Středa 3. ledna 2001

předcházející

Naučte se něco pořádného

Petr Skoumal

Občas mi vrtá hlavou, proč ti naši hoši a holky od politiky tak zoufale lpějí na těch svých postech a ani sebevětší ostuda je většinou nepřinutí, aby se jich dobrovolně vzdali.

Snad je to tím, že v předchozím životě to byli většinou bezvýznamné existence a ty partajní, poslanecké, senátorské, vládní či jiné funkce jim v jejich vlastních očích dodávají určitou aureolu vznešenosti a důležitosti. A děsí je už jenom představa, že by se ztrátou své funkce propadli zpět do nicoty všedního života. Nehledě na peníze samozřejmě.

A když o tyto funkce, neřku-li přímo koryta, bojují a díky zdravému úsudku voličů na ně nedosáhnou, mění se rázem ze sympatických dobráků, kteří nebo které rozdávají vřelé úsměvy i v té nejzapadlejší vísce a kteří nebo které hladí školní mládež po hlavinkách - tedy rázem se z nich v případě neúspěchu stávají zakyslí vzteklouni. A hned mají po ruce tisíc vysvětlení vlastní prohry až na to jedno jediné - totiž že se nám prostě nelíbí a že je nechceme platit ze svých peněz.

Jo, kluci a holky. Kdybyste byli bohatí nebo kdybyste něco uměli a navíc vás to ještě bavilo, tak byste přece nemohli takhle vyvádět. Asi existuje určitý druh lidí, kterým touha vozit si zadek v panském kočáře přímo zatemňuje smysly a to je pak každá rada drahá.

Kdybych nedělal to co dělám a nějakým nedopatřením dělal těmto lidem poradce, poradil bych jim: naučte se něco pořádného, dokud je čas. Něco z čeho by ostatní lidi měli prospěch a vy radost. A potom třeba objevíte, že usmívat se člověk může přirozeně a uvolněně a ne jako nějakej Langer.