Čtvrtek 8. února 2001

předcházející

Co Čech to myslivec

Petr Skoumal

Kdysi se o nás říkalo: co Čech to muzikant. Jakýsi cizák o nás Češích později řekl, že jsme smějící se bestie. Cizák odešel a přišel komunista a začalo se říkat, co Čech to úderník nebo zlepšovatel.

Tím pádem byl u nás vybudován socialismus a už nebylo co zlepšovat. Když posléze odcházel komunista, zdálo se, že se ze všech Čechů stali sametoví revolucionáři a to i z těch co byli původně úderníci.

Dnes už mezi Čechy muzikanta abys pohledal - snad jen pan Štěpánek z velké rozhlasové a televizní rady - úderníci jsou jen ve starých týdenících, sametoví revolucionáři se dílem stáhli do parlamentu a dílem do hospod, kde se na parlament nadává.

V této zemi se jak vidět pořád něco děje a je zajímavo tady žít na rozdíl třeba od takového Švýcarska. Ale přes všechny ty dramatické změny, zvraty a rozuzlení často nečekaná, něco přece jen v této zemi zůstává a přetrvává. To něco by se dalo vyjádřit zkráceně takto: co Čech to myslivec.

Myslivci tady byli v dobách monarchie, republiky první, za okupace, přežili socialismus a v plné síle vtrhli i do nových poměrů. Asi taky proto, že byli vždycky třídně nezařaditelní a proto nezničitelní.

Myslivce naleznete mezi pány i mezi prostým lidem. V přírodě by se nejspíš dali přirovnat k potkanům nebo ke švábům. Ti prý taky přežijí všechno a vesele se množí dál.

Ale abych se vrátil k myslivcům - nedávno jsem jednoho viděl v televizní besedě na téma nového zákona o myslivosti. Vypadal ten stařík jako nějaký bájný hajný z Káji Maříka a vyprávěl nám nemyslivcům, jak oni chrání přírodu a zachraňují ohrožené druhy zvířat. Že se při tom postřelí nebo zastřelí nějaký člověk, to se prostě při té bohulibé činnosti tu a tam stane.

Konec konců musím uznat, že vlastně člověk nemá v přírodě co pohledávat. Vždyť je známo, že právě on je jejím největším nepřítelem. Tedy člověk, který není u myslivců. A tak bych za nás nemyslivce chtěl slíbit, že se v přírodě budeme vyskytovat co nejméně a už v žádném případě se nebudeme chovat jako divočáci.

A když už tam z nějakého vážného důvodu budeme a potkáme myslivce, slušně ho pozdravíme a omluvíme se. Pokud nějaký člen mysliveckého spolku vstoupí na náš pozemek, hned nám bude jasné, že se u nás skrývá nějaké postřelené zvíře. A tak pozveme lovce na kávu a mezi tím se budeme snažit dotyčné zvíře dohledat a aportovat.

Ponechávám na vaší fantazii, jak ještě vyjít myslivcům vstříc a nezavdávat zbytečné příčiny k jejich stížnostem.A mimochodem, pokud je pro vás nesnesitelná představa, že už se do lesa nikdy nepodíváte, neklesejte na mysli.

I z nemyslivce se v některých případech může stát myslivec, jak dokládá případ jistého Brožíka z parlamentu. Ten významný činitel chodí teď střílet zajíce, bažanty a muflony a velice prý mu to psychicky prospívá. Třeba i na vás se někdy usměje štěstí.

Lovu zdar!