Pondělí 5. února 2001

předcházející

Čas jsou peníze

Ivan Klíma

Před časem mě zaujala v televizi zpráva o tom, že někteří naši poslanci v nejvyšších dvou zastupitelských komorách jsou zároveň členy správních rad, za což pobírají slušné finanční odměny.

Chystá se zákon, který by něco podobného měl zakázat. V televizi přinesli i rozhovory se dvěma senátory, kteří jsou honorováni za zmíněnou více práci. Oba se podivovali, proč na tom někdo shledává cosi nedobrého. Vždyť členství ve správní radě vyžaduje jejich čas, a za to se přece hodí dostávat odměněnu.

Čas jsou peníze, to všichni víme. Jsem členem správní rady AMU, na zasedání nám nabídnou kávu a na talíři přinesou něco sušenek - nikdy mně nenapadlo, že bych měl očekávat něco víc. Jsem také členem Rady Státního fondu kultury. Zatím to vyžaduje jenom půlden v měsíci, ale očekávám, že to brzy bude vyžadovat práce a tedy času daleko víc, protože se budou posuzovat stovky žádostí o granty.

Připouštím, že během zasedání dostaneme dva chlebíčky a kávu. Někteří z kolegů, kteří jsou zaměstnaní, si budou muset brát neplacené volno aspoň na schůze rady. Když se ptali, jestli jim někdo bude refundovat ušlou mzdu, dozvěděli se, že nikoliv, naši radu jmenoval parlament, je to tedy čestná funkce.

Pokud se týká mě, mám svobodné povolání a tudíž mě nenapadlo, že by mi mohl někdo něco refundovat. Tolik jen o tom času stráveném nějakou víceprací, za niž se hodí být odměněn. Platí to zřejmě jenom někde a jenom pro někoho.

Ale teď vážněji: Velice se rozmohlo, že lidé se jaksi rozdvojují, roztrojují či se dokonce čtvrtí. Velmi výkonní a velmi důležití a údajně zodpovědní pracovníci a manažeři počínaje ministry a konče bankéři vedle své odpovědné a honorované práce stačí zasedat ještě v parlamentu, v senátu či v různých radách.

Také jsou vysokoškolští učitelé, co stačí přednášet na své fakultě a občas zajet s přednáškou na jinou fakultu či se jinak přizaměstnat. Stejně tak herci stačí hrát ve svém divadle, dabovat a ještě si odskočit do televize a do rozhlasu.

Všechny zmíněné vícepráce si většinou žádají účast roztrojených či rozčtvrcených pracovníků v době, kdy běží také pracovní doba, za niž jsou placeni, ale to jaksi nikomu nepřipadá divné - už za socialismu jsme si zvykli, že to s tou pracovní dobou není tak vážné.

Pokud se týká senátorů a poslanců - vím, že parlament ani senát nezasedají denně, jen se domnívám, že být členem parlamentu či senátu nespočívá jenom v počtu odsezených hodin. Myslím si, že ta zasedání by dokonce měla zabírat jen zlomek času našich zastupitelů, Je možné, že zákon zakáže našim voleným zástupcům zasedat ve správních radách. Zdůvodní to nejspíš střetem zájmů.

Mě daleko víc zneklidňuje, že tolik lidí ve funkcích, které, kdyby se vykonávaly zodpovědně, by měly zabrat veškeren jejich čas, si klidně odskočí za prací jinam a ještě mají to chucpe vykládat, že přece za čas, který na tohle odskočení vynaložili, si zasluhují odměnu.