Úterý 23. ledna 2001

předcházející

Pozitivní informace

Jiří Dědeček

Vím ze zkušenosti, jak magický vliv má pozitivní informace na mezilidské vztahy. Slyšel jsem dokonce v televizi říkat jednoho renomovaného novináře, že pozitivní informace je pro náladu ve společnosti tak důležitá, že ani nemusí být za každou cenu a vždycky pravdivá!

Pokud se tím myslí, že je pěknější sdělovat jednotlivcům i celé společnosti ze zpráv raději ty radostné než neradostné, jistě to bude pravda. Taky bych vám nějakou radostnou rád sdělil, ale ten Temelín má poruchu za poruchou...

Ba ne, i já jsem se několikrát v životě překonal a uvedl jsem například několika pitomcům par excellence do očí tu jedinou věc, která mi na nich připadla pěkná, místo abych vyjmenovával seznam těch opačných.

Účinek byl vskutku kouzelný. Za prvé, kdybych chtěl, mohl bych ony lidi dneska počítat mezi své kamarády, za druhé, jako by je moje slova povzbudila a oni se od té doby toužili stát jinými, lepšími...

Původně jsem se chtěl v tomto přemítání jasně a duchaplně distancovat od paní Jany Dědečkové z té nešťastné někdejší televizní rady a ještě jí při tom nežalovatelně utrhnout na cti. Čas ale tak rychle běží, že by dnes moje počínání vypadalo jako pomstychtivý tanec na hrobě. A tak - také pod tíhou současného nedostatku pozitivních informací v naší společnosti - jízlivosti škrtám, ba ani řádně distancovat se nebudu.

Nevím totiž přesně, není-li to přeci jenom nějaká moje vzdálená příbuzná. Můj otec měl tři bratry, kteří zplodili v součtu asi dvacet dětí, to vše rovněž v Podkrkonoší, kde se nachází i benecký penzion bývalé paní radní. A protože jsme se s příbuzenstvem z tatínkovy strany stýkali jen velmi zřídka, vůbec nemohu vyloučit, že si tahle Jana vzala některého z mých neznámých bratranců, ba dokonce že ona sama by mohla být některou z mých neznámých sestřenic.

Jsem připraven za tento vztah přijmout nejvyší trest, stejně jako jsem nevědomky pravděpodobně předtím ze shody příjmení těžil, jak jinak si vysvětlit, že ke mně poslední dobou všichni v ČT byli tak laskaví..? A kdybych mohl paní Dědečkové sdělit něco pozitivního, vzkázl bych jí: "Ta disciplína byla obdivuhodná, ta věrnost dojemná, škoda jen toho srandovního příjmení... Ani mě s ním nikdy nikdo nebral vážně..."

Pozitivních informací je nyní zapotřebí především proto, že - jak mnozí se slzami na krajíčku tvrdí - společnost je ohledně situace v ČT rozdělena na dva nesmiřitelné tábory, kdy syn jde proti otci, dcera proti matce, bratr proti sestře, dědeček proti babičce, teta proti strejdovi...

Vím ovšem z literatury a z filmů, že je to v občanských válkách zcela běžné, a tak nechápu, proč si nad tím zoufat. Ledaže by hořekující tušili, že zde o žádnou občanskou válku nejde. Že je to spíš nepříjemné (bohužel pouze občasné) zprůhlednění odvěké rozpolcenosti lidstva na čestné a na podvodníky, na svobodomyslné a otrokáře, otroky, na pravdomluvné a lháře, na blbce a na ty ostatní a tak dál...

Kdo si vzpomene na film "Až přijde kocour", jistě ví, o čem hovořím. Kdo si nevzpomene, jistě to ví taky.