Úterý 16. ledna 2001

předcházející

Jed do ucha

Petr Skoumal

Jak člověk stárne, dozvídá se pořád a pořád nové věci. Tedy pokud je schopen a ochoten slyšet a vidět a pokud se neuzavře do svého definitivního myšlenkového systému. Nebo, jak se hezky říká, pokud si nemyslí, že sežral všechnu moudrost.

Tenhle druh lidí, který nezná slovo nevím nebo tomu nerozumím, mi byl vždycky podezřelý. A že jich okolo nás chodí - vsadím se, že se vám někdo takový hned vybaví. Oni takoví vševědi jsou vlastně chudáci. Nová informace - když se jim nehodí - k nim nemá šanci proniknout.

Takoví lidé se mimo jiné poznají podle toho, že v debatě o něčem, co by mohlo ohrozit jejich uzavřený systém, používají často obratu "nediskutujme nebo nebavme se o tom, ale bavme se o něčem úplně jiném". Je to takový systém - nehodící se škrtněte.

Tyhle přemoudřelé antihamlety si představuji na jevišti s nezbytnou lebkou v ruce, jak praví: "nebavme se o tom, zda být či nebýt, bavme se o legálnosti použití jedu do ucha". Dovolte mi malou odbočku.

Poznal jsem ve svém životě řadu pedagogů, a ti dobří se vždycky vyznačovali jednou krásnou vlastností: uměli totiž naslouchat. Protože dobrý pedagog ví, že i on sám se má do smrti co dozvídat.

I já se čas od času dozvím něco, co značně rozšíří moje myšlenkové obzory. A protože nechci být chytřejší než vy, milí posluchači, hned se s vámi podělím o dvě poslední informace, které se ke mně donesly.

Zaprvé, naše zeměkoule je stará čtyři miliardy a pět set padesát miliónů let. Zadruhé, upozornění na anglicky označených konzervách BEST BEFORE s příslušným datem neznamená, jak jsem si dlouho myslel, že ta konzerva zraje a že je nejchutnější těsně před uvedeným datem, ale naopak, že už je na pokraji poživatelnosti.

A teď budu trochu osobní. Jistému panu profesorovi, který je známý svým vybraným vkusem, zvláště pokud jde o kravaty, už chybí pouze ozdobný špandlík do jedné z nich s nápisem BEST BEFORE 2000. Nashledanou.