Pátek 12. ledna 2001

předcházející

Vzkaz českému škarohlídu

Zdeněk Lukeš

Je noc, za oknem poletují sněhové vločky a já píšu tyto řádky po rušném dni, plném různých jednání. Lidé, s nimiž jsem se setkal, jsou plni emocí a pesimismu. Jsou podráždění a nejedno přátelství se v těchto dnech rozpadá. Vášnivě se diskutuje o situaci v České televizi a padají silná slova na obou stranách.

To mne moc mrzí, jsem prostě založením optimista a stále věřím, že jsme vykročili před jedenácti lety na správnou cestu. Jen stále hledáme tu nejlepší trasu a často zabloudíme. Může to ale být jinak po desetiletích devastace, především té morální?

Všem českým škarohlídům bych však chtěl připomenout, že sice pomalu, ale jistě překonáváme jednu překážku za druhou. Proto mně vadí, že nám chybí větší sebedůvěra, hrdost, sebevědomí. Já prostě nesdílím názor, že u nás vše ovládají mafie, že nám vládnou jen darebáci a že "normální" člověk nemá v této zemi šanci. Jde však o dobře stanovená pravidla hry, tedy kvalitní zákony, a tady jsou značné rezervy.

Ten posun vpřed lemují nejen velké činy, ale také zdánlivé maličkosti. Přede dvěma lety jsem v úvodníku v Lidových novinách apeloval za rychlé novelizování zákona, který by stanovil přednost chodců na přechodech, jako je tomu ve všech civilizovaných zemích. Teď ho konečně máme, i když je tu zase nedůslednost: slabší - tedy chodec - má přednost před silnějším - auty, ale už nikoli před tím daleko nejsilnějším - tramvajemi.

Nyní dochází na zákony o veřejnoprávní televizi a rozhlase. Moc bych vítal, kdyby jim byla věnována náležitá pozornost a zákonodárci domysleli všechny aspekty. Ať bude v televizní nebo v rozhlasové radě zástupce sebeapolitičtější organizace, university nebo spolku, bude to člověk politický, volič, který ve svém srdci skrývá sympatie k té, či oné politické straně. Jinak to ani být nemůže.

Zákon je proto třeba koncipovat tak, aby především umožnil v maximální možné míře transparentnost jednání těchto rad. Jedině tak lze garantovat, že členové rady nebudou moci zneužívat svého postavení.

Jednou snad nastane doba, kdy by je to ani nenapadlo, protože by tím zcela ztratili kredit před veřejností i před sebou samými. Přes veškerý můj výše deklarovaný optimismus si však bohužel nemyslím, že to bude brzo.