Poláci odhalili temné místo historie

Pogrom na Židy ve vesnici Jedwabne vedli řadoví Poláci, a nikoli německá policie

Sobota 24. března 2001


Připravil Tony Paterson
Zpracovala Helena Berková

Polskou veřejnost před časem zaskočila knížka polského autora Jana Tomasze Grosse, která pojednává o období nacistické okupace země během 2. světové války. Kniha přináší šokující odhalení.

Vůbec poprvé se zmiňuje o tom, že za vyvraždění šestnácti set Židů jsou odpovědni řadoví polští občané, a nikoli německá policie, jak se dosud uvádělo. K pogromu došlo v roce 1941 ve vesnici Jedwabne, která leží východně od Varšavy.

Lež na památníku

Minulý čtvrtek se v Jedwabnem objevili dělníci s krumpáči, kteří měli vesnici zbavit lži. Tu už přes 40 let hlásal nápis na žulovém pomníku, který stál na blátivém svahu, těsně před nepříliš pohlednou vesnicí. V Jedwabnem najdete všehovšudy jedinou hospodu, tři obchody a výmluvně velký katolický kostel.

"Na tomto místě zemřeli mučednickou smrtí židovští občané. 10. července roku 1941 zde gestapo a příslušníci hitlerovského četnictva upálili 1 600 lidí." Tento nápis stál na pomníku, který už ovšem bez jakýchkoli ceremonií odvezlo nákladní auto.

Polští "sousedé"

Většina Poláků ještě před několika týdny tuto verzi masakru v Jedwabnem bez námitek přijímala. Hrůzná událost byla pouze jednou z řady kapitol nacistického programu, podle něhož byly v Polsku po německé invazi v roce 1939 vyvražděny odhadem 3 miliony tamějších Židů.

Nová knížka, jejímž autorem je polský historik Jan Gross, však pohled na tehdejší události zcela mění.

"Sousedé", tak zní poněkud cynický titul Grossovy knihy založené na svědectví pamětníků a očitých svědků masakru. Polská vláda dnes Grossovy závěry akceptuje.

V knize se dočteme, že ráno 10. července roku 1941 se do vesnice sjely povozy okolních sedláků. Muži měli sekyry, kosy a motyky. Výzbroj pro bestiální pogrom, který měl trvat celý den.

Bezuzdné násilí

Záminka byla jednoduchá. Sedláci tvrdili, že jedwabneští Židé se v krátkém období, kdy Sověti okupovali východní Polsko, od roku 1939 do června 1941, dopustili kolaborace s Rudou armádou.

V Jedwabnem se rozpoutalo bezuzdné násilí. Poláci znásilňovali Židovky, jejich nemluvňata ušlapávali a muže krutě mučili. Německá policie, místo aby zasáhla, přihlížela. Její příslušníci si krvavé běsnění nejednou vyfotografovali.

Večer byli všichni zbývající jedwabneští Židé, mezi nimi i nemocní a malé děti, nahnáni do stodoly na kraji vesnice. Dřevěnou stavbu polili benzínem a zapálili. Někteří z očitých svědků uvedli, že lidé uvnitř byli mrtví během několika minut. Nad vesnicí se ještě několik dnů poté držel zápach spáleného masa.

60 let poté

Šedesát let poté působí Jedwabne dojmem komunity, která není s to vyrovnat se s vlastní hanbou. Ve dne postávají na návsi hloučky zemědělců a podezíravě si měří auta varšavských novinářů.

Místní farář svým ovečkám doporučil, aby přespolním nevykládali nic, co by mohlo pošpinit jméno Polska.

Ve vesnici se nedávno konala schůze o dosavadních výsledcích vládního vyšetřování masakru. Jednání však přerušil rozvášněný dav. Zemědělci trvali na tom, že Židé "zradili" Jedwabne a že se nyní prostřednictvím Grossovy knihy snaží získat okolní pole.

Místní starosta, unavený muž na prahu čtyřicítky, namítá, že všehovšudy 10 procent obyvatel vesnice pamatuje události roku 1941. Tvrdí, že většina zdejších lidí má pocit, že jsou pranýřováni za něco, co tehdy v mládí nemohli nijak ovlivnit.

Obranný postoj

Polští politikové a představitelé katolické církve, která má v zemi silnou pozici, zaujali obranný postoj. Prezident Aleksander Kwasniewski přislíbil, že se za vraždy v Jedwabnem jménem Polska veřejně omluví. Nedá se ovšem říci, že by lidé jeho postoj obecně sdíleli.

Polský premiér Jerzy Buzek nedávno prohlásil, že nehodlá trpně přihlížet, jak je masakr v Jedwabnem využíván pro účely propagandy, jak Buzek doslova řekl, "lživých ideí". Ty mají podle polského premiéra vytvářet dojem, že Poláci byli odjakživa antisemité a jako takoví tudíž nesli spoluodpovědnost za holocaust.

Hlava polské katolické církve, kardinál Josef Glemp, předběžně odmítl účast na obřadu, který se má konat letos v červenci v rámci 60. výročí masakru. Kardinál uvedl, že si nepřeje, aby politikové diktovali církvi, jak se má vyrovnat se zločiny, které spáchala, jak kardinál říká, hrstka morálně pochybených věřících.

Oběti i kati

Není divu, že Grossova kniha vyvolala v současném Polsku takový rozruch. Přináší totiž odhalení, která popírají platnost dosud obecně přijímané interpretace 2. světové války.

Poláci byli podle této interpretace hlásané za časů komunismu nevinnými oběťmi nacistických barbarů a hrdinnými odbojáři, jak o tom koneckonců svědčí i varšavské povstání.

Do historie druhé světové války patří i případy Poláků, kteří nezištně ukrývali Židy před nacisty. Masakr v Jedwabném je však co do brutality naprosto ojedinělý.

Gross tvrdí, že Poláci by si měli uvědomit, že byli zároveň oběťmi i katy. S tímto závěrem se však nejen obyvatelé Jedwabného dosud nedovedou ztotožnit.

Související odkazy:
Zájem turistů o holocaust
Jedwabne

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.