Pondělí 29. ledna 2001

předcházející

O marketingových chybách

Ladislav Verecký

Teď je ta pravá mrtvá obchodní sezóna. Zatímco před vánoci nebo před prázdninami prodá se i šunt, neb zákazníci nakupují jak před ohlášenou devalvací měny, po Novém roce či o prázdninách má potíže s odbytem i kvalita.

Trhovci si dýchají na zkřehlé dlaně, ve výkladech obchodních domů stíhá sleva slevu. A málo platné, i tak se bude muset koncem února něco vyhodit.

O sezónních výkyvech trhu věděli dokonce i komunističtí plánovači. Třeba ti, co seděli v nakladatelstvích. Ne že by se mohli chovat tržně, to ne. Těch nových a nových vydání knih, kterých už byly plné sklady…

Ale co se dalo dělat, když šlo o díla těch nejzasloužilejších umělců. Přesto se nakladatelé snažili dodávat těch pár alespoň trochu atraktivních titulů ze svého edičního plánu na trh v době, kdy byl po knihách hlad. Například právě před vánoci.

Byl nevlídný podvečer roku 1986, těsně před Mikulášem. Předseda Svazu spisovatelů Josef Rybák zamkl svůj pracovní stůl na Národní 11 a prošel průchodem ve třetím patře do čísla devět navštívit svého starého přítele Ivana Skálu, ředitele nakladatelství Československý spisovatel. Oba byli básníci, navíc národní umělci.

O žádného z nich však milovníci poezie dvakrát nestáli, i když pro pořádek je třeba říct, že vedle Rybáka se Skála jevil jako Dante. Rybák - ten zůstal ležet na krámě za všech okolností.

Ať tak či onak, toho dne vypili oba pěvci sklenku vína, pohovořili o kulturní politice a vyrazili domů. Daleko nedošli. Cesta průjezdem ven byla zatarasená lidmi cpoucími se do Topičova knihkupectví. Byl totiž čtvrtek a na trh právě přišel nějaký bestseller reálného socialismu. Už si vzpomínám - byl to nový Páral. Sám autor přece korzoval po protějším chodníku před Klášterní vinárnou a zálibně si videokamerou natáčel tlustou frontu, která se táhla až na roh a zahýbala dolů do ulice Karolíny Světlé.

Co teď? "S dovolením", "Dovolíte, prosím?" žadonili národní umělci. Dav je dokonale ignoroval. Nikdo je neznal. Jak to všechno vím? Stál jsem nad nimi, jen o dva schůdky výš.

Ivan Skála se nasupil: "Flitrová literatura, oportunistický brak, a ty lidi se tu na to tlačí jak stádo," soptil. Mírný Josef Rybák však zasněně pozoroval frontu a mlčel. Až po chvíli se s výčitkou v oku otočil na svého nakladatele: "Vidíš, Ivánku, a mně jsi tu moji knihu vydal v srpnu…"