímu kandidátovi Lubomíru Zaorálkovi, odejde Klaus poražen.

	Sbírat body na kritice Evropské unie je pro občanské demokraty nebezpečný podnik: riskují svého tradičního voliče, zatímco nové zisky jsou dost nejisté.

Potenciální odpadlíci v Unii svobody například ještě asi nejsou tak nazrálí, aby opravdu odpadli. Sarajevský syndrom je pálí víc než potenciální syndrom Špidla.

Prohraná bitva by ovšem pro Klause mohla mít dvě výhody. Ukáže, že se nevzdává, i když mu zrovna nepřeje doba, a připraví nepříjemnou podívanou pravicovým voličům Unie svobody, kteří nelibě nesou, že hlavní úlohou jejich strany v nové vládě je vytvářet parlamentní většinu.

Vladimír Špidla nemilosrdným zacházením s unionisty hodně pomohl ODS k tomu, aby opanovala pravici. S pomocí zvenčí si ale občanští demokraté nevystačí. Hodně bude záležet na tom, jakým směrem se dají oni sami.

Je patrné, že ve volební kampani, která se včera rozebírala ve vinohradském Národním domě, se ODS nepovedl a nevyplatil úkrok k národovecké rétorice. Voliči, kteří na tyhle tóny slyší, tradičně volí především sociální demokraty a komunisty, a jejich léta pěstěnou nechuť ke své osobě by Václav Klaus nepřekonal, ani kdyby si počeštil příjmení.

Současně ale výlety do tohoto terénu občanské demokraty připravují o - zjednodušeně řečeno - mladé voliče z měst, kteří čtou v novinách Klausovy oponenty, jak z něj dělají českého Haidera.

Sbírat body na kritice Evropské unie je pro občanské demokraty nebezpečný podnik: riskují svého tradičního voliče, zatímco nové zisky jsou dost nejisté.

Pak existuje druhá možnost: jít vládě po krku po vzoru Miloše Zemana. To ovšem taky není jistá cesta: občanští demokraté dělat řádnou opozici zatím neumějí. Nikdy v ní pořádně nebyli, i poslední čtyři roky se se sociálními demokraty dělili o vliv v různých dozorčích radách a mediálních radách.

	Miloš Zeman svého času beze zbytku využíval všechny tušené aféry vládní garnitury, občas je dokonce vyráběl z ničeho, jako když slavně zavětřil náznaky policejního státu.

Museli by dokázat to, co svého času uměl právě Miloš Zeman. Ten beze zbytku využíval všechny tušené aféry vládní garnitury, občas je dokonce vyráběl z ničeho, jako když slavně zavětřil náznaky policejního státu.

Sociální demokracie si na několik tušených afér zadělala v posledních letech taky - viz rozdávání veřejných zakázek bez výběrového řízení, a když už jsme zmínili tajné služby, osud agenta BIS Romana Hrubanta, který stopoval kanály mezi tajnou službou a ČSSD, po Zemanově nástupu k moci strávil sedmnáct měsíců ve vězení a teprve tento týden ho soud očistil, je případ jako dělaný pro opoziční interpelaci.

ODS má prostě poprvé ve své historii šanci být opozicí se vším všudy. K tomu je ale výhodnější nebýt ve viditelném establishmentu. Rozhodl-li se tedy Klaus pro druhou cestu, měl by se dnes modlit za Zaorálkovo vítězství.