Čtvrtek 4. ledna 2001

předcházející

Karel Čapek o vládě stran

Ivan Klíma

Dokončil jsem právě monografii o Karlu Čapkovi, takže mi v hlavě ještě znějí některé z jeho myšlenek. Napadlo mě, že by bylo zajímavé dát mu slovo ve sporu, který je dnes tak aktuální - totiž má-li občan v parlamentní demokracii právo vystupovat proti rozhodnutím parlamentu či proti lidem parlamentem jmenovaným.

Citovat budu z Čapkova článku Politikum, který vyšel před sedmdesáti pěti lety v Lidových novinách jako Čapkova reakce na připravované novely zákonů volebního a tiskového.

"Mezi námi, kteří jsme nenom občany, a vámi, kteří jste zaměstnanci stran, není nic společného, parlament není tribunou naší, nýmbrž zbytečným a nedůstojným předstíráním veřejné kontroly nad politickým handlem. Nemluvíte za nás; jen se o nás dohadujete…

Ponižuje nás, že volíme poslance, kteří nejsou našimi poslanci; že svěřujeme všechnu moc ve státě parlamentu, jenž není již parlamentem; že naším jménem jsou dělány zákony a reformy, jež nejsou dobrými zákony a reformami.

Pro nás, kdo nejsme politiky, je demokracie jistý kus kreditu; volíce tu nebo onu stranu svěřujeme jí svůj morální souhlas; ponižuje nás, je-li zneužito k věcem nedobrým…

Stydím se za to, jako bych byl spoluviníkem; to jest to politické ponížení, ve kterém žiji. Ponižuje nás nedůstojnost parlamentu, který i státní nezbytnosti vyřizuje stranickým handlem; ponižuje nás parlamentní systém, v němž bez hrubé a honorované majority by potřeby státu nebyly uhájeny.

Ponižuje a skličuje nás přízemnost politického jednání; co jde vysoko nad domácí zájmy stran, je politickým exponentům tak lhostejno jako chalupníkovi aviatika. Ponižuje nás samozřejmost, se kterou političtí machři přijímají fakt, že stát je odevzdán stranám k exploataci.

Ponižuje nás osobní úroveň mnohých, z nichž strany učinily vladaře nad věcmi národa. Ponižuje nás forma i duch politiky, jež vládne pomocí nečistých kompromisů mezi bezohlednými zájmy…"

A ještě jeden citát z téhož článku.

"Jsme-li nespokojeni, volá se na nás: Pracujte ve stranách! Ne; je-li nám čeho třeba, tedy je to pracovat proti stranám; proti vládě stran; proti hlasovací mašinérii; proti inkopetenci; proti politice za zavřenými dveřmi; proti všemohoucnosti výkonných výborů; proti našemu ponížení, proti úpadku demokracie.

My, pouzí občané, nechceme vládnout; my chceme jen důvěřovat. My můžeme znovu a znovu zkoušet, než se najde politický systém hodný naší důvěry; ta jediná možnost a to právo nám ještě zbývá; a bylo by politickou letargií, kdybychom toho práva neměli užít v této neslavné době."

Nemusím zdůrazňovat, že Čapek byl čelným představitelem demokratické republiky, oddaný stoupenec prezidenta Masaryka. Řadu svých politických vystoupení s prezidentem konzultoval. Je až kupodivu, jak málo se za těch 75 let změnilo.

Nové jsou jen některé Rady a sbory jmenované parlamentem jako výsledek politického handlu, který se považuje za dobrý důvod, aby se jeho původci i vykonavatelé zaklínali demokracií a hlasitě se dovolávali zákona.